Ve Francii nespavost trápí 15 až 20 procent populace, v devíti procentech jde dokonce o těžkou nespavost. Ať už jde o primární či sekundární projev, o nespavost přechodnou či chronickou, je třeba vždy léčit nemoci, které s ní souvisejí, jako jsou deprese, syndrom spánkové apnoe nebo syndrom neklidných nohou. Jinak se dostatečného a trvalého zlepšení nedočkáte, varuje psychiatrička a expertka na spánek Sylvie Royantová-Parolová.
Měsíc bez alkoholu? Vylepší se spánek, nálada, pokožka i sex, říká adiktolog k projektu Suchej únor |
Co to je nespavost? „Jestliže vznikne, jde vždy o změnu v chování spáče ve vztahu ke spánku, o úzkost při usínání a o procesy, při nichž se aktivují všechny systémy probuzení,“ upřesňuje psychiatrička. Je to ono nabuzení spojené s některými spoji centrálního nervového systému v reakci na stres, které brání snadno usnout, vede k lehkému spánku s častým nočním probouzením.
Nespavost má výrazný negativní vliv na každodenní život. Proto je třeba ji léčit. V posledních letech dávají lékaři přednost kognitivně-behaviorálním terapiím. Jsou v léčbě nespavosti účinnější než léky.
Lidé, kteří nemohli spát, odedávna hledali látku, která by jim spánek navodila. Od 70. let minulého století však lékaři pozorují, že spánek získaný díky lékům není normální. Je to spánek modifikovaný ve své struktuře, většinou lehčí, často provázený probuzeními, která si pacient ani neuvědomuje. Při delším užívání pak léky neúčinkují.
Mobil do ložnice nepatří, kazí spánek, říká lékařka |
Vznikly nové psychoterapeutické přístupy, jejichž cílem je usměrnit myšlenky a víru nespavce ve vztahu ke spánku. Můžeme se zúčastnit terapeutické výchovy na internetu: tým britských a australských vědců se o to pokusil na vzorku 1700 osob a výsledky publikované loni na podzim byly pozitivní. Cílem takové léčby je změnit zvyky pacienta a posílit psychologické mechanismy spánku a omezit to, co brání homeostatickému tlaku na spánek, čili přirozené únavě a potřebě spánku.
Chodit spát včas
Když člověk nedokáže usnout a jeho spánek je přerušovaný, používá strategii, kterou považuje za účinnou, aby se vyspal. Rozhodne se chodit spát dříve nebo v neděli či o dovolené déle spát v naději, že se více vyspí.
„Zde se dostáváme k paradoxu typickému pro nespavost: člověk tráví příliš mnoho času v posteli a posiluje tak mechanismy nespavosti,“ říká Royantová-Parolová. Řešením je změna chování: chodit pravidelně ve stejnou hodinu spát a ve stejnou hodinu vstávat. Tato pravidelnost je jedním z motorů spánku. Hodinu je třeba uzpůsobit tomu, zda je člověk ranní ptáče, anebo sova.
„Světlo dává signál našim vnitřním hodinám, proto je důležité pobýt chvilku venku, nejlépe ráno. Pokud jde o sport, je třeba ho provozovat v pravidelné době a přirozeně dlouho předtím, než jdeme spát,“ uvádí Royantová-Parolová.
Pozor ale, abychom nesměšovali ospalost během dne se symptomy jiné nemoci než nespavosti. „Denní nespavost může vznikat ze špatné kvality spánku, nedostatku spánku, ale může rovněž odpovídat hypersomnii centrálního původu,“ říká expertka na vzácné formy nespavosti u dětí profesorka Patricia Francová. Hypersomnie centrálního původu zahrnuje tři vzácné choroby: narkolepsii, idiopatickou hypersomnii a Kleinův-Levinův syndrom. Všechny vyžadují specifickou léčbu a nemají souvislost s nespavostí.
