26. srpna 2006 16:43 Lidovky.cz > Relax > Věda

Kde mohou sídlit mimozemšťané

Vesmír | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vesmír | foto: AFP

PRAHA Jill Tarterová, ředitelka institutu SETI, hovoří s Lidovými novinami o pátrání po vesmírných sousedech. Ve srovnání s jinými bytostmi bychom si najednou připadali všichni stejní, říká.

Minulý týden navštívila Prahu u příležitosti Valného shromáždění Mezinárodní astronomické unie.

LN Čím přesně se SETI zabývá?
Hledáme projevy inteligentních mimozemských civilizací. Samotnou inteligenci pochopitelně na dálku nepoznáme, ale můžeme zachytit signály přístrojů, které vyrobily myslící bytosti. Takže pomocí dalekohledů pátráme po signálech mimozemských technologií.

LN Skenujete celou oblohu, nebo se zaměřujete na vybrané objekty?
Zkoumáme konkrétní hvězdy. Nejlogičtější je vybírat ty, které se co nejvíc podobají našemu Slunci, protože víme, že na planetě poblíž jedné takové hvězdy se vyvinuly inteligentní bytosti. Ale může to být špatné vodítko. Možná vznikl život také u červených trpaslíků - to jsou maličké hvězdy, které existují miliardy let a jsou velmi studené. Planety by u nich musely být velice blízko, asi jako Měsíc u Země, ale co když právě to je nejlepší místo pro hledání jiné civilizace? Takže jsme udělali seznam hvězd podobných Slunci, ale kromě toho máme ještě seznam stovky nejbližších hvězd - a většina z nich jsou právě červení trpaslíci. Chceme předejít tomu, abychom kvůli chybným předsudkům něco opominuli. Nakonec i na Zemi máme důkazy o tom, že život může vzniknout v extrémních podmínkách -třeba v ledu nebo v horkém vulkánu. Musíme proto hledat všude.

LN Americký Kongres v 90. letech zastavil financování vašeho projektu, od té doby žijete jen ze soukromých zdrojů. Setkáváte se u vědců se stejnou skepsí jako u politiků?
Americká akademie věd dělá každých deset let přehled všech vědeckých projektů a hodnotí je. Je zajímavé, že v každém z nich akademici tvrdí, že SETI je úžasný výzkumný projekt, který by měl být financován na všech úrovních. Takže máme trvalou podporu vědecké komunity. Politiky to zatím nijak neobměkčilo... ale nevzdáváme to.

LN Když zachytíte podezřelý signál, jak poznáte, že nepochází ze Země, třeba z obyčejného mobilního telefonu?
Pozemské technologie nás samozřejmě nesmírně ruší. Mobily, dálkové otvírání dveří do garáže, televizní vysílání, družice a letadla... vynechat jejich frekvence nemůžeme, co kdyby mimozemská technologie používala právě takovou frekvenci? Takže podezřelé signály zaměřujeme speciální soustavou dvou antén. Ta nám pomůže určit, z jaké vzdálenosti signál přichází.

LN Už jste si někdy mysleli, že jste opravdu zachytili mimozemský signál?
Ano, občas zažijeme planý poplach. Jeden byl obzvlášť napínavý. Došlo k tomu tuším v roce 1997 u radioteleskopu v západní Virginii. Objevili jsme pravidelný signál, který přicházel ze směru jedné hvězdy. Bylo to tak vzrušující! Úplně se mi rozklepaly ruce, to bych od sebe nečekala. Seděla jsem předtím celou noc u přístrojů, v osm jsem měla končit a vracet se letadlem domů. Ten signál se objevil těsně před osmou. Volala jsem své sekretářce, protože můj manžel Jack ještě spal, ať mu vyřídí, že dnes nepřiletím, protože jsme zachytili něco hodně podivného. Navíc jsme byli domluveni s televizním štábem, že ten den přijedou na observatoř a natočí o nás dokument. Přijeli a my si jich dlouhé hodiny vůbec nevšímali, protože jsme byli tak ohromeni tím, co se dělo. Nakonec jsme ale Dopplerovým posuvem zjistili, že zdroj signálu se nachází kousek od Země. Byla to úplně běžná frekvence, tak jsme se podívali na web a vyhledali si, že jde o vysílání družice SOHO -malého vědeckého satelitu, který zkoumá Slunce. Jak kolem něj obíhá, z našeho pohledu se přesně kryl s tou vzdálenou hvězdou.

LN To muselo být obrovské zklamání...
Ano, a připadala jsem si opravdu hloupě, protože za normálních okolností bych se ze všeho nejdřív podívala do naší databáze, jestli jsme stejný signál nezachytili už někdy předtím. Ale byla jsem tak rozrušená, že mě to prostě nenapadlo. Takže jsme to hned připsali na seznam věcí, které je nutné udělat v případě poplachu. Mimochodem, hned večer volali z New York Times a ptali se na ten zajímavý signál, který jsme zachytili... takže je mi jasné, že kdybychom v budoucnu něco objevili, rozhodně to neutajíme.

LN Co byste v takovém případě dělali?
Pokud bychom opravdu vyloučili, že jde o pozemský zdroj a že naše přístroje nemají poruchu, požádali bychom jinou observatoř, aby náš objev nezávisle potvrdila. Pak bychom poslali telegram Mezinárodní astronomické unii, aby signál mohli zkoumat všichni astronomové. Před médii bychom to stejně neutajili, takže bude lepší informovat odborníky na celém světě, aby mohli novinářům zasvěceně odpovědět na otázky a oni si nemuseli vymýšlet pohádky.

LN Myslíte, že se dožijeme kontaktu, nebo čeká až na příští generace?
Na tohle opravdu nedovedu odpovědět. Kdybych to uměla, bylo by SETI náboženství, ne věda. Je těžké odhadnout, zda uspějeme a za jak dlouho - ale pokud nebudeme hledat, šance na úspěch je nulová.

LN Přesto někteří kritici přirovnávají SETI právě k náboženství...
To máte pravdu, a já to absolutně a kategoricky odmítám - právě proto, že neznám odpověď. Nevím, jestli někde ve vesmíru existuje inteligentní život. Kromě toho, čemu já věřím, nehraje žádnou roli. Máme možnost hledat a přesvědčit se. Kdyby šlo o náboženství, existoval by někdo, kdo by mi mohl odpovědět. Nějaká vyšší autorita. Tady nikdo takový není. Je to otevřená otázka, v různých dobách historie zkoumání vesmíru se zdálo více nebo méně pravděpodobné, že jinde ve vesmíru mohl vzniknout život. Naše doba a současné poznatky té myšlence docela přejí. Ale to se může změnit. Je možné, že za dvacet let budeme mít pádné důvody pro to, abychom si mysleli, že se nikde jinde život nevyvinul. Ale přesto, i kdyby moji kolegové vědci kategoricky prohlásili: víme s jistotou, že civilizace nemůže existovat nikde jinde, pořád bych tvrdila, že stojí za to hledat. Astronomie nám už nejednou dokázala, že se můžeme splést. Kolikrát jsme si mysleli, že něco víme s jistotou, a pak se ukáže, že je to jinak. Nedávným příkladem jsou extrasolární planety, tedy planety, které obíhají kolem jiných hvězd. Před jejich objevením jsme si mysleli, že jiné planetární systémy musí vypadat úplně stejně jako ten náš - blízko hvězdy budou malé skalnaté planety a ve větší vzdálenosti plynní obři. A první exoplaneta, kterou jsme našli, byl plynný obr v těsné blízkosti hvězdy - blíž, než je Merkur od Slunce - jaké překvapení! Takže se občas mýlíme a pokud máme příležitost udělat pokus, který nám ukáže správnou odpověď, velice se kloním k tomu, takový pokus provést.

LN Co by podle vás pro lidstvo znamenalo tu odpověď poznat?
To záleží na tom, jaká bude. Pokud zjistíme, že opravdu nejsme sami, mohli bychom jinou civilizaci použít jako zrcadlo, přes které bychom vnímali sami sebe. Je možné, že se od nás bude hodně lišit, pokud tamní evoluce proběhla úplně jinak. Mohlo by to smazat rozdíly mezi obyvateli naší planety - ve srovnání s jinými bytostmi bychom si najednou připadali všichni stejní. Na druhou stranu může být odpověď i taková, že jsme ve vesmíru sami. Ale než k takovému závěru dospějeme, strávíme ještě hodně času hledáním. Už dnes je hodně důvodů, abychom se ke své planetě chovali lépe. Ale pokud se jednou ukáže, že jsme ve vesmíru ojedinělým úkazem, mohl by to být impulz k tomu, abychom si konečně řekli, že bychom se měli lépe starat o své životní prostředí a neničit ho.

LN Pokud existuje mimozemská civilizace, očekáváte, že se bude chovat přátelsky?
Nemám tušení, opravdu ne. Pokud vezmu v úvahu, že budou technologicky velice vyspělí - jinak bychom jejich signály nezachytili - bude jejich struktura nejspíš mnohem stabilnější, než máme na naší planetě. Ale jak by se k nám zachovali, se nedá odhadnout. Musíte ovšem brát v úvahu, že signál, který zachytíme, bude nejspíš vzdálený mnoho světelných let, takže se mineme v čase. Přímá komunikace nebude možná, nebo potrvá řadu generací.

LN Mělo by smysl vedle hledání signálů také vysílat své vlastní poselství?
Zatím ne. Jeden takový symbolický pokus proběhl v roce 1974 z teleskopu v Arecibu. Ale aby to mělo smysl, museli bychom vysílat nepřetržitě na různé strany, vyžadovalo by to obrovskou spolupráci. Zatím na to ani nemáme dost vyspělou technologii. Může trvat deset tisíc nebo i sto tisíc let, než naše civilizace dospěje. Do té doby musíme také vyřešit otázku, kdo by měl za Zemi mluvit a co by měl říkat.

LN Důležitou součástí projektu je SETI@Home. Dobrovolníci z celého světa si doma instalují program, který analyzuje vaše data z radioteleskopů. Podle statistiky je český národní tým uživatelů čtvrtý na světě v množství zpracovaných údajů. Na to, že je Čechů jen deset milionů, to není špatný výsledek, co říkáte?
No výborně, to znamená, že hodně používáte počítače. Skvělá práce!

LN Co lidi motivuje k účasti na projektu?
Každého, s kým mluvím, zajímá, jestli jsme ve vesmíru sami. Není to otázka, která by mě náhodou napadla minulý měsíc, když jsem se vzbudila. Od té doby, co jsme vylezli z jeskyně, se lidé dívají na oblohu a kladou si stejnou otázku. A je to přirozené. Teď se ovšem změnilo to, že místo abychom se ptali mudrců, můžeme udělat pokus a odpověď zjistit sami.

LN Jsou dnes uživatelé stejně nadšení jako na začátku? SETI@Home byl v roce 1999 průkopnickým projektem svého druhu, dnes existuje řada podobných programů...
Máte pravdu, dnes dobrovolníci stejným způsobem počítají molekuly bílkovin nebo klimatické modely, hledají gravitační vlny nebo částice zachycené kosmickou sondou Stardust. A jsou to úžasné projekty! Ale myslím si, že SETI@Home kvůli nim neztrácí popularitu. Mezi týmy uživatelů probíhá tvrdý konkurenční boj, takže v SETI@Home pokračují nejen proto, že je zajímá odpověď na tu základní otázku, ale zároveň sbírají body, aby stoupli v žebříčku. Soupeření uživatelských týmů se stalo důležitou hnací silou.

LN Je pravda, že kořeny hledání mimozemských civilizací sahají do Československa?
Ano, asi před 45 lety založil Rudolf Pešek jako člen Mezinárodního úřadu pro vesmírné právo a Mezinárodní akademie astronautiky právě v rámci akademie komisi pro hledání mimozemské inteligence. Byl to vůbec první oficiální mezinárodní orgán, který se tímto tématem zabýval. Spolu s dalším Čechem, Lubošem Perkem, byl v akademii velice aktivní a prosazoval myšlenku hledání mimozemských signálů. Bylo mi ctí poznat je oba osobně.

Čekáme na kontakt
Projekt SETI (Hledání mimozemské inteligence) se soustředí na hledání signálů technologií, které mohly vyrobit inteligentní bytosti ve vzdáleném vesmíru. Radiové, mikrovlnné i optické teleskopy zkoumají vybrané hvězdy a snaží se zachytit signály o frekvencích, které se v kosmu běžně nevyskytují. Kromě několika planých poplachů způsobených družicemi zatím mimozemšťané mlčí.

Lépe a rychleji
Zatím si projekt SETI pronajímá několik observatoří. Před několika týdny začala v severní Kalifornii stavba vlastního zařízení - soustavy 350 antén, které budou dohromady fungovat stejně kvalitně jako stometrový radioteleskop. Do konce letošního roku vznikne 42 antén, na další shánějí zástupci SETI prostředky. Až bude soustava hotová, hledání se výrazně zrychlí - za deset let odborníci prozkoumají milion hvězd.

E. T. v obýváku
Miliony dobrovolníků z celého světa pomáhají od roku 1999 se zpracováním nahraných dat z radioteleskopů. Do domácích počítačů si nainstalují malý program SETI@Home („SETI doma“), který stahuje nahrané sekvence ze serveru. Pokud na počítači nikdo nepracuje, využívá program jeho kapacitu a postupně je analyzuje. Pak je odešle zpátky do centrály. K projektu se můžete připojit i vy na internetové stránce http://setiathome.berkeley.edu/, kde najdete informace v češtině.

Kdo je Jill Tarterová
Narodila se v roce 1944, vystudovala astronomii na univerzitě v Berkeley, USA. Zabývala se výzkumem hvězd, zavedla pojem „hnědý trpaslík“. V roce 1984 založila SETI institute (Institut pro hledání mimozemské inteligence). Stala se předlohou knihy Kontakt a pozdějšího stejnojmenného filmu s Jodie Fosterovou v hlavní roli. V roce 2004 ji časopis Time zařadil mezi sto nejvlivnějších lidí světa. V lednici už dlouhá léta chladí šampaňské na oslavu prvního kontaktu s mimozemšťany.

, Lidové noviny

Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?
Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?

Někteří je vnímají jako výstřelek pro alternativně založené maminky. Fyzioterapeuti zase prohlašují, že nic lepšího pro nohy neexistuje. My jsme se je rozhodli otestovat na dvou kolegyních z kanceláře a zjistit, kde je pravda.