18. prosince 2005 10:06 Lidovky.cz > Relax > Věda

Klíč ke štěstí obvykle leží na dosah

Úsměv | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Úsměv |

PRAHA Vyhraješ milion, ale šťastný nebudeš. Takovému tvrzení uvěří před Vánoci málokdo, přesto výzkumy psychologů naznačují: štěstí a peníze spolu tak úplně nesouvisí.

Dobrovolník sedí v křesle a nemá žádné starosti. Už nikdy placení daní, poškrábaná karoserie auta, problémy s dětmi, hádky s manželkou. Pohoda, teplo, klid. Loď štěstí nazývají psychologové tuto hru.

„Vstoupili byste do takové lodi?“ ptá se už léta svých studentů docent Karel Riegel z Psychologického ústavu Filozofické fakulty UK. Zájem neprojevil ani jeden, i když všichni chtějí být šťastní.

Zpráva pro šéfy i pro podřízené 
Výzkumy potvrzují, že peníze jsou podmínkou štěstí jen do určité míry. Ostatně nebylo by ani normální, aby člověk zcela „na dně“ pociťoval štěstí. Když má někdo malou mzdu a dostane přidáno, jeho pocit uspokojení roste. Ovšem od určité hranice už přímá souvislost přestává platit, štěstí „přibývá“ pomaleji.

„Je to podobné, jako když si člověk dá pivo,“ předkládá docent Riegel názorný příklad. První chutná, druhé, možná i třetí již méně, ale pak už z pití nemá takový požitek.

U piva je to tedy jasné, ale jaká je hranice mzdy? Podle psychologa u každého trochu jiná a velmi relativní. Pokud jsou uspokojeny základní potřeby a člověk ani jeho rodina nestrádá, pak může být vyrovnán. Každý má jiné potřeby, takže rozdílná je i hranice příjmu, od kdy jsme spokojeni.

Úkol manažerů 
O vztahu mezi štěstím a výškou platu mluvil nedávno švýcarský psycholog a ekonom profesor Bruno Frey na mezinárodním kongresu připraveném Psychologickým ústavem FF UK v Praze. Podle řady výzkumů působí na člověka tzv. vnější a vnitřní motivace.

Ta první je založena na penězích a benefitech, druhá na emocích. Rozdíl mezi oběma motivacemi přibližuje následující příklad. Chlapec jednoho dne vezme sekačku na trávu a z čiré radosti s ní jezdí po zahradě. Když skončí, tatínek mu dá za odměnu stovku. Tím „vezme“ chlapci radost a vytvoří v něm nový vztah k údržbě trávníku. Příště už bude chtít dítě nejen stokorunu, ale i víc, protože sekání je namáhavé a dítě kvůli tomu nešlo hrát třeba fotbal.

Frey posuzuje vzájemný vztah mezi vnitřní a vnější motivací a hledá způsob, jak optimálně motivovat člověka v práci a také ve společenských aktivitách. Švýcarský psycholog tvrdí, že vnitřní motivací nelze ovlivnit jednání člověka zcela přesně.

Podívejme se ještě jednou na zahradu. Dítě může z „radosti“ posekat všechno, třeba i záhon tulipánů, protože ho ježdění se sekačkou baví. Ovšem takovou absolutní péči o zeleň tatínek samozřejmě nechtěl. Jak má ale potomka odradit a přitom nesrazit jeho vnitřní motivaci? S pomocí vnější motivace lze vymezit jednání snadněji.

Stačí říct: dostaneš pět korun od čtverečního metru a posekej plochu za padesát korun. Pro některé činnosti je výhodnější vnitřní a pro jiné vnější motivace. Například tvořivost a nadšení nelze vyvolat peněžní odměnou. Těžko pomocí financí vznikne sociální kapitál, tzn. že lidé jsou připraveni udělat něco navíc, než mají v popisu práce.

Jsou například ochotni v nestandardních podmínkách podat dobrý výkon a ve standardních nadprůměrný. Podrží firmu, která je nějakou dobu v nesnázích.

Když tento sociální kapitál chybí, počítají zaměstnanci každou korunu a při prvních potížích firmu opouštějí. Vyvážit obě motivace tak, aby přinášely prospěch zaměstnancům i zaměstnavateli je úkolem manažerů.

Názorný příklad vnitřní motivace přibližuje docent Riegel z doby, kdy pracoval jako psycholog v jedné průmyslové společnosti.

Šlo o maličkost. Jak vymalovat výrobní halu. Původně měla být na stěnách opět tradiční bílá. Ale psycholog to zavrhnul. Do skicáře si udělal několik náčrtků na rozvržení barev a obešel všechny lidi v hale. Každého se ptal, který návrh se mu líbí. Všichni řekli svůj názor. Když pak konečně začalo malování, většina už na svoje připomínky zapomněla. Ovšem pro lidi bylo důležité, že se jich někdo zeptal. Dříve totiž slyšeli jenom jediné: Makejte...

„Pro člověka je velice důležitý pocit, že není jenom kolečkem v systému,“ vysvětluje docent Riegel.

Recept podle Rockefellera 
Nasednout do Lodi štěstí se nikomu nechce. Úplná absence starostí totiž bere možnost porovnávat hezké a špatné okamžiky. Bez protipólu strádání člověk prý štěstí ani nepozná. Navíc pocit absolutního štěstí izoluje. Zjistí to většinou výherci milionových částek.

Mnoho lidí sociálně zkolabovalo. Koupili si vilu, auta, dovolenou, a hlavně přestali pracovat. „Dostávají se do společenské vrstvy, která je nepřijme, a zároveň ztratí přátele. Osamělost pak léčí alkoholem nebo jinou drogou,“ říká psycholog.

O mnoho lépe na tom nejsou ani příliš horliví manažeři. Profesi obětují zdraví i partnerské vztahy. A přestože jde většinou o inteligentní lidi souvislost mezi výší platu a štěstím si uvědomují málokdy.

Kdy tedy člověk pociťuje štěstí? Napoví příběh Johna D. Rockefellera. Ropný magnát nashromáždil pohádkový majetek. Přesto mu ke štěstí leccos chybělo. Hlavně zdraví.

Když v 53 letech vážně nemocný navštívil svého lékaře a dozvěděl se, že mu už moc času nezbývá, na radu doktora změnil životní styl, a hlavně se stal štědrým. Rozdal kolem 500 milionů dolarů vědeckým pracovištím, univerzitám a nadacím, které dodnes nesou jeho jméno. Ve spokojenosti se dožil 98 let.

Klíč ke štěstí je tedy patrně velmi jednoduchý. Nezištně občas udělat něco pro druhé.

, Lidové noviny

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!