Kočky neklonuju, berte si je z útulku, říká András Dinnyés

Před pár lety jste naklonoval první myš a prvního králíka v Maďarsku i v celé střední Evropě. Má ale smysl opakovat tyto kroky, kterých už jiné týmy dosáhly před vámi?
Má smysl stavět v České republice jaderné reaktory, když už je před lety postavili ve Spojených státech? Jde o vývoj nové technologie, a pokud ji chceme využívat, musíme na ní pracovat a dovést ji na takovou úroveň, aby všechno fungovalo.
Klonování zvířat není cílem, ale jen prostředkem, který nám umožní biomedicínský výzkum. Je to klíčová technologie, která nám umožní získávat geneticky upravená modelová zvířata, na kterých studujeme lidské nemoci, například Alzheimerovu nemoc nebo choroby srdce.

Když jste pracoval ve skotském Roslinském ústavu, kde se mimochodem narodila ovce Dolly, podařilo se vám přivést na svět první ovci s vypnutým genem. K čemu jsou taková zvířata dobrá?
Vypínání konkrétních genů usnadňuje genetické modifikace zvířat. Ty se dělají už dlouho, ale pokud dokážeme zacílit konkrétní geny, mají méně vedlejších účinků. Abychom toho dosáhli, potřebujeme nejprve buněčné kultury. V nich můžeme vytvořit vzácné genetické modifikace, které jsou obsažené třeba jen v jedné z deseti tisíc nebo ze sta tisíc buněk. Pak si buňky s těmito geny vybereme a vytvoříme z nich nové zvíře.
U myší se to dělá běžně a používají se k tomu embryonální kmenové buňky. V roce 2007 byla za tento postup udělena Nobelova cena. U ostatních zvířat, u nichž linie embryonálních kmenových buněk nemáme, k tomu musíme použít somatické buňky, které geneticky upravíme, vybereme tu pravou a klonováním z ní dostaneme GM živočicha.

Sousloví genetická modifikace, obzvlášť v souvislosti se zvířaty, vyvolává u mnoha lidí obavy. Jsou podle vás oprávněné?
Spíš jde o obecný jev, že se veřejnost bojí nových technologií, které mohou být mocné a s jejichž zneužitím jsme se v historii mnohokrát setkali – třeba u dynamitu nebo jaderných zbraní. Ale za to nemohou vědci, ani technologie, nýbrž lidé, kteří s nimi zacházeli.
Pokud jde o GM zvířata, tak u savců, o kterých se nejvíc debatuje, žádné riziko nevidím. Nebezpečnější mohou být geneticky upravené viry nebo bakterie, protože se hlídají hůř než třeba kráva. A přitom se po celé Evropě pomocí GM bakterií produkují enzymy používané při výrobě sýru a nikdo si nestěžuje.

Vraťme se k samotnému klonování. V Americe se klonuje skot pro zemědělskou výrobu. Oproti tradičnímu šlechtění, při němž se vybírají vždy nejlepší vlastnosti, je klonování pouhým kopírováním. Jaké může mít výhody?
Můžete tak rychle a v rámci jedné generace namnožit geny nejlepších zvířat – plemenných býků, což je to ekonomicky výhodné. Samozřejmě je nutné dávat pozor, aby se příliš nesnížila genetická diverzita chovaného skotu. Ale tomu se dá předejít, plemenní býci se obměňují.
Klonování je ale pořád dost drahá záležitost, vyplatí se jen u dobytka a u prasat. Chov dalších zvířat, jako jsou ovce a kozy, není tak intenzivní. U nich se klonování vyplatí spíš pro biomedicínský výzkum než pro zemědělství. Další lukrativní záležitostí je pochopitelně klonování koní, protože závodní hřebci bývají často kastrovaní nebo jsou pro běžné rozmnožování už příliš staří.

Proč je podle vás problém klonovat v Evropě dobytek, zatímco v Americe je to běžné?
Společnost v Evropě a Americe se liší. Kromě toho nejlepší plemenní býci pocházejí z Ameriky, jejich sperma se dováží i do Evropy. Takže v chovatelství mají náskok, a tudíž mohou na klonování snáz vydělat. A to umí americká společnost ocenit lépe než v Evropě. Evropané se na zájmy našich zemědělců dívají jinak a také víc dbají na podmínky chovu zvířat.

Na druhé straně se ale Američané stavějí dost rezervovaně k výzkumu embryonálních kmenových buněk...
To si nemyslím. Kdyby to tak bylo, nerozhodla by se řada amerických států jejich výzkum povolit. Federální vláda s tím sice měla problém, ale to byl politický postoj republikánů, který neodrážel veřejné mínění.

A co si myslíte o klonování domácích mazlíčků, jako jsou psi nebo kočky? Má podle vás smysl?
Já jsem se touto cestou nevydal, ani to nemám v plánu. Občas mi někdo zavolá a řekne: "Zemřela mi kočka a mám ji doma v lednici – můžete mi ji naklonovat?" Já se takovým lidem snažím vysvětlit, že bude mnohem lepší vzít si jiné zvíře z útulku. Klon by nikdy nebyl přesnou kopií zvířete, které tolik milovali. Na jeho vlastnostech se podepisuje i vnější prostředí, naučené dovednosti a další faktory.

Ale obecně je to asi docela dobrý byznys, ne?
Jistě, kde existuje poptávka, tam se najde i nabídka, tak to ve svobodné tržní společnosti chodí. I když nakonec zákazník nemusí být tak spokojený, jak doufal. Ale poptávka se najde vždycky, protože je to pro některé lidi způsob, jak se vyrovnat se ztrátou tvora, kterého měli rádi.
Do jisté míry je to podobné, jako když mají lidé na výběr, zda podstoupí umělé oplodnění, nebo si adoptují dítě. Většina raději využije první možnost, protože každý chce rozmnožit svoje vlastní geny, to máme někde zakódované. Ale nemůžeme to vztahovat na psy nebo kočky, protože vlastnosti, kvůli kterým jsme měli konkrétní zvíře rádi, opravdu nevězí jen v genech.

Občas se v médiích objeví zprávy o pokusech naklonovat mamuta, šavlozubého tygra a další vyhynulé živočichy. Věříte, že se opravdu dočkáme živých mamutů?
Upřímně řečeno si nejsem jistý, k čemu by to v časech globálního oteplování bylo, mít tu mamuty, kteří žili v době ledové.

Proč o tom tedy někteří vědci mluví? Jde jim jen o pozornost médií, nebo to myslí vážně?
Jde jim o pozornost médií a zároveň to myslí vážně. Většina těch zpráv se týká stejných lidí, jsou to uznávají odborníci z Japonska – Kono a další – a nemluví jen tak do větru. Zrovna před pár týdny jsem viděl abstrakt jejich odborného článku, skutečně na tom pracují. To, co já kritizuji, není jejich odborná zdatnost, ale to, zda je zrovna klonování mamutů ten správný cíl.

Takže by se podle vás měli věnovat něčemu užitečnějšímu?
Já jim nemůžu radit, na co se mají zaměřit. Já jen můžu říct, že sám se věnuji jiným věcem, které považuji za důležitější – biomedicínskému výzkumu, který může najít nové způsoby léčby řady nemocí.

Jak se díváte na klonování ohrožených druhů zvířat? Má podle vás smysl? Vždyť i dnes je obtížné vrátit do přírody některá zvířata žijící v zoo, protože si na život v divočině odvykla.
Podle mě je důležité mít genetické banky se vzorky kůže, srsti a dalších tkání, což umožní klonováním vrátit k životu druhy, které z přírody mizí, nebo rozšířit genetickou diverzitu zmenšujících se populací. Pokud se nepodaří vrátit je do přírody, mohly by žít alespoň v menší chráněné rezervaci. Ale k tomu potřebujeme určitou genetickou diverzitu. Když se podíváte třeba na tygry, ve volné přírodě jich žijí poslední dva tisíce, což je málo. Kdybychom jejich genetickou banku založili před deseti lety, mohli jsme mít mnohem pestřejší vzorky.
Ale to neznamená, že by klonování mělo nahradit ochranu životního prostředí. Ekosystémy mají mnoho úrovní od půdy přes bakterie, houby a hmyz až po vzduch. Všechno je v nich provázané, samotná ochrana jednotlivých druhů nestačí.

Netajíte se tím, že jste odpůrcem úvah o klonování člověka. Proč?
U lidí musíme rozlišovat mezi reproduktivním a terapeutickým klonováním. Terapeutické klonování, tedy vytváření lidských embryí a využití jejich kmenových buněk v biomedicínském výzkumu, je přípustné a v některých zemích je povolené. Ale i tato metoda může být v budoucnu nahrazena jinými způsoby získávání kmenových buněk.
Ale reproduktivní klonování není s dnešními technologiemi bezpečné. Děti by během těhotenství nebo po narození umíraly, nebo by se rodily postižené. Klonování zkrátka není připraveno na využití u lidí, i když vědci pracují na jeho zdokonalování na různých zvířatech. Kromě toho by asi bylo obtížné získat povolení, protože je to celosvětově přísně zakázané. A nejsem si jistý, jestli to vůbec potřebujeme. Máme k dispozici jiné alternativy, jako je umělé oplodnění nebo adopce.