Pokud bude docházet v budoucnu k nárůstu podílu oxidu uhličitého ve vzduchu, dojde nepochybně i ke zvýšení kyselosti (tedy snížení pH) světových oceánů. Pokud by tato změna byla výrazná, obávají se biologové, že by mohlo dojít k vážnému narušení ekologie moří.
Významná část bezobratlých mořských živočichů totiž spoléhá na schránky z uhličitanu vápenatého. Nejedná se jen o korály, ale také humry, ústřice či krevety. Kyselejší moře by jejich schránky rychleji rozpouštělo a majitel schránky by tak by zranitelnější nejen fyzicky, ale snadněji by mohl podlehnout i například nemocem či parazitům.
Ovšem mořský biolog Justin Ries z Univerzity v Severní Karolíně patří mezi ty, podle kterých bude budoucnost složitější než teorie. Spekuloval, že jednotlivé druhy budou na změnu pH svého prostředí reagovat různě, protože různé skupiny bezobratlých používají ke stavbě schránek různé formy uhličitanu vápenatého.
Třikrát do budoucnosti, jednou do dávné minulosti
Ries proto spolu s dvěma kolegy z Woods Hole Oceanographic Institution v Massachusetts vystavil 18 druhů organismů čtyřem různě kyselým prostředím. Jedno odpovídalo dnešním oceánům, tedy dnešnímu obsahu CO2 v atmosféře. Další dvě simulovaly dvoj- a trojnásobný nárůst CO2. Pohybovala se tedy v rámci růstu předpovídaného IPCC pro další století.
Poslední prostředí obsahovalo desetkrát více CO2 než ho v atmosféře bylo před nástupem průmyslové revoluce (asi sedminásobek dnešního množství). Tolik ho v atmosféře naposledy bylo patrně před 100 miliony lety během křídy. "V té době žila řada podobných organismů a dařilo se jim", vysvětlil Ries konstrukci experimentu pro časopise Science.
Jak ukazují výsledky zveřejněné v časopise Geology, některým druhům bezobratlých zvýšení obsahu CO2 skutečně vyhovuje. Například některé druhy krabů, humrovitých nebo krevety si v kyselejších mořích vytvořily dokonce silnější a větší krunýře než za běžných podmínek.
Příkladem může být humr americký na snímku v záhlaví článku. Po 60 dnech růstu v podmínkách dnešní koncentrace CO2 byl jeho krunýř menší a slabší než u exemplářů rostoucí stejnou dobu při hodnotě 10tinásobně překračující předprůmyslové hodnoty.
Ústřice, koráli z moří mírného pásma a další živočichové si vytvořili slabší "krunýře", ale dokázali ve všech prostředích přežít. Nejhůře dopadli mořští ježci a někteří mlži; jejich schránky se v nejkyselejší vodě rozpouštěly.
Odolnost jednotlivých druhů závisí do jisté míry na přesném typu uhličitanu vápenatého, který zvířata používají. Ale to není vše. Některé druhy dokáží s kyselým prostředím bojovat a udržet si vlastní prostředí méně kyselé (zvyšují "uměle" pH vlastního těla i povrchu schránek). Tento mechanismus si ovšem jistě bude žádat zvýšený výdej energie, která by podle Riese mohla například chybět imunitnímu systému.
"Nejdůležitějším poselstvím ovšem je, že reakce na zvýšení kyselosti oceánů bude různorodější a složitější, než jsme si mysleli", řekl Ries časopisu Science. S tím souhlasil i jiný mořský biolog, Robert Steneck, který studii pro stejný časopis komentoval: "Převládal názor, že s nárůstem kyselosti bude kalcifikace stále náročnější a bude ubývat organismů, které ji využívají. Zjištění (Riese a spol.) je proto mírně řečeno překvapivé."
