Makroplasty i mikroplasty jsou všude. Krize vyžaduje systémové změny, shodují se evropští akademici

Ve zprávě zveřejněné 10. března a nazvané Plastové obaly v oběhovém hospodářství EASAC připomíná, že výroba plastů se v celosvětovém měřítku zvýšila od šedesátých let 20. století do dneška z 1,5 milionu na zhruba 400 milionů tun ročně. 

Podle Michaela Nortona, ředitele programu EASAC pro životní prostředí, narážejí snahy zredukovat pronikání milionů tun plastového odpadu do přírodního prostředí na stále rostoucí využívání plastů.

Cirkulární systémy

Na rozdíl od tradiční lineární ekonomiky založené na principu „vyrobit, použít a vyhodit“ souvisí myšlenka oběhového hospodářství neboli cirkulární ekonomiky s udržitelným rozvojem. Cílem tohoto systému je zlepšovat kvalitu životního prostředí i lidského života zvyšováním efektivity produkce, odstraněním plýtvání a vyhazování a nepřetržitým využíváním odpadů. V cirkulární ekonomice by se mj. veškeré odpady z jednoho procesu měly stát zdrojem vstupujícím do procesů dalších, ať už průmyslových, nebo zemědělských. 

Cirkulární systémy zahrnují recyklaci, opětovné použití produktů a látek, přepracovávání, renovaci, modernizaci a další postupy tak, aby vznikla uzavřená smyčka, do níž by vstupovalo minimum nových zdrojů a zároveň se minimalizoval vznik odpadu, znečišťujících látek a emisí oxidu uhličitého. Právě tyto principy se odrážejí i v nejnovější zprávě EASAC. 

Na jejím vzniku se podílel i ředitel Ústavu makromolekulární chemie AV ČR Jiří Kotek: „Bylo již na čase, aby v Evropě vznikl dostupný dokument založený na objektivních informacích vycházejících z relevantních odborných studií. Při přehodnocování našeho přístupu k plastovým obalům si však musíme uvědomit, že plast v současné době nemá v řadě aplikací jinou rovnocennou alternativu. Základem by proto mělo být jejich efektivní využívání a zdokonalení recyklačních technik včetně rozkladu pomocí pyrolýzy, která probíhá za zvýšené teploty bez přístupu kyslíku. Pyrolýzní produkty lze následně využít pro další výrobu plastů. Pokud plastový odpad nelze žádným způsobem recyklovat, určitě nepatří na skládku. V takovém případě je na místě z něj získat alespoň energii spalováním v zařízeních na energetické využití odpadů.“

Recyklace na prvním místě

„Makroplasty i mikroplasty jsou dnes všudypřítomné na souši, v oceánech a dokonce v ovzduší,“ vysvětluje Michael Norton. Pro mnoho živočišných druhů jsou smrtící, přenášejí se i potravním řetězcem. EASAC nezpochybňuje zásadní roli plastů v našem životě, přináší však varování opírající se o vědecké poznatky. „Evropští zákonodárci by měli přijmout směrnice a pobídky, které by urychlily postup směrem k ekonomice založené na oběhu plastového odpadu. Musíme opětovně využívat plastové zboží a obaly, dramaticky zlepšit recyklaci a především zajistit, aby se žádný odpad nedostával do životního prostředí,“ dodává Michael Norton v tiskové zprávě.

Dokument upozorňuje, že z ekologického hlediska a z pohledu zdrojů není řešením sázet na stále větší využívání tzv. biomateriálů, protože by to u spotřebitelů mohlo vyvolat falešný dojem udržitelnosti a prodloužit současný životní styl založený na plýtvání a vyhazování těchto materiálů.

Přední vědci z národních akademií věd 28 evropských zemí vůbec poprvé spojili síly a do hloubky prozkoumali celý řetězec činností spojených s nakládáním s plasty. Na základě jejich poznatků vydává EASAC sedm doporučení politikům Evropské unie, jak celý systém transformovat.