Moravská brána představovala pro lovce mamutů ideální terén. Stačilo pozorovat z návrší postup tehdy největších suchozemských zvířat a pak si vybrat vhodného jedince. O jedné z jejich kořistí svědčí téměř dvoumetrový mamutí kel, nalezený minulý týden v Předmostí u Přerova.
Stan s pěti ohništi
Lovci mamutů obývali Moravu přibližně před 30 až 20 tisíci lety. Jak nasvědčují archeologické nálezy, zdržovali se kromě Předmostí také v okolí Brna, Mladče a na úpatí Pálavských vrchů, kde nyní stojí Dolní Věstonice a Pavlov.
Odborníci dali pravěkým obyvatelům starého kontinentu název kromaňonci. Jméno vzniklo podle místa prvního nálezu anatomicky moderního typu člověka. K objevu došlo v roce 1868 ve Francii v jeskyni poustevníka Magnona - francouzsky Cro-Magnon.
Naši přímí předci žili v rodinných klanech vycházejících nejspíše z mateřské linie. Každá skupina sestávala přibližně z 30 lidí, z toho polovinu tvořily děti. Poměr mužů a žen byl přibližně vyrovnaný.
Výzkum pravěkých sídlišť ukazuje, že občas žilo i několik rodů pohromadě. Na svazích Pálavy, vhodném místě pro pozorování mamutů, objevili archeologové sídliště, kde v několika časových intervalech žilo přechodně až 120 lidí.
Scházeli se zde v době lovné sezony, na začátku podzimu a koncem jara. Muži pravděpodobně bydleli v obřím stanu z kůží natažených na dřevěné konstrukci. Uvnitř objektu, dlouhého devět a širokého pět metrů, plápolal oheň na pěti ohništích, každé o průměru 1,5 metru.
Ze 120 osob se mohlo rekrutovat přibližně 30 lovců. O tom, že pocházeli z různých klanů, svědčí kamenné hroty na oštěpech. „Našly se pazourky opracované několika odlišnými postupy, každý rod měl patrně svůj způsob výroby,“ říká profesor Zbyněk Šmahel z katedry antropologie a genetiky člověka Přírodovědecké fakulty UK.
V populární literatuře srstnatí chobotnatci obvykle padají do hlubokých jam vykopaných na mamutí „dálnici“. Lovci pak rozzuřené zvíře dobíjejí balvany. Barvitě popsané scény odborníci zpochybňují.
Ve střední době kamenné panovala v Evropě doba ledová. Půda ztvrdlá mrazem roztávala jenom v létě a jen do hloubky okolo dvaceti centimetrů. „Kopat v takových podmínkách pasti, do kterých by spadl mamut, je prakticky nemožné,“ říká profesor Šmahel. Nástrojem mohl být nejspíš paroh daňka zakončený plochým výběžkem. Ale s takovou „lopatou“ dovedli kromaňonci vyhloubit maximálně mělké jámy, ve věčně zmrzlé půdě jim sloužily jako přírodní chladničky.
Lov na mamuta tedy nevyžadoval partu zdatných kopáčů, ale spíše přemýšlivých lidí schopných domluvy. Když se blížilo stádo chobotnatců, vyhlédly hlídky na vyvýšených místech mláďata, nemocné nebo staré kusy. Pak se lovci snažili vybraného tlustokožce oddělit od ostatních. Do akce se obvykle zapojily ženy a děti, aby zahnaly zvíře třeba pomocí ohně nebo křiku na okraj strmé rokle, do uzavřeného údolí nebo na prudký břeh řeky.
Mamut nedokázal vyvinout velkou rychlost, a pokud někam zapadl, dost obtížně se hrabal ven. Snadno se také při pádu i z menšího svahu zranil. Pro lovce se tak stal snadnější kořistí.
| Další podrobnosti o vyhubení mamutů si přečtěte v sobotním vydání deníku |
