2. června 2019 5:00 Lidovky.cz > Relax > Věda

Měsíc je tektonicky aktivní. Chladne, scvrkává se a to způsobuje ‚měsícotřesení‘

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy ilustrační snímek | foto: Reuters

New York V roce 2010 vědci zjistili, že se Měsíc scvrkává vlivem chladnutí svého vnitřku, a možná se stále zmenšuje. S využitím snímků ze sondy Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) vědci objevili útesy v lunární kůře, které se vytvořily relativně nedávno - přinejmenším z geologického hlediska: Mohly by být staré jen 100 milionů let. Napsal to zpravodajský server Newsweek.

Zjištění naznačila, že se tyto útesy - tedy vlastně kerné přesmyky (zlomy vznikající při horizontálním tlaku, kdy se jedna tektonická kra nasouvá na druhou - pozn. red.) - vytvořily v důsledku tektonické aktivity spojené se svrašťováním Měsíce, jak se jeho nitro ochlazuje.

Jak Měsíc chladne a zmenšuje se, jeho kůra začíná být křehká a láme se; děje se něco podobného, jako když zrnko hroznového vína vysychá, aby se z něj stala rozinka. Praskliny na povrchu vytvářejí kerné přesmyky.

Od doby, co sonda LRO zahájila před deseti lety svou misi, podařilo se identifikovat více než 3500 těchto přesmyků. Ty, které vypadají světlejší, naznačují čerstvě odhalené měsíční horniny. To ukazuje, že se na Měsíci odehrávají měsíční verze zemětřesení - tedy „měsícotřesení“.

Navázání na program Apollo

Ve studii, která byla začátkem května zveřejněna v časopise Nature Geoscience, vědecký tým prověřil údaje z LRO a porovnal je s místy měsíčních zemětřesení, která byla zaznamenána v 60. a 70. letech v rámci programu Apollo.

Jejich zjištění ukazují, že byly tyto lunární otřesy velmi blízko dříve identifikovaných kerných přesmyků. To naznačuje, že jsou „měsícotřesení“ důsledkem tektonické aktivity.

Tým vedený Thomasem Wattersem ze Střediska pro pozemské a planetární studie Smithsonova institutu prozkoumal 28 měsíčních otřesů, které zaznamenaly seismometry Apolla. Vytvořili algoritmus, který jim umožnil zjistit přesnější místo epicentra každého z otřesů. Porovnáním těchto zpřesněných lokací s údaji z LRO dokázali zjistit, že se nejméně osm „měsícotřesení“ stalo nedaleko kerných přesmyků - takže je pravděpodobně způsobila tektonická aktivita, a ne dopad meteoritu, který je dalším ze zdrojů lunárních otřesů.

Kerné přesmyky na Měsíci.

Kerné přesmyky na Měsíci.

Tým také zjistil, že se šest těchto otřesů stalo v době, kdy byl Měsíc v nejvzdálenějším bodě od Země. V této době zvyšuje slapová síla pozemské gravitace pravděpodobnost posunů v blízkosti zlomových linií v měsíční kůře.

„Myslíme si, že je velmi pravděpodobné, že těchto osm otřesů způsobily kerné přesmyky pod tlakem smršťující se měsíční kůry. To znamená, že seismometry programu Apolla zachytily zmenšování Měsíce, a také to, že Měsíc je stále tektonicky aktivní,“ uvedl Watters v prohlášení.

„Nestává se příliš často, abychom viděli aktivní tektoniku někde jinde než na Zemi, takže je velmi vzrušující vědět, že tyto zlomy stále vytvářejí měsíční otřesy,“ dodal k tomu Nicholas Schmerr z Marylandské univerzity, který se na studii podílel.

„Pro mě tato zjištění zdůrazňují, že se potřebujeme vrátit zpátky na Měsíc. Z misí Apollo jsme se dozvěděli hodně, ale zatím jsme jen zlehka sklouzli po povrchu. S větší sítí moderních seismometrů bychom mohli učinit obrovský pokrok v našem pochopení geologie Měsíce,“ uvedl Schmerr.

ČTK