12. října 2010 7:30 Lidovky.cz > Relax > Věda

Mimozemšťany najdeme do dvaceti let, tvrdí astronom Seth Shostak

astronom Seth Shostak v Praze | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy astronom Seth Shostak v Praze | foto:  František Vlček, Lidové noviny

PRAHA Představa, že bychom ve vesmíru byli sami, je příliš bizarní, říká americký astronom Seth Shostak z Institutu pro hledání mimozemské inteligence (SETI Institute) v kalifornském Mountain View. Prahu navštívil u příležitosti 61. Mezinárodního astronautického kongresu.

Kdy jste se začal zajímat o astronomii?
Když mi bylo asi osm, fascinovaly mě knížky, ve kterých byly mapy. Na jedné z nich byla na zadní straně zvláštní schémata s velkými kulatými věcmi. Zeptal jsem se mámy, co to je, a ona mi vysvětlila, že to jsou planety. Přišly mi velice zajímavé a začal jsem si o nich víc číst. V deseti nebo jedenácti jsem si postavil první dalekohled a už se to se mnou táhlo.

A jak jste se jako astronom dostal k hledání mimozemských civilizací?
Mimozemšťani mě zajímali taky, protože když jsem vyrůstal, běželo v kinech plno sci-fi filmů a ty mě, jako každého kluka, fascinovaly. Znal jsem je všechny nazpaměť. Taky jsem si v knihovně půjčoval knížky o UFO a pamatuju si, že když jsem v nich viděl fotky létajících talířů, hned mě napadlo: počkat, to vypadá jako poklice od kola u auta. Takovou fotku bych uměl udělat taky, a lepší! A taky jsem jich pár udělal... ale hodně dlouho jsem astronomii a mimozemšťany vůbec nespojoval. Zajímalo mě obojí, ale nezávisle na sobě.

Kdy se to změnilo?
Teprve na vysoké škole, když mi bylo asi 24 nebo 25. Studoval jsem radioastronomii a pracoval jsem s dalekohledem, který sledoval galaxie. Pak se mi do ruky dostala knížka ruského fyzika Josipa Šklovského, kterou přeložil a rozšířil americký astronom Carl Sagan, propagátor hledání života ve vesmíru. V tu chvíli jsem si uvědomil, že přístroje, které používám pro svůj výzkum, mohou sloužit i ke komunikaci mezi hvězdami. Ve tři ráno mi to připadalo jako ohromně romantická myšlenka.

Takže jste se do toho hned pustil?
Vůbec ne, ale začal jsem si o tom hledat víc informací, pak jsem napsal pár článků do různých časopisů. První pokus jsem udělal spolu s Jill Tarterovou, která je dnes ředitelkou našeho ústavu, v roce 1981. Bylo to na radioteleskopu v Nizozemsku, kde jsem tehdy žil. Měli jsme na pozorování čtyři hodiny a žádný signál jsme samozřejmě nezachytili... nebyli jsme ovšem zdaleka první. Začal s tím už Frank Drake v roce 1960.
Ale je zvláštní, že naprostá většina pokusů s hledáním mimozemských civilizací probíhala a dodnes probíhá ve Spojených státech. Přitom třeba v Holandsku i na řadě dalších míst v Evropě i jinde ve světě k tomu mají vhodné vybavení i kapacitu. Ale z nějakého důvodu jim to asi nepřijde zajímavé.

OSOBNOST

Seth Shostak
narodil se v roce 1943

vystudoval fyziku na Princetonské univerzitě, doktorát z astronomie získal na Kalifornském technologickém institutu

13 let působil na Groningenské univerzitě v Nizozemsku, kde zkoumal pohyby galaxií pomocí radioteleskopů, na toto téma publikoval přes 50 odborných studií

první experiment zaměřený na hledání mimozemských signálů provedl v roce 1981 v Nizozemsku

od roku 1992 se podílel na projektu NASA zaměřeném na pátrání po mimozemské inteligenci, po jeho zrušení projekt běžel dál pod názvem Phoenix

pracuje jako astronom v SETI institutu v Mountain View v Kalifornii

věnuje se popularizaci astronomie, napsal několik stovek populárních článků a několik knih, má svůj rozhlasový pořad

Za padesát let ale hledání mimozemských signálů příliš nepokročilo...
To bych netvrdil. Sice jsme zatím signál od mimozemšťanů nezachytili, ale to neznamená, že jsme nepokročili. Tady platí Moorův zákon, podle něhož se kapacita našich počítačů každý rok a půl zdvojnásobí. Takže příští rok stihneme prozkoumat víc hvězd než za všechny předchozí roky dohromady.

Když jste začínal, věřil jste, že v roce 2010 budeme mít kontakt s mimozemšťany?
Ne. Nevěděl jsem, co si myslet, to tehdy nevěděl nikdo. Ale věřil jsem lidem, jako je Jill Tarterová, kteří říkali, že pracujeme na projektu, který bude až pro naše vnoučata. Klidně se s vámi ale vsadím o kafe, že do roku 2030 se to povede. Raději ale jen o to kafe, o víc ne...

Připouštíte tedy, že se to nepodaří?
Jestli je nenajdeme během pár desetiletí, nezačnu si myslet, že jiné civilizace neexistují. Taková myšlenka je příliš bizarní. Astronom Carl Sagan odhadoval, že v naší Galaxii existuje milion inteligentních civilizací. Frank Drake mluví o deseti tisících a já se kloním spíš k tomuto konzervativnímu odhadu. Takže je jen otázkou času a technologie, než se nám podaří je najít. Jestli se to nepovede, znamená to, že jsme k jejich hledání zvolili špatné technologie. To se stát může.

Co přesně vlastně hledáte? Čekáte poselství, které nám někdo záměrně poslal, nebo spíš jejich televizní vysílání?
Obojí by bylo skvělé. Dřív převažoval názor, že bychom mohli snáz zachytit nezáměrně vysílané signály, třeba právě televizní. Ale když se podíváte, jak se televize vyvíjí u nás, už nemáte na střeše velkou anténu a na kopci za městem vysílač. Tedy někde zatím ano, ale postupně přibývá satelitních a kabelových stanic.
Tudíž se dá předpokládat, že jinde ve vesmíru udělají to samé a během vývoje rychle přejdou na efektivnější technologie, které nebudou plýtvat energií na úniky signálů do vesmíru. Což pro hledání mimozemšťanů není úplně dobrá zpráva. Dnes tedy předpokládáme, že bychom mohli zachytit spíš signály, které nám někdo záměrně vysílá.

To by o nás ale museli vědět...
Ano, a je trochu problém, že používáme rádiové technologie poměrně krátkou dobu, takže by se musel ozvat někdo z okruhu pár desítek světelných let. Na druhou stranu jsme nedávno přišli se zajímavou myšlenkou – tedy ona nebyla přímo naše, v Rusku vyšel článek na tohle téma už před lety... Chceme se soustředit na hvězdy, které jsou na opačné straně od Země než Slunce. Stejně jako my hledáme exoplanety sledováním jejich přechodu přes kotouč hvězdy, mohl někdo stejným způsobem pozorovat Slunce a zjistit, že přes něj pravidelně přecházejí planety včetně Země. A třeba nám budou chtít poslat zprávu.
V červenci jsme provedli první experiment, při němž jsme pomocí našich antén prozkoumali 366 hvězd na opačné straně od Slunce. Zatím jsme nic nenašli, ale budeme pokračovat.

Co byste dělali, kdybyste skutečně zachytili signál?
Nanečisto jsme si to zkusili už v roce 1997. Tehdy jsme si 16 hodin opravdu mysleli, že máme kontakt. Dnes je to docela slavná historka, popisuju ji i v první kapitole své knihy. Nakonec se ukázalo, že to byl signál evropské družice SoHo na výzkum Slunce. Ale aspoň jsme viděli, jak by to v praxi probíhalo.
Nikdo nešel spát, seděli jsme u počítačů celou noc. Samozřejmě jsme chtěli ověřit, že nejde o planý poplach. Ale všichni už psali svým kamarádům e-maily jako "Nikomu to neříkej, ale máme kontakt." Dnes by to lidi psali na facebook a za chvíli by to věděl celý svět.

Takže byste to netajili?
Ne, tajit nic nemůžeme a nechceme, tím bychom jen podporovali spekulace. Nikdo z oficiálních míst nám nikdy neřekl "pokud zachytíte signál, nikomu to neříkejte". Vlastně jsem byl tehdy trochu zklamaný, že k nám nevtrhli chlapíci v černých brýlích a s úzkou kravatou, a všechny nás nepostříleli, jak to bývá ve filmech. Byl až překvapivý klid. Nikdo nevolal až do půl desáté. Pak se ozvali z New York Times, kde už to věděli. Když jsme pak zjistili pravý zdroj, volal jsem jim zpátky, abych to celé uvedl na pravou míru.

Pokud by to byl skutečný signál, měli bychom na něj odpovídat? Stephen Hawking nedávno prohlásil, že bychom neměli do vesmíru posílat žádné vzkazy, protože mimozemšťani můžou být nebezpeční...
To mi vůbec nedává smysl. Není důvod si myslet, že vzdálené civilizace budou nepřátelské. A kdyby, každá společnost dost vyspělá na to, aby nás mohla ohrozit, by dokázala zachytit naše televizní vysílání. Takže je jedno, jestli se snažíme komunikovat záměrně, nebo ne. Stejně se o nás dozví.
Kromě toho můžou mít dobré dalekohledy, třeba s využitím hvězd jako gravitačních čoček, které jim umožní sledovat i světlo z našich měst. Copak Hawking chce, abychom přestali cokoliv vysílat a žili potmě? A nejen my, ale i všichni naši potomci? To mi připadá jako nekonečná paranoia. Nemluvě o tom, že poté, co desítky let vysíláme a svítíme, je na takové úvahy pozdě.

Kdo by měl za Zemi mluvit? Nedávno se objevila zpráva, že OSN chce jmenovat velvyslankyni pro styk s mimozemšťany...
To byla jedna velká fáma. Mazlan Othmanová je ředitelkou úřadu OSN pro vesmírné záležitosti, ale tohle byl úplný nesmysl, ona to taky hned dementovala. Dokonce je tady v Praze na kongresu, včera ke mně přiběhla a křičela "Sethe, já jsem tak naštvaná!"
Jinak asi nemá smysl řešit, kdo má za Zemi mluvit. Každý, kdo má k dispozici dostatečně výkonnou anténu, může vysílat, co chce. Jak byste to chtěli omezit? A když Kolumbus připlul do Ameriky, taky moc nezáleželo na tom, který indián s ním mluvil jako první.

Dodnes zůstává nevysvětlený tzv. Wow signál - podivný signál zachycený radioteleskopem v Ohiu v roce 1977, který se nikdy nepodařilo znovu najít. Co si myslíte o jeho původu?
Wow signál nebyl zdaleka jediný, podobných nevysvětlených signálů bylo víc. Dřív se všechno, co přicházelo do antény, nahrávalo, a analyzovalo se to později. Takže jsme měli stovky signálů, které se objevily jen jednou a zůstaly nevysvětlené. Wow signál měl tu výhodu, že jeho objevitel napsal vedle jeho počítačového přepisu "Wow", takže se proslavil.
Řada lidí se ho pak snažila najít a možná to zkusíme i my, ale zatím se to nikomu nepodařilo. Dnes už hledání funguje jinak - když si myslíme, že máme signál, sledujeme dané místo delší dobu v kuse. A najednou nám už žádné nevysvětlené signály nezůstávají, což naznačuje, že ani ty předchozí nejspíš nepocházely od mimozemšťanů, ale byly to nějaké interference. Dokázat to ale nemůžeme.

Allenova soustava dalekohledů ATA

Váš ústav začal před několika lety stavět síť radioteleskopů, která má umožnit hledat mimozemské signály ještě rychleji. Jak jste daleko?
Postavili jsme zatím 42 antén, každá má v průměru přes šest metrů. Je to pro nás velký pokrok, protože dřív jsme byli odkázaní na volný čas na radioteleskopech, data jsme nahrávali a analyzovali postupně. Dnes můžeme pozorovat nepřetržitě a v reálném čase.
Soustava je naplánována na 350 antén, ale na další zatím nemáme peníze. Nedostáváme žádné veřejné prostředky, ústav je financován jen ze soukromých peněz, takže to je problém. Na stávající antény přispěl spoluzakladatel Microsoftu Paul Allen, proto jsou po něm i pojmenované (Allen Telescope Array – pozn. aut.). Pořád nám ale chybí nějakých třicet čtyřicet milionů dolarů.

Přitom jste začínali jako projekt NASA financovaný státem...
Ano, a myslím si, že v NASA by i dnes byli rádi, kdyby SETI patřilo pod ně. Ostatně řada lidí z našeho ústavu, kteří se věnují astrobiologii, je placena granty NASA. O zastavení projektu rozhodl v roce 1993 Kongres, byl to čistě politický tah. Přitom lidi by to určitě zajímalo, vždyť mezi atraktivní projekty NASA patří výzkum Marsu a hledání života ve sluneční soustavě. Kdyby se k penězům na to určeným přidalo jediné procento, zbylo by i na SETI. Jenže bychom museli najít mezi politiky někoho, kdo by to prosadil. A to je těžké, NASA už dnes bojuje o každý dolar.

Politici budou nejspíš namítat, že máme na Zemi vážnější problémy, do kterých musíme investovat. Proč bychom měli financovat hledání mimozemšťanů?
Tuhle otázku slýchám často, nejen od politiků. Ale takový argument můžete použít na všechno – proč studovat strukturu atomu, což jsme dělali před sto lety, když lidi venku na ulici umírali hladem? Proč rakouský císař utrácel peníze a platil nějakému Mozartovi za psaní hudby, místo aby nasytil chudé a hladové? Nebo když si lidi mysleli, že je dole na zeměkouli ještě jeden kontinent, mělo smysl vypravit tam loď, aby se o tom přesvědčila?
Lidstvo je zkrátka zvědavé a je extrémně zajímavé znát na tyhle věci odpovědi. Podobně se můžete ptát na smysl celé astronomie. Fajn, zkoumejme asteroidy, protože to může zabránit katastrofě, ale máme se zabývat třeba tím, jak vznikly galaxie? Já jsem přesvědčený, že ano.
Je možné, že kontakt s cizí civilizací přinese i hmatatelný zisk. Třeba budou ve vývoji milion let před námi a naučí nás oživovat mrtvé... Osobně to tedy neočekávám, ale může se stát, že se od nich naučíme něco opravdu zajímavého.
Ale přinejmenším se dozvíme věci, které nám umožní kalibrovat vnímání dění na naší planetě. Budeme moci říct: život na Zemi je skvělá věc, ale nic zázračného, takové věci se dějí ve vesmíru všude. Bylo by úžasné to vědět. Politikům se to ale špatně vysvětluje. To je obecný problém základního výzkumu. Přitom přinejmenším od poloviny 20. století se ukazuje, že se základní výzkum vždycky vyplatí. Sice ne každý projekt, na kterém se pracuje, třeba jenom jeden z deseti. Ale ten se pak vyplatí enormním způsobem.

Politiky jste tedy zatím nepřesvědčili. Jak vás ale vnímá vědecká komunita? Nedívá se na vás skrz prsty?
Vůbec ne. Mimo astronomickou komunitu o nás vědci vědí zhruba tolik jako běžná veřejnost. Ale mezi astronomy je SETI dobře známo a od většiny z nich slýcháme, že je to dobrá a potřebná věc, i když nikdo netuší, jaká je šance na úspěch. Ale říkají nám, že to, čím se zabýváme, je tak důležité, že se vyplatí tím strávit nějaký čas.

Během přednášky jste zmínil, že se váš ústav zabývá i astrobiologií. Když ale máte problém s financováním, sotva budete posílat sondy na Mars. Jak tedy výzkum astrobiologie v SETI institutu vypadá?
Většina lidí v našem ústavu, kteří se zabývají astrobiologií, mají granty od NASA. Takže mají přístup k datům posílaným družicemi a sondami z Marsu a z Titanu, pár se jich podílelo i na navrhování experimentů pro tyto sondy. Celkem u nás pracuje asi 60 doktorandů a 55 z nich se věnuje právě astrobiologii. Protože i objev mikroorganismů někde ve sluneční soustavě by měl pro SETI velký význam. Byl by to první důkaz o tom, že je život ve vesmíru celkem běžná věc.

Ale pořád by to nebyl důkaz, že se život jinde ve vesmíru vyvinul nezávisle. V rámci sluneční soustavy se mohl dostat z jedné planety na druhou...
Jistě, a je otázka, jak to poznat. Jestli proběhla druhá geneze, jak se tomu říká, nebo zda se planety navzájem infikovaly - ať už ze Země na Mars, nebo spíš obráceně, protože je snazší posílat kamení z Marsu na Zemi než obráceně. Pokud bychom našli živé organismy, můžeme se podívat, jestli v sobě mají něco, co připomíná DNA. Pokud ano, dá se předpokládat, že jsou příbuzné se životem na Zemi. Pokud bude jejich struktura vypadat úplně jinak, můžeme říct, že to s námi nemá nic společného. Ale jestli najdeme jen fosilie, nebude snadné to určit a možná se to vůbec nepovede.

exoplaneta Gliese 581g

Před pár dny vědci oznámili, že našli první exoplanetu podobnou Zemi, která je v obyvatelné zóně - tedy v ideální vzdálenosti od své hvězdy, aby na ní mohl existovat život. Zaměří se na ni vaše radioteleskopy?
My už jsme hvězdu, kolem níž obíhá, zkoumali. Žádný signál jsme nezachytili, ale to nic moc neznamená. Pořád může být obydlená, mohou tam žít bakterie nebo i vyspělejší tvorové, kteří ale zatím neumí postavit rádiový vysílač. Musíme mít na mysli, že na Zemi je život čtyři miliardy let a po většinu té doby byste taky nic neslyšeli, kdybyste na ni namířili radioteleskop. Nebo možná dokonce vysílají, ale jiným směrem...
Ale je to určitě zajímavá zpráva, že tu planetu objevili. A dá se čekat, že do dvou let takových planet budeme znát 30 až 50, protože začala pracovat družice Kepler, která se právě na takovéto planety zaměřuje. Díky Keplerovi se také dozvíme, kolik procent hvězd má u sebe planety podobné Zemi.

Není ale příliš omezující soustředit na planety podobné Zemi? Co když se život na jiných planetách vyvinul v úplně jiných podmínkách?
To samozřejmě mohl. Ale vždycky musíme vycházet toho, co víme. Třeba se život mohl vyvinout i na povrchu hvězdy, i když to mi nepřipadá moc pravděpodobné. Co ale s takovým tvrzením, když o takovém druhu života nic nevíme? Musíme začít u forem života, jaké známe, abychom měli šanci je najít. Ale je pravda, že nemusí nutně být v obyvatelných zónách. Saturn v ní taky není, a na jeho měsíci Titanu přitom může být život. Ale asi nebude příliš vyspělý. Jestli chcete hledat mikroby, ti jsou odolní a můžou žít i v prostředí, kde byste si asi nekoupila dům. Ale jestli chcete pátrat po inteligentním životě, je smysluplnější soustředit se právě na planety v obyvatelných zónách. Hledání života a hledání inteligentního života není totéž.

Eva Vlčková

Autor

Eva Vlčkováeva.vlckova@lidovky.czČlánky
Premium

Sedí s drahými mobily, dětem kupujeme kartáčky my, říká režisérka Výměny

Jana Rezková | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Kreativní producentka a režisérka Jana Rezková natáčí už patnáct let úspěšnou reality show Výměna manželek. Navštívila...

Premium

Test kávy v kapslích: Bezpečné, pohodlné, ale drahé potěšení

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

V kavárně určitě najdete zajímavější druhy kávy, rozpustná je zase levnější. Test jsme zaměřili na kávu v kapslích, z...

Premium

Pohlreich: My Češi jsme rasisti. Ukrajincům bychom měli líbat zadek

Zdeněk Pohlreich je známý šéfkuchař, jehož proslavila nejen jeho gastronomická... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Po deseti letech odešel z pořadu, který z něj v padesáti letech udělal bez nadsázky superstar. Ačkoli radit méně...

TIP PRO MAMINKY: Jak si usnadnit cestování s miminkem
TIP PRO MAMINKY: Jak si usnadnit cestování s miminkem

Advent a Vánoce se kvapem blíží a vás možná letos čekají návštěvy rodiny s malým miminkem. Změna prostředí však může být pro malého človíčka náročná. Pojďte se podívat, jak mu ji usnadnit.