Tagliavini provedl rozsáhlé genetické testy a odhalil u nemocného poškození genu označovaného jako APP. O tomto genu se ví, že některé jeho varianty zvyšují náchylnost k Alzheimerově chorobě. Podle genu APP produkují nervové buňky bílkovinu zvanou amyloidový prekurzorový protein. Ten se vyskytuje ve velkých množstvích v místech, kde si nervové buňky předávají signál, v tzv. synapsích.
Štěpením proteinu se uvolní jeho menší část zvaná amyloidbeta. Ta se může spojovat do větších celků, a pokud se tyto „smotky“ nahromadí v synapsích, je přenos signálu mezi buňkami vážně narušen. K takovému „zahlcení“ nervových buněk dochází při Alzheimerově chorobě.
Tagliaviniho pacient zdědil zvláštně poškozený gen APP od obou rodičů. Lékaři a genetici nikdy předtím podobný typ defektu na tomto genu nepozorovali. Mozek nemocného muže vyráběl podle instrukcí defektního genu bílkovinu silně náchylnou k tvorbě „šmodrchavého“ amyloidu-beta. Nahromadění velké masy smotků amyloidubeta vyvolalo nezvykle časný nástup Alzheimerovy choroby.
Dvě poškození špatná, jedno dobré
Genetici se porozhlédli po pacientově rodině a otestovali její příslušníky na zvláštní poškození genu APP. Na jedné straně objevili příslušníky, kteří stejně jako nemocný muž zdědili od každého rodiče poškozený gen. Tak byla postižena pacientova mladší sestra, u které se již začínají projevovat problémy prozrazující nástup choroby. Někteří příbuzní měli štěstí a náhoda jim přihrála do dědičné informace jen nepoškozené geny APP.
Největší překvapení čekalo Tagliaviniho u několika členů rodiny, kteří zdědili poškozený gen APP jen od jednoho z rodičů. Také v jejich mozku vzniká varianta amyloidového prekurzorového proteinu, která je náchylná k tvorbě „šmodrchavého“ amyloidu-beta. Přesto nikdo z nich Alzheimerovou chorobou neonemocněl. Dokonce i pacientova osmaosmdesátiletá teta se navzdory poškozenému genu těšila dobrému zdraví. Tito lidé byli před chorobou zjevně chráněni.
Objasnění záhady přinesly laboratorní pokusy, při kterých vědcimísili normální amyloid-beta s amyloidembeta od nemocného muže. Směska byla neuvěřitelně odolná ke „šmodrchání“. Nebezpečné smotky se v ní tvořily vzácněji, než když vědci testovali amyloid-beta získaný od zdravých lidí s nenarušeným genem APP. Nositelé jednoho poškozeného genu APP se zdají k Alzheimerově chorobě ze všech lidí nejodolnější, plyne ze studie, kterou zveřejnil vědecký týdeník Science.
Italský neurolog doufá, že se mu podaří vyrobit syntetický amyloidbeta, který by mohl být využit k léčbě Alzheimerovy choroby. Vědci zjistili, že ochranný efekt vykazují i malé zlomky amyloidubeta. Ty jsou s to pronikat z krve do mozku a mohly by být podávány pacientům v injekcích.
„K tomu však máme ještě moc amoc daleko,“ řekl Tagliavini v rozhovoru pro časopis New Scientist. „Ale pracujeme na tom a zkoušíme i jiné léky, které brání hromadění amyloidu v mozku pacientů. Každý další lék je samozřejmě vítán.“
Štěpením proteinu se uvolní jeho menší část zvaná amyloidbeta. Ta se může spojovat do větších celků, a pokud se tyto „smotky“ nahromadí v synapsích, je přenos signálu mezi buňkami vážně narušen. K takovému „zahlcení“ nervových buněk dochází při Alzheimerově chorobě.
Tagliaviniho pacient zdědil zvláštně poškozený gen APP od obou rodičů. Lékaři a genetici nikdy předtím podobný typ defektu na tomto genu nepozorovali. Mozek nemocného muže vyráběl podle instrukcí defektního genu bílkovinu silně náchylnou k tvorbě „šmodrchavého“ amyloidu-beta. Nahromadění velké masy smotků amyloidubeta vyvolalo nezvykle časný nástup Alzheimerovy choroby.
Dvě poškození špatná, jedno dobré
Genetici se porozhlédli po pacientově rodině a otestovali její příslušníky na zvláštní poškození genu APP. Na jedné straně objevili příslušníky, kteří stejně jako nemocný muž zdědili od každého rodiče poškozený gen. Tak byla postižena pacientova mladší sestra, u které se již začínají projevovat problémy prozrazující nástup choroby. Někteří příbuzní měli štěstí a náhoda jim přihrála do dědičné informace jen nepoškozené geny APP.
Největší překvapení čekalo Tagliaviniho u několika členů rodiny, kteří zdědili poškozený gen APP jen od jednoho z rodičů. Také v jejich mozku vzniká varianta amyloidového prekurzorového proteinu, která je náchylná k tvorbě „šmodrchavého“ amyloidu-beta. Přesto nikdo z nich Alzheimerovou chorobou neonemocněl. Dokonce i pacientova osmaosmdesátiletá teta se navzdory poškozenému genu těšila dobrému zdraví. Tito lidé byli před chorobou zjevně chráněni.
Objasnění záhady přinesly laboratorní pokusy, při kterých vědcimísili normální amyloid-beta s amyloidembeta od nemocného muže. Směska byla neuvěřitelně odolná ke „šmodrchání“. Nebezpečné smotky se v ní tvořily vzácněji, než když vědci testovali amyloid-beta získaný od zdravých lidí s nenarušeným genem APP. Nositelé jednoho poškozeného genu APP se zdají k Alzheimerově chorobě ze všech lidí nejodolnější, plyne ze studie, kterou zveřejnil vědecký týdeník Science.
Italský neurolog doufá, že se mu podaří vyrobit syntetický amyloidbeta, který by mohl být využit k léčbě Alzheimerovy choroby. Vědci zjistili, že ochranný efekt vykazují i malé zlomky amyloidubeta. Ty jsou s to pronikat z krve do mozku a mohly by být podávány pacientům v injekcích.
„K tomu však máme ještě moc amoc daleko,“ řekl Tagliavini v rozhovoru pro časopis New Scientist. „Ale pracujeme na tom a zkoušíme i jiné léky, které brání hromadění amyloidu v mozku pacientů. Každý další lék je samozřejmě vítán.“
