První náznaky, že na Jupiteru se blýská podobně jako na Zemi, přinesla sonda Voyager 1 v roce 1979. Zaznamenala v blízkosti Jupiteru rádiové signály, které při převedení do zvukové podoby „hvízdaly“ podobně jako ty od pozemských bleskových výbojů. Existenci blesků potvrdily i další sondy, nepovedlo se jim ale zachytit i další signály, které obvykle provázejí pozemské blesky.
Astronaut Andrew Feustel vyfotil Prahu z oběžné dráhy |
Přelom způsobila sonda Juno, kterou k této planetě vyslala NASA. Přiletěla k ní v létě 2016 po pětileté cestě. „Každých 53 dní se k planetě dostane velmi blízko, do výšek pouhých 4000 kilometrů (méně než desetinu poloměru Jupiteru) nad viditelný povrch. Tak blízko se žádná z předchozích sond nedostala,“ uvedli vědci.
Přístroje na sondě Juno zjistily, že elektromagnetické signály vyzařované bleskovými výboji na Jupiteru jsou mnohem podobnější těm pozemským, než se dosud myslelo. Mikrovlnný detektor ukázal, že nejvíc blesků vzniká ve středních a polárních oblastech, naopak kolem rovníku žádné signály nezachytil. Kolmašová a také další vědec, Masafumi Imai z univerzity v americkém státě Iowa, museli probrat několik desítek tisíc záznamů. „Přispěli jsme analýzou měření elektromagnetických polí na slyšitelných frekvencích, která potvrzuje interpretaci pulzu registrovaných mikrovlnným detektorem jako signálů od blesků,“ řekl Santolík.
Dříve se vědci domnívali, že blesková aktivita na Jupiteru je až tisíckrát nižší než na Zemi. Opírali se hlavně o data z Voyageru 1. Juno ale při svých osmi blízkých obletech shromáždila mnohem rozsáhlejší soubor měření blesků. Ukázal, že četnost blesků na obou planetách je srovnatelná. Bližší popis analýzy, kterou čeští vědci použili, vyjde v časopise Nature Astronomy.
