4. srpna 2018 6:09 Lidovky.cz > Relax > Věda

Na pokraji plastové kalamity. Čína řeší, kam s obtížným odpadem

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 2Diskuse
Kaňon samý plast Nekonečné hromady dovezeného odpadu připraveného k recyklování... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kaňon samý plast Nekonečné hromady dovezeného odpadu připraveného k recyklování... | foto: Plastic ChinaLidové noviny

Ekonomicky vyspělé země - včetně států Evropské unie - dlouho řešily likvidaci svých odpadů exportem do Číny. Ta však dovoz čtyřiadvaceti druhů odpadu z ciziny drasticky omezila. Svět přemýšlí, co dělat nyní. Plasty do žlutých kontejnerů, papír do modrých, sklo do zelených a bílých...

Třídění odpadu nám přešlo do krve natolik, že v recyklaci plastových obalů mezi zeměmi Evropské unie dokonce vedeme a porážíme i takové státy, jako je Německo, Nizozemsko či Švédsko. V recyklaci veškerých plastů nám však mezi osmadvaceti zeměmi EU doplněnými o Norsko a Švýcarsko patří až devatenáctá pozice. Za špičkou zaostáváme i kvůli tomu, že u nás stále ještě významný podíl plastových odpadů končí na skládkách komunálních odpadů.

Německo, Nizozemsko a Švédsko patří do desítky evropských zemí, které vyvážení plastů na skládky tvrdě potírají. V zemi tam tak končí jen naprosté minimum plastových odpadů.

Lidstvo žije v „době plastové“ zhruba sedmdesát let. V roce 1950 činila celosvětová produkce plastů asi dva miliony tun a na „umělé hmoty“ lidé koukali jako na raritu. V roce 2016 se na světě vyrobilo 335 milionů tun plastů a bez nejrůznějších syntetických polymerů si už svůj život ani nedokážeme představit. Plastový boom má i svou odvrácenou tvář. Celkem lidstvo za svou existenci vyprodukovalo 8,3 miliardy tun plastů a z nich 6,3 miliardy tun skončilo v odpadech. Recyklací však prošlo jen devět procent všech dosud vyrobených plastů. Asi dvanáct procent jsme spálili a zbytek končí buď na skládkách komunálního odpadu, nebo v přírodě. Do moří a oceánů je každoročně spláchnuto až dvanáct milionů tun plastů. V roce 2050 by mohl veškerý plast v mořích vážit víc než všechny ryby, které tam ještě budou žít.

Ekonomicky vyspělé země kladou na recyklaci plastů a dalších odpadů stále větší důraz. Není to však jednoduchý úkol. V Evropě recyklace předstihla vyvážení plastů na skládky teprve v roce 2016, kdy se z celkového množství 27 milionů tun posbíraných plastových odpadů recyklovala bezmála třetina. Na skládky se jich stále vyváží víc než čtvrtina a přes 40 procent skončí ve spalovnách.

Recyklaci plastů se staví do cesty jejich různorodost. V kontejnerech na tříděný odpad končí vedle sebe vysloužilé výrobky z polyetylenu, polystyrenu, polypropylenu, polyetylentereftalátu nebo polyvinylchloridu. Mnoho plastů se dostává do odpadů v silně znečištěném stavu, což jejich návrat do výroby rovněž komplikuje. Ekonomicky vyspělé země „vyřešily“ problém vývozem do Číny.

Čína jako smetiště světa

Čína potřebovala pro svůj rychlý ekonomický růst spoustu surovin. Od poloviny devadesátých let minulého století proto začala ve velkém dovážet tříděný odpad k recyklaci. Levná pracovní síla v kombinaci s minimálními požadavky na bezpečnost práce a ochranu životního prostředí zajišťovaly profit i ze zpracování odpadů, jež se jinde nevyplácelo. Pro ekonomicky vyspělé země bylo nejjednodušší naložit odpady do kontejnerů a na nákladních lodích je dopravit do Číny. Číňané za odpad ochotně platili a náklady na lodní dopravu byly tak nízké, že se z exportu odpadů stal výnosný byznys.

Odpad proudil do Číny legálními i ilegálními cestami, takže nikdo nemá o jeho pohybu přesný přehled. Odhaduje se, že v roce 2016 dovážela Čína osmkrát víc vytříděných plastových obalů než v roce 1995. Z dovezeného odpadu se často dala recyklovat jen velmi malá část, zbytek se hromadil na čínských skládkách. Čínské úřady nad přívalem „špíny“ z celého světa dlouho přivíraly oči. Předpisy například zakazovaly dovoz odpadu s více než 0,3 procenta znečištění, ve skutečnosti však míra znečištění přesahovala pět procent.

Plastové odpadky vyplavené na pláž v Santo Domingo odklízejí vojáci i...
Plastové odpadky vyplavené na pláž v Santo Domingo odklízejí vojáci i...

To se jasně ukázalo v roce 2013, když čínská celní správa v rámci operace Zelený plot začala důsledněji kontrolovat míru znečištění importovaných odpadů. Roční dovoz tříděných plastů do Číny se rázem propadl o více než 1,5 milionu tun a exportéři si oddechli, až když manévry celníků skončily.

Národní meč zažehl krizi

Čína si stále jasněji uvědomuje narůstající devastaci svého životního prostředí a její tolerance k dovozu odpadů slábne. S tím, jak roste životní úroveň Číňanů, stoupá i vlastní produkce odpadů a čínský průmysl přestává být na importu odpadů k recyklaci závislý. Čína si tak může dovolit přísnější metr při jejich dovozu a v rámci opatření označovaných souhrnně jako Národní meč od letošního března zpřísnila podmínky pro dovoz 24 druhů odpadu. Mnoho dovozců nedokáže nově nastavené limity splnit a světový obchod s odpady se ocitá na pokraji krachu.

Tříděný odpad se rázem mění z cenné komodity v obtížný balast. Ekonomicky vyspělé země nemají kapacity na jeho recyklaci a začínají se v něm topit. Kanadské město Calgary vyváželo do Číny polovinu svých plastových odpadů a veškerý papír sbíraný k recyklaci. Dnes nemá tyto odpady kam dávat a hory plastů a papíru tam narůstají do obludných proporcí. Halifax, který vyvážel 80 procent svých recyklovatelných odpadů, se začal rychle topit v hromadách plastů. Likviduje je jen díky výjimkám povolujícím ukládat recyklovatelné plasty na skládky komunálního odpadu.

Evropské státy jsou na tom ještě hůře, protože „čínskou cestu“ k recyklaci svých odpadů využívaly intenzivněji než jiné ekonomicky vyspělé země.

„Evropa se příliš soustředila na sběr odpadních plastů a jejich expedování do zámoří a příliš málo podporovala výrobce v tom, aby využívali recyklovatelné plasty pro vlastní výrobu,“ přiznává v rozhovoru pro New York Times Emmanuel Katrakis, generální sekretář bruselské Konfederace evropského recyklačního průmyslu.

Mnozí exportéři odpadu doufají, že Čína „dostane rozum“, akci Národní meč v dohledné době odvolá a vše se vrátí do starých kolejí podobně jako po skončení celní operace Zelený plot. Většina expertů je ale k tomuto scénáři skeptická.

Evropa jako hlavní znečišťovatel

Jaký bude mít čínský Národní meč dopad na světové hospodaření s odpady? To si umí představit jen málokdo. Politici se zdají vývojem událostí zaskočeni, i když Čína avizovala zpřísnění dovozu už loni v červenci.

„Nevím, jaké to bude mít následky. A upřímně řečeno jsem se tím ještě nijak důkladněji nezabýval,“ přiznal v rozhovoru pro New York Times britský ministr životního prostředí Michael Gove.

Vědci z Georgijské univerzity vedení Jennou Jambeckovou se o předběžnou bilanci důsledků akce Národní meč pokusili ve studii zveřejněné vědeckým časopisem Science Advance. Její výsledky jsou alarmující. Čína spolykala bezmála tři čtvrtiny plastových odpadů nabízených na světovém trhu. Ekonomicky vyspělé země se podílely na dovozu odpadních plastů do Číny bezmála devadesáti procenty. Prim mezi nimi hrála osmadvacítka zemí Evropské unie, odkud přitékala do Číny téměř jedna třetina všech plastových odpadů.

Plastové odpadky vyplavené na pláž v Santo Domingo odklízejí vojáci i...

Pokud Čína z politiky Národního meče nesleví a její bývalí klienti nenajdou pro své odpady jiná odbytiště, nahromadí se do roku 2030 ve světě asi 111 milionů tun plastových odpadů. Největším problémům s jejich likvidací budou čelit nedávní nejpilnější exportéři, protože těm chybí domácí kapacity pro recyklaci. Jejich „TOP 10“ vedou Spojené státy, které v letech 1988 až 2016 vyvezly za hranice více než 26 milionů tun plastových odpadů. V Evropě je to především Německo s bezmála 18 miliony tun exportovaných odpadních plastů. V první desítce světových vývozců plastových odpadů pak figurují také Britové, Nizozemci, Francouzi či Belgičané.

S problémy se potýká sběr tříděného odpadu i v České republice. Papír se hromadí a není pro něj odbyt. Plasty se stále častěji spalují nebo vyvážejí na skládky. Třídit odpady se u nás přesto pořád vyplácí, protože platby za tříděný odpad jsou v tuzemsku nižší než ty za odpad netříděný.

Hledání východisek

Jak uvádí Jenna Jambecková ve své studii, na světě není za Čínu dostatečně výkonný náhradník. Mnohé firmy proto uvadající byznys s tříděným odpadem opustí. „Když není odpad kde udat, jaký má smysl ho vykupovat?“ říká v rozhovoru pro Washington Post jeden z majitelů velké americké odpadové firmy.

Některé společnosti zaujaly konstruktivnější postoj. Přistoupily na čínská pravidla hry a nabízejí už jen kvalitně tříděný plast, tedy bez znečištění a kontaminace. Například třídičky odpadu bezmála milionového San Franciska ubraly na tempu a důkladnějším tříděním snížily znečištění vytříděných plastů na pětinu. Díky tomu teď plní přísnější čínskou normu a mohou ve vývozu odpadů pokračovat. Akutní odpadovou krizi nemůže svět řešit čekáním na to, až Číňané „vyměknou“. I kdyby k tomu došlo, půjde opět o dočasné řešení. Každá země by se měla o své odpady postarat sama. 

V první řadě musí snížit jejich produkci. Obrovský prostor se nabízí například při balení zboží v obchodech: polovinu plastových odpadů, jež vynášíme do kontejnerů ze svých domácností, jsme si přinesli jako obaly zboží z obchodů. Zároveň musí vznikat provozy pro recyklaci plastů. Výrobci musí přicházet s plasty, které se snáze recyklují, a zpracovatelé zase musí recyklované plasty využívat k produkci nových výrobků. Současná plastová kalamita tak může být pro ekonomicky vyspělé země dlouho chybějícím impulzem k tomu, aby se chovaly šetrněji k životnímu prostředí a neřešily své problémy jejich exportem za hranice.

Jaroslav Petr, autor je profesorem České zemědělské univerzity
  • 2Diskuse






Najdete na Lidovky.cz