Šok pro astronomy. Na Venuši našli plyn spojený se životem, ten je nejpřijatelnějším vysvětlením |
Navrhnout a zkonstruovat kosmickou sondu LLISSE (Long-Lived In-situ Solar System Explorer) pro extrémní podmínky na Venuši je velmi náročný úkol, především kvůli atmosféře planety, píše server Wired. Ta je bohatá na oxid uhličitý a mimo něj obsahuje i stopové množství kyseliny sírové, která na normálních elektronických součástkách rychle tvoří krystaly a ničí je.
První přistání na Venuši bylo neúspěšné. V roce 1966 na její povrch dosedla sovětská sonda, která však havarovala a na ohnivé planetě vydržela pouhých 127 minut. Nová sonda NASA je však navržena tak, aby na nepřívětivém povrchu naší sousední planety vydržela až 60 dní, má přitom odolat nejen vysoké teplotě a tlaku, ale i vysoce reaktivní atmosféře ohnivé planety. Finálně postavená a otestovaná má být do roku 2023.
Tibor Kremic, vedoucí kanceláře projektu vesmírných věd ve Glenn Research Center v Ohiu, který za obnovením ambic o výzkum na nehostinné sousední planetě Venuši stojí, spolu s týmem vědců navrhli a vyrobili odolný tvrzený materiál z karbidu křemíku a syntetického materiálu nalezeného v brusném papíru a falešných diamantech, který by měl extrémním podmínkám odolat. Z tohoto materiálu tedy musí být vyrobený každý senzor na sondě, aby byla výzkumná mise amerických vědců úspěšná.
Na rozdíl od vozítek velikosti osobních aut, které mají přistát na Marsu, je LLISSE daleko menší – měří necelých 25,5 centimetru. Vzhledově se podobá krychli, která uvnitř ukrývá nástroje, které budou schopné zkoumat nejen atmosféru planety, ale i její geologii. Avšak malá velikost s sebou přináší i omezení, kvůli kterým bude LLISSE některé dnes již běžné vybavení kosmických sond postrádat. Jsou jím například kamery. „Pokud existuje způsob, jakým bude možné na LLISSE nasadit kameru, vsadíme se, že to zkusíme. Ale sonda je na to opravdu moc malá,“ uvedl pro Wired Kremic.
Jednou z nejtěžších výzev při tom podle něj bylo vymyslet způsob, jakým bude sonda po celých 60 dní mise napájená. Mnoho vesmírných zařízeních se při výrobě energie spoléhá na malé jaderné reaktory, ale v případě LLISSE vědci použijí tepelně aktivovanou baterii podobnou té, která se nachází v raketách.
Jednotlivé komponenty sondy Kremic spolu s jeho výzkumným týmem testovali až dva měsíce ve speciálních komorách, které věrně simulovaly podmínky, které na povrchu Venuše panují. Kremic uvedl, že jeho tým chce, aby byla sonda LLISSE schopná zaznamenat přechod mezi dnem a nocí. „Zatím nemáme žádné údaje o tom, zda se denní a noční podmínky na planetě nějak mění. Chceme během mise zachytit co nejvíce možných dat,“ dodal pro Wired Kremic. Venuše je kvůli své rotační rychlosti pouhých 6,5 km/h nejpomalejší planetou naší Sluneční soustavy, proto je podle Kremica zásadní i správné načasování mise.
Výzkumné zařízení chce tým vědců na Venuši vyslat kvůli fosfanu, který objevili v atmosféře této nehostinné planety. Jeho objev se stal šokujícím především proto, že na Zemi je přítomnost tohoto plynu spojována s mikroorganismy, které žijí v prostředí chudém na kyslík. Samozřejmě by mohla být přítomnost fosfanu vysvětlena různými způsoby, podle vědců z týmu, který výzkum prováděl, je ale tím nejpřijatelnějším právě život.
„Život na Venuši? Objev fosfanu, vedlejšího produktu anaerobního života, je zatím nejvýznamnějším vývojem v podpoře teorie o životě mimo Zemi,“ uvedl na Twitteru šéfa amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) Jim Bridenstine.
Life on Venus? The discovery of phosphine, a byproduct of anaerobic biology, is the most significant development yet in building the case for life off Earth. About 10 years ago NASA discovered microbial life at 120,000ft in Earth’s upper atmosphere. It’s time to prioritize Venus. https://t.co/hm8TOEQ9es
Venuše bývá často nazývána „zlým dvojčetem“ planety Země. Hmotnost a velikost obou planet je zhruba stejná a vědci se domnívají, že Venuše byla kdysi rájem bohatým na vodu, ve kterém mohl být přítomný elementární život. Podle teorií se na Venuši kdysi nacházel rozsáhlý mělký oceán tekuté vody, která se však kvůli vlivu Slunce vypařila a vodík unikl do vesmíru.
Dnes jsou však podmínky na jejím povrchu doslova pekelné. Atypická atmosféra způsobila skleníkový efekt, kvůli kterému až na 80 % povrchu druhé planety naší sluneční soustavy vznikly lávové planiny.
Teploty na planetě nikdy neklesají pod 400 °C a atmosférický tlak odpovídá tlaku oceánu v hloubkách tisíců metrů. Mimo to v horních vrstvách atmosféry vanou větry o síle tornáda a celou planetu obklopují mraky z oxidu siřičitého a kapiček kyseliny sírové.
