Devět nových planet obíhajících kolem vzdálených hvězd našli švýcarští astronomové. Oznámili to minulý týden na Národním astronomickém setkání Spojeného království v Glasgow. Počet dosud známých planet mimo sluneční soustavu se tak rozrostl na 452. Některé z nich se ale chovají poněkud zvláštně.
Astronomové ke hledání planet využili dalekohledy na základně La Silla, která je součástí Evropské jižní observatoře v Chile. Planety objevili pozorováním tzv. tranzitů, tedy přechodů planet přes disk hvězdy. Během nich planeta hvězdu nepatrně zastíní a sníží tak intenzitu světla dopadajícího na Zemi. Další metodou odhalování dosud neznámých exoplanet je sledování jejich gravitačního působení na hvězdu. Takto lze ale objevit jen velmi hmotné planety.
Když vědci zkombinovali svá měření se staršími pozorováními, došli k překvapivému zjištění: šest exoplanet ze sledovaného vzorku 27 objektů obíhá opačným směrem, než rotuje jejich mateřská hvězda. Navíc jsou osy drah těchto planet vychýlené, takže neobíhají v rovině rovníku hvězdy, jak tomu je ve sluneční soustavě a jak to předpokládá dnešní teorie o vzniku planetárních systémů.
Je to bomba, ale jen do jisté míry
Podle dnešních představ totiž planety vznikají z disku plynu a prachu, který obklopuje mladou hvězdu a rotuje stejným směrem jako ona. Nový objev tento předpoklad nabourává. "Je to opravdová bomba, kterou jsme právě hodili do současného světa extrasolárních planet," říká jeden z autorů, postgraduální student Amaury Triaud z Ženevské observatoře.
"Ano, zdá se, že je to svým způsobem bomba - tedy pokud jde o pozorovatelské výsledky existence takových systémů a jejich vysoké četnosti. Ale neřekl bych, že to nějak převrací teorie vzniku exoplanetárních soustav," komentuje novou studii Miloš Šidlichovský z oddělení galaxií a planetárních systémů Astronomického ústavu Akademie věd ČR.
Český odborník připomíná, že možnost obráceného směru dráhy některých planet předpověděli v rámci přijímané teorie vědci z Princetonské univerzity už před třemi lety. Týká se planet obíhajících kolem dvojhvězd, jejichž dráhu ovlivňuje i druhá, vzdálenější hvězda.
Dědictví bílých trpaslíků
Další zajímavou studii zveřejnil na stejné konferenci Jay Farihi z Leicesterské univerzity. Zkoumal složení 146 bílých trpaslíků, kteří jsou závěrečným životním stadiem hvězd podobných Slunci.
Za normálních okolností mají tenkou atmosféru obsahující vodík a helium. U 20 procent z nich ale Farihi spektrální analýzou jejich světla odhalil i stopy vápníku. Sice existuje teorie, že se do atmosféry bílých trpaslíků mohl dostat z meziplanetárního prachu a plynu, ale s tím Farihi nesouhlasí - na to jsou jím studované hvězdy příliš daleko od nejbližších galaktických disků obsahujících plyn a prach.
Vědec proto předpokládá, že je vápník pozůstatkem dávných kamenných planet, jež se časem rozpadly a zbytek jejich materiálu hvězdy pohltily. Jeho další výpočty dokonce naznačují, že na řadě těchto planet mohla být voda. Pokud se jeho závěry potvrdí, znamená to, že planety pozemského typu nejsou u hvězd podobných našemu Slunci žádnou vzácností.
