Tým amerických genetiků vedených Avshalomem Caspim z Duke University došel k závěru, že mnohem častěji hrozí deprese a chorobný strach lidem, kteří nesou v dědičné informaci variantu genu SERT se zkrácenou částí sloužící při spouštění genu jako „brzda“ a „plyn“. Naopak lidé s delší formou genu SERT měli být k nepřízni osudu odolnější. Caspi spočítal, že kratší verze genu přispívá ke sklonu k chorobnému strachu a depresím asi čtyřmi procenty.
Bylo jasné, že SERT není jediný gen určující dispozice k zoufalství. Na druhé straně však byl SERT mezi geny ovlivňujícími chování lidí rekordmanem. Jiné geny mají mnohem menší efekt. „Každý tím byl nadšený,“ komentovala objev podílu genu SERT na depresích americká genetička Kathleen Merikangasová z National Institute of Mental Health v Bethesdě.
Na genu SERT fascinovala genetiky nejvíce ze všeho jeho souhra s vlivy vnějšího prostředí. Varianta genu zvyšující riziko depresí se neprojevovala, pokud lidé nezažili v životě nějakou skutečně stresující událost, např. smrt blízké osoby. Když se však s člověkem život nemazlil a uštědřil mu ve věku kolem dvacítky několik tvrdých ran, pak z nositelů krátké formy genu SERT propadal depresi bezmála každý druhý.
To bylo dvakrát více než mezi lidmi, kteří jsou zkoušeni osudem stejně, ale zdědili dlouhou formu genu SERT. Podobně měl gen spolupůsobit na duševní zdraví u zneužívaných dětí. Děti s krátkou variantou genu SERT se zdály po zneužití vysoce náchylné k depresím v dospělosti. U dětí s dlouhou formou genu jako kdyby nemělo zneužívání v dětství na deprese v dospělosti významnější vliv.
Mravenčí práce obhajoby
Kathleen Merikangasová spolu s Neilem Rischem gen SERT z podílu na depresích očistila. Prověřili data ze čtrnácti studií hodnotících vliv kratší formy genu SERT na sklon k depresím, včetně dnes už slavných experimentů týmu Avshaloma Caspiho. Dali tak dohromady obrovský soubor údajů o 12 500 lidech. Tak velkou populaci zatím nikdo nezkoumal. Jejich závěry jsou zákonitě přesnější než výsledky bádání na malých populacích.
Analýzy obřího balíku dat jasně potvrdily, že deprese souvisí s tragickými prožitky. Nepodařilo se však potvrdit vztah mezi náchylností k depresím a kratší formou genu SERT. Studie zbavující gen SERT podezření z podílu na depresích vyšla v lékařském časopise The Journal of the American Medical Association.
Nevěřte (přespříliš) genetice
Zvrat v náhledu na gen SERT je v mnoha směrech poučný. Řada podobných objevů je využívána pro tzv. prediktivní genetickou diagnostiku. Zájemci si mohou zaplatit genetické testy, které jim určí, k jakým zdravotním problémům mají dědičné sklony.
Jenže to má háček. Varianta genu, která se dnes zdá riziková například s ohledem na infarkt, osteoporózu nebo duševní onemocnění, se může zítra ukázat podobně neškodná jako „gen zoufalství“. A naopak, varianty genů dnes považované za neškodné se zítra mohou ukázat jako rizikové. Člověk pak prožije roky v lichých obavách z toho, že má sklon k určité chorobě, a na druhé straně setrvá v iluzi, že dispozicemi k jiným chorobám netrpí.
Existují ovšem i choroby, u kterých je role genetické výbavy potvrzena nejen studiemi, ale dlouhými klinickými zkušenostmi (např. cystická fibróza). Většina z nich je ovšem spíše vzácná a tyto zkoušky provádí především specializovaná centra u rizikových osob (především s výskytem nemoci v rodině).
Bylo jasné, že SERT není jediný gen určující dispozice k zoufalství. Na druhé straně však byl SERT mezi geny ovlivňujícími chování lidí rekordmanem. Jiné geny mají mnohem menší efekt. „Každý tím byl nadšený,“ komentovala objev podílu genu SERT na depresích americká genetička Kathleen Merikangasová z National Institute of Mental Health v Bethesdě.
Na genu SERT fascinovala genetiky nejvíce ze všeho jeho souhra s vlivy vnějšího prostředí. Varianta genu zvyšující riziko depresí se neprojevovala, pokud lidé nezažili v životě nějakou skutečně stresující událost, např. smrt blízké osoby. Když se však s člověkem život nemazlil a uštědřil mu ve věku kolem dvacítky několik tvrdých ran, pak z nositelů krátké formy genu SERT propadal depresi bezmála každý druhý.
To bylo dvakrát více než mezi lidmi, kteří jsou zkoušeni osudem stejně, ale zdědili dlouhou formu genu SERT. Podobně měl gen spolupůsobit na duševní zdraví u zneužívaných dětí. Děti s krátkou variantou genu SERT se zdály po zneužití vysoce náchylné k depresím v dospělosti. U dětí s dlouhou formou genu jako kdyby nemělo zneužívání v dětství na deprese v dospělosti významnější vliv.
Mravenčí práce obhajoby
Kathleen Merikangasová spolu s Neilem Rischem gen SERT z podílu na depresích očistila. Prověřili data ze čtrnácti studií hodnotících vliv kratší formy genu SERT na sklon k depresím, včetně dnes už slavných experimentů týmu Avshaloma Caspiho. Dali tak dohromady obrovský soubor údajů o 12 500 lidech. Tak velkou populaci zatím nikdo nezkoumal. Jejich závěry jsou zákonitě přesnější než výsledky bádání na malých populacích.
Analýzy obřího balíku dat jasně potvrdily, že deprese souvisí s tragickými prožitky. Nepodařilo se však potvrdit vztah mezi náchylností k depresím a kratší formou genu SERT. Studie zbavující gen SERT podezření z podílu na depresích vyšla v lékařském časopise The Journal of the American Medical Association.
Nevěřte (přespříliš) genetice
Zvrat v náhledu na gen SERT je v mnoha směrech poučný. Řada podobných objevů je využívána pro tzv. prediktivní genetickou diagnostiku. Zájemci si mohou zaplatit genetické testy, které jim určí, k jakým zdravotním problémům mají dědičné sklony.
Jenže to má háček. Varianta genu, která se dnes zdá riziková například s ohledem na infarkt, osteoporózu nebo duševní onemocnění, se může zítra ukázat podobně neškodná jako „gen zoufalství“. A naopak, varianty genů dnes považované za neškodné se zítra mohou ukázat jako rizikové. Člověk pak prožije roky v lichých obavách z toho, že má sklon k určité chorobě, a na druhé straně setrvá v iluzi, že dispozicemi k jiným chorobám netrpí.
Existují ovšem i choroby, u kterých je role genetické výbavy potvrzena nejen studiemi, ale dlouhými klinickými zkušenostmi (např. cystická fibróza). Většina z nich je ovšem spíše vzácná a tyto zkoušky provádí především specializovaná centra u rizikových osob (především s výskytem nemoci v rodině).
