V jedné velké britské studii se prokázalo, že níže postavení státní úředníci trpí většími zdravotními problémy než jejich nadřízení, i když se od nich neliší životním stylem.
Kudy z toho ven? Ignorovat společenskou hierarchii? To není tak lehké. Nejnovější výzkum vědců vedených Caroline Zinkovou z Ústředního ústavu pro duševní zdraví prokázal, že hodnocení lidí podle jejich pozice na společenském žebříčku máme zakódováno v mozku.
Vědci nechali dobrovolníky plnit jednoduchý úkol - co nejrychleji stisknout tlačítko pokaždé, když se na obrazovce změnilo modré světlo na zelené. Podle výkonnosti měli být všichni dobrovolníci seřazeni do výkonnostních skupin po třech a následná klání se již odehrávala ve trojicích. Nikdo z aktérů hry nevěděl, že jeho spoluhráči - jeden s lepší výkonností a druhý s nižší - jsou ryze fiktivní a vytvořil je počítač.
Dobrovolníci hráli dva typy her a vědci přitom sledovali aktivitu jejich mozku. V první hře byli dobrovolníci odměňováni finanční prémií za výkon, ale pořadí v trojici se neměnilo. V druhé hře byl úspěch hodnocen stejnou odměnou, a navíc si mohl hráč v závislosti na výkonu oproti svým fiktivním protihráčům polepšit nebo pohoršit.
Jakmile se na obrazovce objevila tvář soka s lepší výkonností a tudíž i vyšším postavením, aktivovalo se hráči centrum v přední části mozku. „Nažhavení“ bylo výraznější, pokud si mohl hráč své postavení polepšit či pohoršit. Pokud si hráč skutečně polepšil, aktivovala se mu v mozku centra důležitá pro plánování budoucích aktivit. Prohra uvedla v činnost centra spojovaná s frustrací. Čím lépe se hráč cítil na vrcholu žebříčku, tím víc se trápil, pokud o výsadní postavení přišel.
„Zpracovávání informací o společenské hierarchii máme zakódováno v mozku a provádíme ho i v situacích, které nejsou jednoznačně soutěžní. To ukazuje, jak důležitá pro nás společenská hierarchie je,“ říká Caroline Zinková. „Pro soutěživé jedince může být neustálé sledování jejich pozice na společenském žebříčku zdrojem silného stresu.“
Kudy z toho ven? Ignorovat společenskou hierarchii? To není tak lehké. Nejnovější výzkum vědců vedených Caroline Zinkovou z Ústředního ústavu pro duševní zdraví prokázal, že hodnocení lidí podle jejich pozice na společenském žebříčku máme zakódováno v mozku.
Vědci nechali dobrovolníky plnit jednoduchý úkol - co nejrychleji stisknout tlačítko pokaždé, když se na obrazovce změnilo modré světlo na zelené. Podle výkonnosti měli být všichni dobrovolníci seřazeni do výkonnostních skupin po třech a následná klání se již odehrávala ve trojicích. Nikdo z aktérů hry nevěděl, že jeho spoluhráči - jeden s lepší výkonností a druhý s nižší - jsou ryze fiktivní a vytvořil je počítač.
Dobrovolníci hráli dva typy her a vědci přitom sledovali aktivitu jejich mozku. V první hře byli dobrovolníci odměňováni finanční prémií za výkon, ale pořadí v trojici se neměnilo. V druhé hře byl úspěch hodnocen stejnou odměnou, a navíc si mohl hráč v závislosti na výkonu oproti svým fiktivním protihráčům polepšit nebo pohoršit.
Jakmile se na obrazovce objevila tvář soka s lepší výkonností a tudíž i vyšším postavením, aktivovalo se hráči centrum v přední části mozku. „Nažhavení“ bylo výraznější, pokud si mohl hráč své postavení polepšit či pohoršit. Pokud si hráč skutečně polepšil, aktivovala se mu v mozku centra důležitá pro plánování budoucích aktivit. Prohra uvedla v činnost centra spojovaná s frustrací. Čím lépe se hráč cítil na vrcholu žebříčku, tím víc se trápil, pokud o výsadní postavení přišel.
„Zpracovávání informací o společenské hierarchii máme zakódováno v mozku a provádíme ho i v situacích, které nejsou jednoznačně soutěžní. To ukazuje, jak důležitá pro nás společenská hierarchie je,“ říká Caroline Zinková. „Pro soutěživé jedince může být neustálé sledování jejich pozice na společenském žebříčku zdrojem silného stresu.“
