Remkův let byl bezesporu úspěchem československého výzkumu. Přesto se nad ním vznášela řada dohadů. Jedním z nich bylo například to, proč vlastně Remek dostal přednost před druhým mužem, který se k letu připravoval, Oldřichem Pelčákem. Kolovala o tom řada fám a dohadů. Například ta, že Vladimír Remek letěl proto, že jeho otec byl Slovák, matka Češka, takže byl vlastně autentický Čechoslovák.
Let československého občana do kosmu byl také chápán jako manifestace československo-sovětského přátelství, někdo jej vnímal i jako úlitbu za sovětskou okupaci. Skutečností nicméně je, že Československo se v té době velmi významně podílelo na programu výzkumu vesmíru Interkosmos. Přibližně na stejné úrovni byly také NDR a Polsko. Jak ale v jednom rozhovoru vzpomínal Oldřich Pelčák, přednost nakonec dostalo Československo. „Protože to by byl pěkný bordel, kdyby dřív letěli Němci, kteří prohráli válku!“ řekl k tomu před lety časopisu Týden.
Historie Remkovy cesty do vesmíru se začala psát v roce 1976, když vojenští lékaři povolali na lékařské prohlídky osmdesát pilotů. Hustým sítem prohlídek prošli čtyři, mezi nimi byl kromě Remka a Pelčáka i pozdější šéf českého letectva Ladislav Klíma a Michal Vondroušek. Po mnohaměsíčním tvrdém výcviku dvou posádek (Remek s Gubarevem, Pelčák s Nikolajem Rukavišnikovem) nakonec jen několik dnů před startem Praha rozhodla, že poletí Remek.
Start v den výročí Vítězného února překazily technické problémy
Kosmická loď s Remkem na palubě měla původně odstartovat v pro komunisty symbolický den 25. února, tedy výročí takzvaného Vítězného února, kvůli technickým problémům se však od kosmodromu v kazašské stepi odlepila 2. března 1978. Po startu pak zamířila k orbitálnímu komplexu Saljut, na němž kosmonauti strávili osm dní vyplněných prací, ale i televizním přenosem. Remek řekl, že prožíval „předstartovní horečku“. „Nebál jsem se o svůj život, ale samozřejmě mi šlo něco hlavou - i to, že před námi byli lidé, kteří zahynuli. Předstartovní horečka ale nemůže přerůst ve strach, který by vám bránil ve vykonávání smysluplné činnosti, pro kterou jsem byl určen,“ řekl. Nejtěžší chvílí byla doba těsně před startem rakety. „Ležíte v křesle, čekáte na start rakety, který je přesně určený, a lidově řečeno nemáte do čeho píchnout. Pak člověka napadají různé myšlenky. Ale jak se odstartuje, opadne to,“ popsal Remek.
Spojení se Saljutem 6 se uskutečnilo jinak, než si ho kosmonauti nacvičili. Připravovali se totiž na spojení na osvětlené straně oběžné dráhy, řídicí středisko ale rozhodlo, že manévr se má uskutečnit tak, aby se dal pozorovat ze Země. Pro kosmonauty to znamenalo zásadní změnu světelných podmínek. „Museli jsme si s tím poradit. Bylo to docela náročné, ale proběhlo to hladce. Měli jsme odchylku při spojení asi 3,5 centimetru od středu osy, to bylo vynikající. Naprostá paráda,“ popsal Remek.
Absolvoval zubařský rychlokurz, zuby nakonec vrtat nemusel
Stejně jako Gubarev, i on na Bajkonuru absolvoval desetidenní rychlokurz zubařství. Kosmonauti Grečko s Romaněnkem si totiž stěžovali na bolest zubů Remek absolvoval zubařský rychlokurz, zuby nakonec vrtat nemusel a kosmonauti, kteří za nimi letěli, měli být schopni v případě potřeby odvrtat plombu. „Když jsme přiletěli, Alexej se zeptal: „Tak koho tady bolí zuby? Máme s sebou vrtačku.“ Grečko, který se s ním znal a dříve spolu létali, dobře věděl, že Gubarev žádný zubař není. S nadějí se podíval na mě a zeptal se mě, jak dlouho jsem se připravoval. Když jsem mu řekl, že na Bajkonuru deset dní, tak si zuby vrtat nenechal,“ vylíčil Remek přílet na Saljut 6.
Na Zem se první mezinárodní vesmírná posádka vrátila 10. března 1978. Remek byl 87. člověkem v kosmu, před ním se tam podívalo 43 sovětských kosmonautů a 43 amerických astronautů. Ve vesmíru strávil sedm dní, 22 hodin a 18 minut. Po návratu z vesmíru první československý kosmonaut doufal, že se tam zase někdy podívá. „Nyní jsem ale realista. V záři mi bude 70 let a samozřejmě bych neprošel kritérii, která na mě byla tehdy kladena,“ uvedl. Pokud mu to jeho zdravotní stav umožní, chtěl by se vrátit aspoň ke sportovnímu létání.
  |
Vladimír Remek se narodil 26. září 1948 v Českých Budějovicích v rodině generála letectva. V roce 1970 absolvoval letecké učiliště v Košicích, působil jako stíhač ve Zvolenu. V letech 1972 až 1976 studoval na sovětské vojenské letecké akademii J. A. Gagarina v Moninu u Moskvy. Od roku 1967 do roku 1990 byl členem KSČ, angažoval se ve Svazu československo-sovětského přátelství.
S armádou se rozloučil v hodnosti plukovníka v roce 1995, když po neshodách odešel z vedoucí funkce v Muzeu letectví a kosmonautiky v Praze-Kbelích. Poté pracoval přes pět let jako obchodní zástupce ČZ Strakonice v Moskvě a generální ředitel společného podniku CZ-Turbo-GAZ v ruském Nižním Novgorodu. Následně se stal obchodním radou českého velvyslanectví v Rusku. V roce 2004 byl zvolen na komunistické kandidátce poslancem Evropského parlamentu, mandát obhájil v roce 2009.
Do Ruska zamíří nový velvyslanec, kosmonaut Remek už se vrátil. Další plány tají |
V roce 2013 ho prezident Miloš Zeman prosadil za velvyslance v Rusku, pověřovací listiny předal v lednu 2014, čímž se oficiálně ujal funkce. Ve funkci skončil letos v lednu a odešel do důchodu. „Nyní mi začalo období, kterému Angličané říkají fully-retired. Rozhodně bych se nechtěl nikde uvázat k pracovnímu poměru, maximálně poskytovat konzultace nebo přednášet. Padly i návrhy, zda bych nechtěl jít do politiky, ale zatím se necítím, že bych chtěl podniknout něco takového,“ řekl Remek.
Remek je podruhé ženatý, z každého manželství má jednu dceru. V roce 2001 přežil pád vojenského vrtulníku, na jehož palubě cestoval společně s americkým astronautem Eugenem Cernanem.
