18. května 2006 7:22 Lidovky.cz > Relax > Věda

Předci lidí a šimpanzů se křížili

Nové srovnání DNA člověka a šimpanze odhalilo, že rozchod obou evolučních linií se několikrát opakoval a trval nečekaně dlouho.

Našimi nejbližšími příbuznými jsou šimpanzi. Na úsvitu 21. století to dokládá záplava údajů o anatomii, fyziologii, chování i genetice. Podle toho, jaké si zvolíme zřetele, se od šimpanzů lišíme pouze necelým jedním až asi pěti procenty DNA.

Genom (souhrnná genetická informace v jádře buňky) člověka i šimpanze má úseky, kde jsou si příbuznější člověk a gorila než člověk a šimpanz nebo šimpanz a gorila než šimpanz a člověk. Genomy libovolných dvou druhů obsahují úseky, kde se jejich předkové rozešli dříve, a jiné, kde později.

Srovnáním takových úseků můžete zpětně rekonstruovat průběh vývoje jednotlivých druhů, především dobu, kdy se od sebe oddělily. Zatím nejrozsáhlejší a nejdůkladnější srovnání lidské a šimpanzí DNA provedl tým Davida Reicha z Harvardovy univerzity. Výsledky zveřejnil on line v časopise Nature.

Reich a kolegové využili zveřejněné úplné sekvence DNA člověka a šimpanze, velkou část gorilí DNA (tu si zmapovali sami), a předtím nezveřejněné sekvence orangutana a makaka.

Zjistili tři nečekané věci. Předkové člověka a šimpanze se rozcházeli v úhrnu čtyři miliony let. A k rozluce nedošlo jistě dříve než před 6,3 milionu let, ba zřejmě ne dříve než před 5,4 milionu let. Nejméně rozdílů je na chromozomu X, ženském (či samičím) pohlavním chromozomu. Úseky lidského i šimpanzího X jsou v průměru o 1,2 milionu let „mladší“ než průměrný věk 22 nepohlavních chromozomů. Tehdejší tvorové na lidské a šimpanzí linii museli mít populační strukturu značně odlišnou od všech moderních lidoopů.

Dlouhá éra hybridů?
Jako by se lidští a šimpanzí předkové po prvotním rozchodu před 6,3 milionu let ještě dlouho křížili. To se muselo podepsat na směřování obou linií.

S křížením druhů se počítá spíše u rostlin než u živočichů. Křížení však obecně vyvíjí silný selekční tlak na pohlavní chromozomy. Vysvětlovalo by to „mladost“ chromozomů X lidí a šimpanzů. Úplně se snad obě linie rozešly až hluboko v éře australopiteků.

Tito nositelé směsi lidských a šimpanzích znaků se objevili před pěti až čtyřmi miliony let. Ač jejich anatomie obecně poukazuje na vzpřímený postoj a pohyb po zadních končetinách, (dvounohost), některé prvky naopak naznačují, že také šplhali po stromech. Patrně ale větší část dne kráčeli po dvou. Zřejmě byli mezičlánkem na cestě od společných předků se šimpanzi k vlastnímu lidskému rodu Homo.

Závěry Reichova týmu zmnožují otazníky nad fosiliemi, které jsou údajně nejstaršími doklady lidské linie: druhy Sahelanthropus tchadensis (před asi sedmi miliony let) a Orrorin tugenensis (před asi šesti miliony let). Pravda, tyto fosilie jsou neúplné.  

Křížení však pomáhá vysvětlit záhadné přetrvávání šimpanzích znaků u australopiteků, zvláště malé mozkovny.

Nicméně Reich s kolegy otřásl nedávno pracně dosaženou shodou mezi genetiky a paleoantropology. Ti se dlouho rozcházeli: fosilní důkazy ukazovaly, že „rozchod“ šimpanzů a lidí přišel dříve, než nasvědčovaly důkazy z DNA. Ale genetické analýzy z poslední doby nakonec posunuly oddělení šimpanzů a lidí na dobu mezi sedmi až osmi miliony let, což bylo přijatelné pro obě strany. Reichův tým tuto shodu zpochybňuje. Bouřlivá polemika nad novými výsledky je tudíž zaručená.