20. července 2019 5:00 Lidovky.cz > Relax > Věda

Proč bychom se měli vracet na Měsíc? Kvůli ekologii, tvrdí Čech z Evropské kosmické agentury

Michael Collins v tréninkovém modulu lodi Columbia. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Michael Collins v tréninkovém modulu lodi Columbia. | foto: Twittter.com/@AstroMCollins

PRAHA Uplynulo už 50 let od přistání na Měsíci, řada věci se ale v raketách nezměnila. „Třeba raketové motory. Mají lepší materiály, řízení práce nebo elektroniku, ale rozdíl ve výkonu je ve srovnání s érou Apolla jen v řádu procent. Nebo kosmická toaleta,“ přibližuje zástupce Česka v Evropské kosmické agentuře (ESA) Ondřej Rohlík.

Lidovky.cz: Uplynulo 50 let od prvního kroku člověka na Měsíci. V čem by se dnešní přistání po technické stránce především lišilo?
Z hlediska scénáře mise bylo stejné nebo přinejmenším velmi podobné. Z hlediska technického vybavení by bylo mnohem snazší: díky novým materiálům, lepším počítačům, modernějším navigačním metodám, kontrolám kvality… Klidně bych srovnal program Apollo s plachtovými vozy osidlovatelů Divokého západu – a případný soudobý program s výletem do stejné oblasti řekněme ve druhé polovině dvacátého století.

Lidovky.cz: Jaké poznatky si NASA a ostatní agentury z prvního přistání odnesly?
Především, že je možné. Ono to zní jako fráze, ale uvědomme si, že šlo o absolutně první přistání v historii. Tedy o něco, co nikdy nikdo nedělal. Nikdo nevěděl ani jak tam letět a jak by měla lunární raketa vypadat. Setkali jsme se s tisíci problémy: jak při vývoji, tak při vlastních letech. Víte, jak NASA tápala, když vůbec vymýšlela scénář cesty na Měsíc?

Srovnání žižkovské televizní věže a kosmické lodi Apollo 11.

Srovnání žižkovské televizní věže a kosmické lodi Apollo 11.

Jinak to poučení bylo i v rovině „chystat do budoucna programy tak, aby byly dlouhodobě udržitelné“. Apollo představovalo enormní vzepětí lidské energie a ekonomiky. Dosáhlo sice cíle, ale dlouhodobě bylo neudržitelné. Až se budeme vracet na Měsíc, myslím, že bude kladený důraz na to, aby to bylo trvalejšího rázu.

Lidovky.cz: V roce 1972 jsme byli na Měsíci zatím naposledy, lety tedy přišly v rychlém sledu. Jak se poslední Apollo 17 lišilo od toho prvního na Měsíci?
Úkolem první mise bylo bezpečně přistát a bezpečně se vrátit. Všechno ostatní byla prémie navíc. S každou další misí se získávaly zkušenosti a důvěra v techniku, takže poslední Apollo 17 bylo skutečnou vědeckou výpravou, které se dokonce zúčastnil i profesionální geolog. Stejně tak se mise Apollo vydávaly do čím dál komplikovanějšího terénu. Ale zase šlo o vědecky zajímavější oblasti a přínos pozdějších výprav byl s prvními „malými krůčky“ nesrovnatelný.

ONDŘEJ ROHLÍK

Vystudoval Informatiku a výpočetní techniku a Inženýrskou informatiku na Západočeské univerzitě, kde později působil i v roli vyučujícího.

Působí jako poradce v oddělení satelitní navigace na Ministerstvu dopravy a jako delegát České republiky v ESA.

Ondřej Rohlík.

Ondřej Rohlík.

Lidovky.cz: Hned tři posádky (Apollo 15, 16 a 17) byly vybaveny vozítkem Lunar Rover. S jakým vybavením by tam pravděpodobně letěli astronauti dnes?
Rover byl nedoceněný technický zázrak své doby. Když se Neil Armstrong vrátil z Měsíce a konstruktéři tohoto vozidla ho požádali o konzultaci, prohlásil něco ve smyslu: „Měsíc jsou samé krátery a balvany. Lunární vozidlo by muselo mít kola o průměru alespoň dvacet stop. Na Měsíci nikdy nic jezdit nebude.“

Právě lunární vozidlo přitom neskutečně rozšířilo akční rádius průzkumu. První výprava Apollo „prozkoumala“ – dá-li se to tak říct – plochu o rozměru tenisového hřiště. Poslední pak už „dělaly vědu“ na ploše srovnatelné s velikostí krajského města.

Takže dnešní průzkumníci budou mít zase vozidla. Třeba i taková, ve kterých se bude dát bydlet a strávit na cestě několik dní. Možná budou mít pro přesuny i nějaké létající moduly. O nich se mimochodem uvažovalo už v Apollu, ale na vývoj nebyl čas, a tak dostal přednost elektromobil. Zřejmě také budou mít k dispozici napůl samostatné a napůl dálkově řízené roboty, kteří jim rozšíří obzory a usnadní rutinní činnosti.

Astronauti přistáli 24. července na hladině Tichého oceánu 380 km jižně od...
Simulace nasazení a používání různých nástrojů na povrchu Měsíce. Zkouška ze...

Lidovky.cz: První lety se uskutečnily v atmosféře studené války, kdy se jednalo o souboj dvou velmocí. Jak vypadá mezinárodní spolupráce na technologiích dnes?
Dnes je svázaná různými předpisy a pravidly. Troufám si říct, že mnohem více než kdysi, kdy Sověti i Američané nakupovali technologie od konkurenta přes prostředníky ve třetích zemích. Víte, co to obnáší papírování dnes vyslat do vesmíru ruskou raketou třeba indonéskou družici vyrobenou v Evropě, ale vybavenou japonskou a americkou elektronikou?

Jinak je ale spolupráce pozitivní, byť rivalita zvyšuje tempo. Ale třeba Američané plánují do programu obnoveného pilotovaného průzkumu Měsíce zapojit mezinárodní partnery. Bude to organizačně komplikovanější, možná dokonce i dražší. Leč je to pojistka proti rozmarům politiků: mezinárodní program se ruší nepoměrně hůře, než národní.

Lidovky.cz: Jaké materiály tehdy při sestavování modulů a raket „frčely“? A jaké dnes?
Neexistuje žádný kouzelný materiál. Obecně se dá říct, že se používaly stejné jako v letectví nebo ve vojenských raketách. Pár speciálních hmot se vyvinulo nově: třeba pro manipulaci s kryogenními pohonnými látkami nebo pro tepelnou izolaci. Dnes by to asi bylo stejné: sáhlo by se po již používaných nebo přinejmenším existujících materiálech, které by se jen správně vytvarovaly a spojily…

Přistání na Měsíci - malý banner

Přistání na Měsíci - malý banner

Lidovky.cz: Velký rozdíl je asi v softwarové výbavě lodí. Co všechno by dnes už dělaly stroje, zatímco začátkem sedmdesátých let to ještě museli dělat lidé?
Třeba navigaci. Astronauti v programu Apollo měli na palubě – podobně jako námořníci ve středověku – sextant. Svoji polohu určovali podle hvězd a zjištěnými daty pak „krmili“ palubní počítač.

Nebo tisíc rutinních činností: tehdy bylo obtížné naprogramovat počítač tak, aby spolehlivě zapínal a vypínal systémy lodi. Vzpomeňte si na film Apollo 13, kde k explozi kyslíkové nádrže došlo krátce poté, co astronaut Jack Swigert ručně zapnul její promíchávání, aby byla ve všech částech nádrže stejná teplota. Tehdejší počítač by zvládl jednu takovou činnost, ale ne stovky. Dnes by Jack Swigert mohl letět na Měsíc a ani by nemusel vědět, že v nádržích nějaké promíchávače jsou.

Lidovky.cz: Jaké technologie se naopak nemění?
Třeba raketové motory. Mají lepší materiály, řízení práce nebo elektroniku, ale rozdíl ve výkonu je ve srovnání s érou Apolla jen v řádu procent. Nebo tepelný štít, který chrání loď s astronauty během přistání na Zemi. I ten by byl možná lehčí. Ale opět jen o pár procent. Nebo kosmická toaleta: lepší vysavač, do kterého konáte malou či velkou potřebu. A když se pokazí, sáhnete po igelitovém pytlíku…

Lidovky.cz: Je už v možnostech lidstva postavit loď, která by v jednom kuse doletěla ze Země na Měsíc a zpět?
Se současnými technologiemi ne. Na startu by byla loď obrovská a na konci by musela nést obří tepelný štít, který by ji ochránil – a který by ani neunesla. Ostatně: proč taky? Logická je cesta, kterou se vydal už program Apollo: využít více různých lodí. Lunární modul byl tak zvláštní plavidlo právě proto, že mohl létat jen u Měsíce. Ušetřila se tak hmotnost, zjednodušil vývoj. Když jedeme na dovolenou, dopravní letoun nám taky nepřistává na předzahrádce – a pak v hotelu. Jedeme autem nebo jiným prostředkem na letiště, pak letištním autobusem, pak letadlem, v cíli taxíkem nebo opět autobusem… Let na Měsíc je na tom podobně: bylo, je a zřejmě navždy bude nutné prostě několikrát přestoupit. Když se zasníme a podíváme do budoucnosti: na oběžnou dráhu vyjedeme kosmickým výtahem, raketoplán nás převeze k Měsíci, zde z orbitální stanice sestoupíme na povrch v opakovaně použitelném lunárním modulu.

Posádku Apolla 11 tvořil (zleva) velitel Neil Armstrong, pilot modulu Michael...

Posádku Apolla 11 tvořil (zleva) velitel Neil Armstrong, pilot modulu Michael Collins a pilot lunárního modulu Buzz Aldrin.

Lidovky.cz: Za každým letem je velmi náročná logistika a vysoké náklady. Daří se nám trasu ZeměMěsíc postupně zefektivňovat?
Apollo bylo v tomto ohledu unikátní: cílem bylo dostat se na Měsíc. Tečka. Náklady nikdo neřešil. Dnes to bude jiné. Efektivita může mít několik podob. Podívejte se, jak to třeba dělá Elon Musk: jeho rakety Falcon mají v prvním i druhém stupni stejné motory, využívají stejné pohonné látky. To je obrovské zjednodušení z hlediska výroby, testování, přípravy na start. Když máte ve dvou stupních dvě různé kombinace pohonných látek, všechno děláte – a platíte – dvakrát. Dalším krokem ke zvýšení efektivity je opakované používání, sériová výroba, sdílení zdrojů s různými partnery…

Lidovky.cz: I kdybychom přišli s relativně levným technickým řešením letů, co nám vlastně návštěvy Měsíce mohou přinést?
Smysl návratu člověka na Měsíc se dá shrnout do jediného slova: ekologie. Já vím, zní to proflákle, ale zkusme se nad tím opravdu zamyslet. Cesta na Měsíc nám přinese nové úsporné technologie, které nyní nemáme. Poznáme mnohem lépe procesy, kterým nyní nerozumíme - například co se týká systémů zajištění podmínek života astronautů. Naučíme se vystačit s menšími zdroji pro dosažení nějakého cíle. Vyvineme „kosmické“ technologie lépe využitelné na Zemi. Mezinárodní kosmická stanice má v této oblasti omezené využití, protože její systémy jsou dimenzované pro práci ve stavu beztíže. To všechno nám, celému lidstvu, přinese úspory v řádu biliónů ročně, stejně tak zlepšení našich životů a životního prostředí. A to nemluvím o vědě nebo o inspiraci. Apollo inspirovalo celé generace vědců a techniků na celém světě – a to je půlstoletí stará historie.

Lidovky.cz: Dalším logickým krokem by asi byl nějaký druh základny přímo na Měsíci. Proč se do toho agentury zatím nehrnou a co to obnáší?
Je to neskutečně nákladný a náročný program. I tak jde o obrovský rest právě na straně kosmických agentur. Nedokážou politikům a veřejnosti vyvrátit argument „Ale na Měsíci jsme přece už byli“ a vysvětlit a ukázat, že z cesty na Měsíc těžíme všichni. Že utracené peníze neskončí někde v kráteru na odvrácené straně Měsíce, ale že zůstávají na Zemi v podobě pracovních míst, nových technologií, zvýšení konkurenceschopnosti… Navíc peníze utratíme dnes, ale přínos z nich budeme mít po desítky let.

Lidovky.cz: Jakou roli by mohl Měsíc a jeho případné základny sehrát při procesu kolonizace Marsu?
Někdo tvrdí, že velkou. Někdo, že je to zbytečné zdržení. Pravda je někde uprostřed. Záleží na tom, pro jaký scénář cesty na Měsíc a na Mars se rozhodneme. Něco skutečně musíme vyvíjet speciálně pro Měsíc, ale stejně tak zde můžeme otestovat mnoho technologií a technik pro misi na Mars. Je to jako se vším v životě. Když to uděláme šikovně, můžeme oba programy propojit a oba to může zlevnit i zjednodušit. Anebo to můžeme udělat ne úplně moudře – a oba se pak stanou vyhozenou energií a černou dírou na peníze. Rozhodnutí je jen na nás.

Michal Bernáth

Autor

Michal Bernáthmichal.bernath@lidovky.czČlánky

Po operaci mandlí upadl chlapec do kómatu, začalo trestní řízení
Po operaci mandlí upadl chlapec do kómatu, začalo trestní řízení

Policisté na Královéhradecku zahájili trestní stíhání tří lidí a jedné firmy, kteří údajně nesou odpovědnost za tragédii. Ta se odehrála před dvěma lety, jejímž následkem osmiletý chlapec po operaci mandlí upadl do kómatu.