Rozdíly v dědičné informaci jednotlivých lidí se zdají zanedbatelné. Lišíme se zhruba v každém tisícím písmeni genetického kódu. Těch máme ve své dědičné informaci více než tři miliardy. Ve srovnání s jinými živočichy, například i s lidoopy, jsme geneticky jen málo pestří.
Vědci už delší dobu prověřují jednotlivé „překlepy“ v lidské DNA a doufají, že tak proniknou do tajů rozmanitosti současného lidstva. Změna písmen genetického kódu může stát v pozadí odlišnosti ve fyzickém vzhledu, ale i za rozdíly v temperamentu, talentu pro různé činnosti nebo v náchylnosti k chorobám.
Marné hledání „genů lidskosti“ Výzkum lidské DNA ukázal, že skutečnost je mnohem komplikovanější. Člověk se dědičnou informací v mnoha ohledech neliší ani od svých nejbližších živočišných příbuzných - šimpanzů. Zdá se, že genetická podstata člověka tkví spíše v jedinečné souhře genů než v nějakých speciálních „genech lidskosti“.
Stejné kořeny má zřejmě i lidská individualita. Geny máme hodně podobné, ale každému pracují geny na jiný „rychlostní stupeň“. Zatímco někdo má některé geny „líné“, druhý člověk má tytéž geny překvapivě „čilé“. Množství bílkoviny, které se podle informace daného genu v buňkách tvoří, se u jednotlivých lidí výrazně liší.
„Pracovní nasazení“ genů přitom není výsledkem náhody. Má do značné míry genetické základy a dědíme je po rodičích. Potvrdil to výzkum mezinárodního týmu genetiků vedených Emmanouilem Dermitzakisem z britského Wellcome Trust Sanger Institute. Ti prověřili „píli“ zhruba šesti stovek genů u šedesáti obyvatel amerického státu Utah.
Všichni vyšetření dobrovolníci byli potomky imigrantů ze západní či severní Evropy. Do rozdílů ve fungování jejich DNA se proto nepromítaly dědičné odlišnosti mezi různými etniky. Vlastní geny těchto lidí se výrazně nelišily pořadím písmen dědičné informace. Mnohem nápadnější byly rozdíly v „síle jejich hlasu“ - tedy v tempu, s jakým buňky podle instrukce genů vyráběly bílkoviny.
Rozhodující překlepy A co rozhoduje o dělné či naopak lenivé povaze genu? Kupodivu opět překlepy v jednotlivých písmenech DNA. Tentokrát však jde o záměny písmen genetického kódu mimo vlastní geny. V blízkosti bezmála dvou třetin prověřovaných genů našli vědci místa, kde se změna v jednom písmeni kódu projevila výraznou změnou v „čilosti“ genu.
Právě v těchto místech leží zřejmě „regulátory“ genů, které plní funkce plynových pedálů a určují, jakým tempem bude ten který gen pracovat. Každý z nás má tyto pedály trochu jiné a výsledný efekt tomu odpovídá.
Studie zveřejněné ve vědeckém časopisu PLoS Genetics nám poprvé dovolila nahlédnout do tajů lidské individuality vyvěrající z rozdílů v činnosti jednotlivých genů. Byl to jen kradmý pohled klíčovou dírkou. Lidstvo nabízí podstatně pestřejší spektrum rysů a vlastností, než jakým disponují zkoumaní obyvatelé Utahu. Také lidská dědičná informace je mnohem rozlehlejší než dosud zkoumané spektrum dědičných vloh. Skrývá se v ní asi 22 500 genů a každý z nich může mít celou řadu „regulátorů“, jež určují jeho chod.
Vědci už delší dobu prověřují jednotlivé „překlepy“ v lidské DNA a doufají, že tak proniknou do tajů rozmanitosti současného lidstva. Změna písmen genetického kódu může stát v pozadí odlišnosti ve fyzickém vzhledu, ale i za rozdíly v temperamentu, talentu pro různé činnosti nebo v náchylnosti k chorobám.
Marné hledání „genů lidskosti“ Výzkum lidské DNA ukázal, že skutečnost je mnohem komplikovanější. Člověk se dědičnou informací v mnoha ohledech neliší ani od svých nejbližších živočišných příbuzných - šimpanzů. Zdá se, že genetická podstata člověka tkví spíše v jedinečné souhře genů než v nějakých speciálních „genech lidskosti“.
Stejné kořeny má zřejmě i lidská individualita. Geny máme hodně podobné, ale každému pracují geny na jiný „rychlostní stupeň“. Zatímco někdo má některé geny „líné“, druhý člověk má tytéž geny překvapivě „čilé“. Množství bílkoviny, které se podle informace daného genu v buňkách tvoří, se u jednotlivých lidí výrazně liší.
„Pracovní nasazení“ genů přitom není výsledkem náhody. Má do značné míry genetické základy a dědíme je po rodičích. Potvrdil to výzkum mezinárodního týmu genetiků vedených Emmanouilem Dermitzakisem z britského Wellcome Trust Sanger Institute. Ti prověřili „píli“ zhruba šesti stovek genů u šedesáti obyvatel amerického státu Utah.
Všichni vyšetření dobrovolníci byli potomky imigrantů ze západní či severní Evropy. Do rozdílů ve fungování jejich DNA se proto nepromítaly dědičné odlišnosti mezi různými etniky. Vlastní geny těchto lidí se výrazně nelišily pořadím písmen dědičné informace. Mnohem nápadnější byly rozdíly v „síle jejich hlasu“ - tedy v tempu, s jakým buňky podle instrukce genů vyráběly bílkoviny.
Rozhodující překlepy A co rozhoduje o dělné či naopak lenivé povaze genu? Kupodivu opět překlepy v jednotlivých písmenech DNA. Tentokrát však jde o záměny písmen genetického kódu mimo vlastní geny. V blízkosti bezmála dvou třetin prověřovaných genů našli vědci místa, kde se změna v jednom písmeni kódu projevila výraznou změnou v „čilosti“ genu.
Právě v těchto místech leží zřejmě „regulátory“ genů, které plní funkce plynových pedálů a určují, jakým tempem bude ten který gen pracovat. Každý z nás má tyto pedály trochu jiné a výsledný efekt tomu odpovídá.
Studie zveřejněné ve vědeckém časopisu PLoS Genetics nám poprvé dovolila nahlédnout do tajů lidské individuality vyvěrající z rozdílů v činnosti jednotlivých genů. Byl to jen kradmý pohled klíčovou dírkou. Lidstvo nabízí podstatně pestřejší spektrum rysů a vlastností, než jakým disponují zkoumaní obyvatelé Utahu. Také lidská dědičná informace je mnohem rozlehlejší než dosud zkoumané spektrum dědičných vloh. Skrývá se v ní asi 22 500 genů a každý z nich může mít celou řadu „regulátorů“, jež určují jeho chod.
