8. května 2013 7:00 Lidovky.cz > Relax > Věda

Některé národy mléko nepijí. Přizpůsobuje se tělo stravě?

Mléko - ilustrační foto | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Mléko - ilustrační foto | foto: Shutterstock

Jsou mezi námi vegetariáni i zapřisáhlí masožravci. Lidé jsou také jediným savcem, který i v dospělosti konzumuje mléko. Jaké stravě je vlastně lidské tělo nejlépe přizpůsobeno? Naši biologičtí předkové se velmi pravděpodobně živili především rostlinnou potravou, z nějaké části obohacenou o nějaký ten živočišný protein. Dokonce i u šimpanzů – našich nejbližších příbuzných – vidíme, že si občas rádi dají nějaké to maso, ať už třeba malou antilopu, mládě opice a podobně.

V případě člověka se vedou dlouhé diskuse o tom, jakou roli hrál lov a potažmo konzumace masa v lidské evoluci. Jako na houpačce se už od Darwinových dob odborníci přiklánějí tu k názoru, že lov a pojídání masa bylo pro vývoj člověka krajně důležité, tu k dalšímu extrému, totiž že tato bytostně mužská, vražedná kratochvíle vlastně žádnou důležitou roli nehraje.

Ať už to bylo jakkoliv, je zřejmé, že tak energeticky náročný orgán, jako je lidský mozek, jehož rozvoj bývá spojován s výrobou nástrojů, nutností spolupráce, lovem a následnou odměnou v podobně nutričně bohatého masa, by se bez nějakého toho přísunu živočišné bílkoviny nevyvinul a neudržel v rozumném chodu.

PODÍVEJTE SE:

Pravdou však je i to, že u současných lovců a sběračů (pokud je tedy chceme považovat za jistý „pravzor“ lidského života před příchodem usedlého života a zemědělství, což nemusí být vůbec správně) většinu potravy zajišťují ženy sběrem, nikoliv muži lovem. Výjimku tvoří lovci subpolárních oblastí, kde toho mnoho ke sběru není. Konkrétní podíl masité a rostlinné stravy zkrátka závisí na ekologických a kulturních podmínkách dané oblasti a v zásadě je těžké, spíše nemožné stanovit nějaké obecné pravidlo.

Geny pod tlakem

Nicméně různé současné populace se skutečně pozoruhodně liší co do své biologické výbavy k trávení různých typů živočišné potravy, včetně délky střev (někdy se udává, že u „masožravých etnik“, jako Inuitů nebo obyvatel Sibiře, jsou střeva kratší), skladby enzymů, sklonů k ukládání tuku „do zásoby“, což může vést k obezitě a podobně. Určitě však nelze říct, že by člověk měl zažívací ústrojí typického masožravce.

Mléko - ilustrační foto

Řada adaptací na větší či menší podíl masité stravy musela přitom vzniknout až v evolučně poměrně nedávné době, když se lidé našeho druhu šířili po planetě. Jak se podle některých studií zdá, geny související s metabolismem byly pod velkým selekčním tlakem posledních 30 tisíc let a zvláště pak posledních 10 tisíc let, kdy se začal poměrně radikálně měnit způsob lidské obživy z lovecko-sběračského na zemědělský.

To obvykle znamenalo značnou ztrátu pestrosti potravy – pár kulturních rostlin na sto a jeden způsob, což samo o sobě vyžaduje jistou míru přizpůsobení – a také možnosti pojídat a popíjet věci doposud nepoznané, jako je třeba mléko. To lidi postavilo před nové kulturní i biologické výzvy, se kterými se všude vyrovnali po svém.

Slunce nahrazené mlékem

Zvláštní skupinou adaptací na konzumaci živočišných produktů je schopnost trávit nezpracované mléko, respektive schopnost trávit jej v dospělém věku. Každý člověk má stejně jako každý jiný savec schopnost trávit v dětském či mláděcím věku mléčný cukr, laktózu. Ta se obvykle ztrácí po ukončení kojení.

U některých lidských populací, zvláště u Evropanů a některých afrických kmenů, však tato schopnost zůstává zachována. Enzym na zpracování laktózy laktáza u nich vzniká i v dospělosti, což je naopak velmi výjimečné u velké části Asiatů včetně Japonců.
Mutace, která je pro to potřebná, nebude například v Evropě starší než 5000 let, i přesto se dokázala rychle rozšířit. Taková schopnost jako trávit mléko bez velmi neblahých následků, se samozřejmě může udržet a šířit pouze v takových populacích, kde existuje zvyk chovat hovězí dobytek také na mléčné produkty a kde jsou na něm lidé existenčně závislí.

To může jednak souviset s vápníkem, ale také s vitaminem D, který je v mléce obsažený též. Obvykle si jej lidé umí vytvářet i samostatně v kůži vystavené slunečním paprskům, jejichž intenzita však směrem k pólům klesá.

Je dokonce možné, že světlá pokožka, která lépe propouští sluneční záření do hlubších vrstev kůže, kde k syntéze vitaminu D dochází, je adaptací na tento problém, se kterým se naši předkové museli potýkat, když se vydali z tropů do subtropů a dále na sever. Dalším řešením, které se se zmíněnou světlou barvou pokožky může doplňovat, je právě konzumace nezpracovaného mléka.

Proto i v rámci Evropy existuje zajímavý gradient, kdy Skandinávci nesou tuto alelu skoro všichni, naopak jižní Evropané jako Sicilané nebo Kréťané skoro vůbec. Však také ten, kdo zkusil na jižní Krétě koupit čerstvé mléko, byl obvykle zklamán a rozladěn – z místních ho totiž takřka nikdo nepije a pít nemůže. Heslo „Pijte mléko – je zdravé“ tak rozhodně neplatí všude.

Marco Stella, autor je antropolog a kurátor Hrdličkova muzea člověka

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!