I když jeho první platební samojistící pomůcka s mikročipem, na niž si podal patent 25. března 1974, ještě nebyla karta, ale prsten.
"Napadlo mě to ve spánku, abych pravdu řekl, jsem dost líný, totální gaučový povaleč," svěřil se tisku Moreno, který zemřel v Paříži v dubnu 2012 ve věku 66 let. Podle jeho přátel se mohl stát miliardářem, francouzským Billem Gatesem, kdyby byl "organizovaný". Moreno byl ale svérázný chlapík, preferoval hudbu před penězi, miloval Bacha a Mozarta, a také byl velkým fanouškem Woodyho Allena.
Trvalo 20 let, než karty začaly používat banky
S myšlenkou karty se zabudovaným integrovaným obvodem přišli v roce 1969 Němci Jürgen Dethloff a Helmut Gröttrup. Ale až o generaci mladší excentrik Moreno myšlenku dovedl do praxe. I když jeho "chytrý" prsten, s nímž se dalo nakupovat a který se "nabíjel" v pobočkách bank, nevzbudil ještě příliš velký zájem. Moreno tedy svůj vynález upravil a v roce 1976 předvedl první čipovou platební kartu.
Byla ale dražší než tehdy používané magnetické karty, takže trvalo ještě asi dvacet let, než jí přišly na chuť banky. Ale už v roce 1983 využil poprvé čipové karty France Télécom k platbě za telefonování, jako první bankovní karta se Morenův vynález začal používat v roce 1992 ve francouzském systému Carte Bleue.
Širšímu použití platebních čipových karet zprvu bránily obavy z jejich bezpečnosti, ale též z možného sledování majitelů. Sám Moreno přiznal, že mají potenciál stát se "dobrým pomocníkem Velkého bratra". Nakonec ale u uživatelů zvítězilo pohodlí před částečnou ztrátou soukromí. Morenův patent vypršel v roce 1994, což pomohlo šíření čipových karet po celém světě.
První bankovní čipová karta v Anglii, druhá na Slovensku
První bankovní čipovou kartu standardu EMV (Europay, MasterCard, Visa) zavedly v roce 1997 britské banky. Druhou evropskou zemí se v tomto ohledu stalo Slovensko, kde v roce 1999 začala Slovenská sporiteľňa vydávat čipové karty Maestro. V roce 1998 asociace MasterCard a VISA vydaly závazný časový plán přechodu od magnetických na čipové karty.
Roland Moreno se narodil jako Roland Bahbút 11. června 1945 v Káhiře egyptským židovským rodičům, kteří se brzy poté přestěhovali do Francie. V Paříži získal středoškolské vzdělání, ale sám sebe označoval za samouka. Po maturitě vystřídal řadu krátkodobých zaměstnání, mimo jiné byl reportérem detektivního magazínu, poslíčkem týdeníku L´Express či editorem magazínu Chemické aktuality.
Platební karta. Ilustrační foto.
V roce 1972 založil Moreno firmu Innovatron, která měla "prodávat myšlenky a intelektuální vlastnictví". Na trh úspěšně uvedla mimo jiné software, který kombinoval slova ze slovníku, aby tak pro firmy vytvářel názvy a značky jejich nových výrobků.
Moreno vynalézal i na jiném poli, zejména v muzice. Sestrojil například kuriózní hudební nástroje - pianok, kalkulačku či Pi?ce-o'matic. Napsal také několik knih - výběr jeho myšlenek Théorie du Bordel Ambiant či kuchařku L'Aide-Mémoire du Nouveau Cordon-bleu, kterou vydal po pseudonymem Laure Dynateur (což foneticky zní jako francouzský výraz pro počítač). V roce 2009 byl Moreno oceněn francouzským Řádem Čestné legie.
