Rostliny spolu uzavírají pakty, útočí a ustupují, nebo spolu vstupují do nelítostných střetů. Našim očím je toto dění skryto, protože se odehrává hluboko pod zemí v kořenovém systému.
Kanadští vědci nedávno zjistili, že nenápadná květina pomořanka rostoucí na písčitých březích Velkých jezer odlišuje „členy rodiny“ od cizích příslušníků vlastního druhu. Když vedle sebe rostou dvě nepříbuzné pomořanky, jejich kořeny se pod zemí snaží urvat co nejvíce prostoru a nabrat co nejvíce živin. Vyhrává ta zdatnější. S těmito neurvalými způsoby ostře kontrastuje chování pomořanek, které si jsou blízce příbuzné. Jejich kořeny si jdou z cesty. Zatím není jasné, jak rostliny poznají příbuzné od cizáků. Je ale zřejmé, že musí vnímat odlišnosti vyplývající z jemných rozdílů v jejich dědičné informaci.
Podzemní společenské vztahy mezi rostlinami zjevně překračují rámec kontaktů mezi příslušníky jednoho druhu. Názorně to dokázala sledování kořenového systému jahodníku obecného a popence břečťanovitého. Obě rostliny rostou na stejných stanovištích, ale jejich kořeny se při vzájemném střetnutí chovají zcela odlišně. Kořenový systém jahodníku se roztahuje na všechny strany. Kořeny popence mu uctivě ustupují z cesty.
Důvody tohoto rozdílného chování nejsou jasné. Někteří vědci jsou přesvědčeni, že v pozadí stojí „samotářství“ jahodníku a „pospolitá nátura“ popenců. Jednotlivé rostliny jahodníku rostou roztroušeně, a přicházejí tak prakticky neustále do kontaktu s cizími rostlinnými druhy. V této konkurenci nesmějí dobrovolně vyklízet pozice. Popenec naopak roste obvykle ve skupinkách, a tak mívá za sousedy většinou blízce příbuzné příslušníky vlastního druhu. Proto je pro něj velká rozpínavost kořenového systému nežádoucí. I v tomto případě zůstává záhadou, podle čeho se rostliny navzájem poznávají.
Vědci se snaží přijít těmto záhadám na kloub. Nepohání je jen touha získat nové teoretické poznatky. Výsledky by mohly mít bezprostřední praktické využití v zemědělství.
Existuje stále více důkazů o tom, že kořenové systémy některých rostlin mohou navzájem spolupracovat. Pokud zemědělec vyseje na poli směsku více plodin, vytvářejí rostliny při některých kombinacích celkově mnohem více kořenů, než kdyby jednotlivé plodiny rostly na poli samy. Tyto propletence se pomalu daří rozplétat.
Například kukuřice si zvláště dobře vede v sousedství rostlin bobu. Důvod je jasný. Bob uvolňuje do půdy organické kyseliny, kterými rozpouští sloučeniny fosforu. Může tak tento prvek mnohem snáze využít. Spolu s ním se na fosforu přiživí i kukuřice, jež si sama tento prvek tak zdatně obstarávat nedokáže.
