Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Věda

Spor o upravené geny komárů. Experiment, který vyvolal bouřlivé diskuze

Aedes aegypti, druh komára, který může za přenos viru zika. foto: Reuters

Experiment, který silně redukoval brazilskou komáří populaci přenášející virus zika, vyvolává bouřlivé diskuse.
  5:14

Mezinárodní tým vedený ekologem Jeffreym Powellem z Yaleovy univerzity zkoumal v létech 2013 až 2015 komáry tropické v okolí osmdesátitisícového města Jacobina na brazilské vysočině Chapada Diamantina. Zjistil, že v dědičné informaci brazilských komárů přibylo úseků DNA od komárů pocházejících z Kuby a Mexika. Powell je přesvědčen, že je to závažný následek experimentu s geneticky modifikovanými komáry.

WHO svolala mimořádnou schůzku kvůli ebole v Kongu. Naposledy to udělala kvůli viru zika

Komár tropický (Aedes aegypti) pochází z Afriky, ale dnes je rozšířen v tropech a subtropech celého světa. Přenáší řadu závažných onemocnění, například žlutou zimnici nebo horečky dengue, chikungunya či zika. Boj s ním dlouho spočíval v masovém nasazení insekticidů. Při hledání šetrnějších způsobů likvidace početných komářích populací sáhli vědci i po genovém inženýrství.

Červená nese smrt

Nejdále zašla britská firma Oxitec. Její experti si nejprve připravili křížením písklavých trapičů z Kuby a Mexika speciální linii komára tropického a tu podrobili zásahům genového inženýrství. Vnesli do dědičné informace komárů vlohu, jež vyvolává úhyn během larválního vývoje. Aby bylo jasné, kteří komáři vlohu nesou, přidali jim i gen pro červeně fluoreskující protein (jím způsobené světélkování běžně není vidět). Při množení komárů v laboratořích bylo možné účinky smrticí vlohy zablokovat odchovem larev za speciálních podmínek, jaké v přírodě nenastávají.

Předběžné testy prokázaly, že zatímco v laboratorních podmínkách komáři se smrticím genem přežívají, v přírodě celkem spolehlivě hynou. S těmito komáry označenými kódem OX513A vytáhla firma Oxitec do boje s horečkou dengue na Kajmanských ostrovech. Experiment skončil úspěchem a firma rozjela testy v dalších zemích včetně Brazílie, kde se mezitím objevil komáry přenášený virus zika.

Komáři proti komárům

Vědci vybrali z mračen geneticky modifikovaných komárů tropických jen samce a ty ve statisícových hejnech po měsíce vypouštěli v okolí lidských sídel. Riziko chorob přenášených komáry se tím nezvýšilo, protože samečci nesají krev a nemohou šířit nákazu.

Vysazení samci mnohonásobně přečíslili místní „divoké“ samce. Pářili se s valnou částí místních samic a potomstvu předávali smrticí vlohu. Larvy vylíhlé z vajíček nenašly v loužích a potocích speciální laboratorní podmínky a masově hynuly. Komáří populace v důsledku hynutí larev zkolabovala na šest procent obvyklých počtů. Úměrně tomu kleslo i riziko přenášených nákaz.

Kuba údajně zamlčela tisíce případů nákazy virem zika

K místům, kde testy se souhlasem místních úřadů a obyvatel proběhly, patřila i Jacobina ležící na severovýchodě brazilské provincie Bahia. Společně s vědci z Oxiteku tu prováděl výzkum také americko-brazilský tým vedený Jeffreym Powellem. Vědci sledovali, zda a jak vysazení geneticky modifikovaných komárů OX513A ovlivní místní divokou komáří populaci. Výsledky svého bádání nyní zveřejnili ve vědeckém časopise Scientific Reports a vyvolali bouřlivé diskuse.

Trojití hybridi

Powell a jeho spolupracovníci zjistili, že v průběhu experimentu se v dědičné informaci komárů v okolí Jacobiny objevily úseky DNA typické pro komáry z Kuby a Mexika. Powell je přesvědčen, že jde o dědictví po komárech OX513A, jejichž larvy nehynuly tak masově, jak Oxitec uváděl. Řada geneticky modifikovaných komárů navzdory smrticí vloze přežila a dokázala se rozmnožovat. Oxitec připouští, že s genem můžou za určitých okolností přežít až čtyři procenta komárů. Ta však nejsou s to vytvořit životaschopnou populaci a jejich vlohy po čase z populace zmizí.

Komář Culex quinquefasciatus

Powell s kolegy o tom pochybují. Ve studii uvádějí, že při přísnějších kritériích pro výskyt kubánsko-mexické komáří DNA odhadují podíl hybridů na celkové populaci komárů kolem Jacobiny na pět až 30 procent. Při mírnějších kritériích je to od deseti do 60 procent hybridů. Rekordman mezi chycenými hybridy si nesl až 13 procent DNA kubánsko-mexického původu.

„Garantovali, že se geny z vypuštěných geneticky modifikovaných komárů nedostanou do komáří populace, protože potomci uhynou. To se ale zjevně nestalo,“ argumentuje Powell.

Ve studii navíc uvádí, že se volně žijící samice začaly postupem času geneticky modifikovaným samcům vyhýbat a pářily se opět přednostně se samci původní populace. Celé tažení tak pomalu ale jistě zacházelo na úbytě. Oxitec namítá, že Powell nemá pro takové tvrzení důkazy.

Pochybnosti přetrvávají

Powell a jeho spolupracovníci nezjistili žádný hmatatelný důsledek přimísení kubánské a mexické DNA do dědičné informace komárů z okolí Jacobiny. Hybridi nejsou úspěšnější při přenášení virů. Také o odolnosti hybridní populace k pesticidům lze zatím jen spekulovat. Zdaleka ne všichni proto s Powellovou tvrdou kritikou souhlasí.

Larva komára druhu Aedes aegypti.

Entomolog Jason Rasgon z Pensylvánské státní univerzity v rozhovoru pro časopis Science nejprve zdůrazňuje, že nemá žádné vazby na Oxitec, a dodává: „Powellův nález je důležitý, ale ve studii je řada opravdu přehnaných a nezodpovědných tvrzení. Autoři třeba vůbec neuvedli, že ani u jednoho komára nenašli smrticí vlohu nebo vlohu pro červeně fluoreskující barvivo.“

Rasgon také odmítá obavy, že hybridní populace bude životaschopnější a pro člověka nebezpečnější. Redakce časopisu Scientific Reports už přidala k článku upozornění, že proti studii byly vzneseny závažné námitky a je třeba vyčkat, jak budou vypořádány. Je možné, že článek bude jako chybný zcela stažen.

„Nemyslím si, že by měli článek stáhnout. Měli by ale podat vysvětlení a udělat v článku příslušné opravy,“ říká Rasgon.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!