V očekávání bolestného zážitku se nám v mozku probouzejí k horečné činnosti centra aktivovaná skutečnou bolestí. Je to zkušenost natolik nepříjemná, že se jí snažíme vyhnout za každou cenu.
Gregory Berns a jeho spolupracovníci dvaatřiceti dobrovolníkům netrhali zuby. Uštědřovali jim bolestivé elektrické šoky do chodidel a přitom jim měřili aktivitu mozku. V prvním kole experimentů nechávali vědci dobrovolníky na šok čekat různě dlouhou dobu a také šoky měly různou intenzitu. V druhém kole měli účastníci pokusu možnost volit délku „čekací doby“. Sedmadvacet dobrovolníků chtělo mít šok co nejdříve za sebou. Plná třetina jich dokonce dala přednost mnohem silnějšímu okamžitému šoku před slabším šokem s „odkladem“.
Traumatizující čekání
Na první pohled se zdá, že tito lidé podstoupili větší bolest zbytečně. Důvod jejich iracionálního chování odhalilo teprve vyšetření mozku. Při čekání na bolest se nám aktivují nervová centra, kterými vnímáme bolest. Každému se tato centra aktivují s jinou intenzitou. Někteří lidé mají centra nabuzena tak silně, že opravdu trpí a okamžitá silná bolest je pro ně přijatelnější než dlouhé čekání na slabší bolestivý zážitek.
Stejné mozkové centrum uvádí do akce naši pozornost. To je zřejmě důvod, proč si můžeme od strachu z bolesti ulevit rozptýlením, které nás přivede na jiné myšlenky. Čekání obvykle vnímáme jako krajně pasivní činnost. Náš mozek je však při něm velice čilý.
Bernsův výzkum, jehož výsledky otiskl přední vědecký časopis Science, přesto ponechal bez odpovědi některé důležité otázky. Dobrovolníci čekali na šoky jen krátkou dobu, obvykle jen půl minuty. V životě se však dostáváme do situací, kdy na nepříjemnou událost, například operaci nebo přijímací pohovor, čekáme dlouhé dny a týdny. Nakolik se náš mozek přizpůsobí dlouhému čekání a nakolik funguje stejně jako při krátkém čekání? Jako velmi důležité se ukazuje i to, na co čekáme. Vyhlídka na příjemný zážitek nás nejednou motivujeme k tomu, abychom si „radostné očekávání“ úmyslně prodloužili.
Utrpení na burze
Obavami a strachem ovlivněná rozhodnutí zdaleka nezajímají jen lékaře a pacienty. Velmi intenzivně se jimi zabývají i odborníci pracující v oboru tzv. neuroekonomiky. Ti zkoumají, jak se promítají základní biologické principy fungování lidského mozku do našeho rozhodování. I ekonomické informace vzbuzují v lidech emoce - obavy či radostné očekávání - a ty mohou významně ovlivnit rozhodování. V napjaté situaci se mohou například někteří investoři rozhodnout pro okamžité, finančně nevýhodné řešení jen proto, že jim čekání vyplněné obavami o úspěch transakce přináší opravdové utrpení.
