Geny na talíři. Lidé přece nepotřebují nehnědnoucí jablka, říká biochemik

V Evropě i ve Spojených státech se na demonstracích proti geneticky modifikovaným potravinám už roky scházejí tisíce lidí s transparenty prohlašujícími, že nás čeká jistá smrt. Zastánci v nich vidí hrozbu pro genetickou i druhovou biodiverzitu a varují před vládou velkých firem nad potravinovou bezpečností a malou nezávislostí zemědělců. Zastánci naopak vidí v geneticky modifikovaných organismech (GMO) bezpečný způsob, jak efektivně nasytit rostoucí lidskou populaci navzdory škůdcům, chorobám i změně klimatu.

Synonymem zla se v očích mnoha odpůrců takového manipulování přírody stala americká společnost Monsanto, největší světový výrobce geneticky upravených plodin, jež mimo jiné stojí za výzkumným centrem Donald Danforth Planth Science Center. A právě v tomto středisku čtyři roky pracoval biochemik Tomáš Moravec. Ten zásahy do rostlin, kdy se do nich zavádějí cizí sekvence DNA, obhajuje. Podle Moravce by lidé měli o genetickém inženýrství vědět víc, pak by se tolik nebáli. Biochemik upozorňuje, že v EU máme ta nejpřísnější pravidla pro zavádění či pěstování těchto potravin, a připomíná, že všechno kolem genetické úpravy není jen černobílé – například v roce 1978 dokázaly geneticky modifikované bakterie vyrobit první lidský inzulin, do té doby získávaný z vepřových a hovězích slinivek. Pro použití u lidí byl schválen v roce 1982.

Berete některou z obav kolem geneticky modifikovaných potravin za relevantní?
Lidé se bojí zemědělské chemie, bojí se pesticidů, insekticidů... Myslím si, že pro naše zdraví to takový problém není, mnohem větší problém to ale může být pro přírodu – tím, že se chemie používá ve velkém množství a zůstává v půdě a ve vodě. Pokud chceme čistou přírodu a zdravé potraviny, není jiná cesta než šlechtění odolných odrůd, čímž použití chemie snížíme.

Mezi lety 2002 a 2006 jste pracoval v Americe v laboratoři v Donald Danforth Plant Science Center v St.
Louis ve státě Missouri, kde se zkoumají rostliny. Laboratoř sídlí hned vedle firmy Monsanto, na pozemcích, které Monsanto laboratoři věnovalo společně s finančním darem. Jak moc byla firma a toto vědecké centrum propojené?

Určité propojení tam zřejmě bylo, protože jsme dělali „tour guidy“, skoro každý týden se objednala skupina z Monsanta, procházeli se v centru a taky chodili na přednášky, které se u nás pořádaly.

Nevzbuzuje to nedůvěru, zkoumat GMO ve stejné ulici, kde sídlí největší firma vyvíjející GMO?
Dostal jsem stipendium od EU a vlastně mě nikdy nenapadlo, že by to mohlo vzbuzovat nedůvěru. My jsme s nimi naopak jednu dobu trochu válčili. Měli jsme projekt na pomoc Indii. Patent, jak získat rostliny odolné vůči viru, vymyslel a získal můj šéf, ale třetinu patentu mělo i Monsanto – a to dělalo různé obstrukce. Kdyby nebylo Monsanto poblíž, asi by se to tolik neřešilo.

Byl jste tam v době, kdy Monsanto v roce 2005 dostalo pokutu ve výši 1,5 milionu dolarů za systematické korumpování indonéských úřadů při prosazování geneticky modifikovaných plodin. Pocítil jste to? Zažil jste třeba protesty pod okny?
Tehdy žádné protesty nebyly, GMO v té době v Americe nikdo neřešil. Kritické hlasy se objevily až někdy v roce 2010/2011. GMO nikoho nezajímalo až do hurikánu Katrina. Nezvládnutí následků hurikánu zacloumalo důvěrou ve federální vládu, alespoň tak jsem to vnímal. Když jsem v Danforthově centru pracoval, kolegové si ze mě spíš dělali legraci, že jsem z Evropy, kde se lidé bojí potravin, protože v nich jsou geny.

Geneticky upravená semena jako zlaté vejce. Svět musí zvýšit výrobu potravin

Kde k tomu přišli?
Tehdy byl populární průzkum Eurobarometru. Zhruba třetina občanů EU věděla, že geny obsahuje každé rajče, třetina si myslela, že pouze GM rajče, a třetina nechtěla na tak záludnou otázku vůbec odpovídat.

Co vlastně obnáší začít prodávat geneticky modifikovanou plodinu?
V různých částech světa se vyvinuly různě složité procedury, které musí výrobce splnit, než se GM plodina dostane na trh. A povinnosti má i poté, co už se plodina prodává. Dostat jednu GM plodinu na trh trvá asi deset let a stojí to odhadem od deseti po sto milionů dolarů. Regulační agentury chtějí mimo jiné údaje o tom, jestli nový protein v GM plodině není alergenní, chtějí studie na laboratorních zvířatech, chtějí odhady, co nová plodina může udělat v přírodě.

Kritici často zmiňují, že neexistují žádné dlouhodobé studie, které by sledovaly vliv GMO na lidské zdraví. Je to tak?
V první řadě je to trochu zavádějící tvrzení, dlouhodobé, dokonce multigenerační studie existují, nicméně není jich tolik jako kratších studií. Navíc máme data získaná sledováním zdravotního stavu milionů, či dokonce miliard hospodářských zvířat krmených GMO přibližně dvacet let. Nicméně je pravdou, že takové dlouhodobé studie nejsou pro povolení vyžadovány. Samozřejmě, vždycky můžete chtít vědět víc, než víte. Na krysách se GMO standardně zkoumá tři měsíce. Krysa má ale kratší život než my a tři měsíce u ní je třeba pět let u člověka. Navíc když vytvoříte rostlinu rezistentní například vůči glyfosátu (jeden z nejrozšířenějších herbicidů vyvinutý Monsantem, jež zároveň vyvinulo vůči glyfosátu odolné plodiny), v podstatě jde pouze o variantu genu, který v těch rostlinách je. Nepředpokládá se tedy, že by kvůli tomu geneticky modifikovaná kukuřice získala nebo obsahovala něco výrazně jiného než kukuřice bez genetického zásahu.

Přesto, nešlo by GM plodiny testovat ještě nějak lépe, delší dobu?
Když testujete nějaký toxin nebo látku, která by mohla být toxická, můžete udělat to, že testovaným zvířatům dáte stokrát vyšší dávku, než se kterou se mohou setkat, tisíckrát vyšší dávku, stotisíckrát vyšší dávku… A pak uvidíte hodně zesílený efekt dané látky. Vy ale těžko můžete dát krysám desetkrát vyšší dávku kukuřice, to prostě nesežerou. To je jeden z problémů testování potravin, v nichž není žádný známý toxin nebo nějaká biologicky aktivní molekula. Další nevýhodou je, že čím složitější bude testování, tím bude i dražší – a tím spíše ponecháte GMO v rukou velkých nadnárodních firem. Testování by mělo být úměrné míře rizika. Určitě to mělo význam v době, kdy byla tato šlechtitelská technika nová a nevědělo se, jaké dopady bude mít její použití na vlastnosti rostlin. Dnes, po více než třiceti letech používání, víme, že nečekaných změn je u transgenních rostlin (GMO, do kterého byl metodami genetického inženýrství cíleně přenesen gen z jiného druhu, se nazývá transgenní organismus a proces se nazývá transgenoze) výrazně méně než u těch šlechtěných takzvaně konvenčními technikami.

Nenarazil jste na žádnou studii, která by vás zaujala, u níž byste si řekl, že geneticky upravené plodiny mohou být v nějakém ohledu skutečně problémem?
Zatím ne. Například vlády Rakouska, Řecka nebo Francie jsou velmi antiGMO. Dvacet let se snaží najít důkaz, že je GMO špatné, a zatím ho nemají. Není tam podle mě ani žádný logický důvod, že by tam něco mohlo škodit…

Na základě čeho tak usuzujete?
Představte si hypotetický příklad, že by v GM plodině byl nějaký alergen. Jenže u alergenů je to tak, že tisíc lidí ho sní, a až u tisícího prvního se projeví alergická reakce, protože například předtím prodělal určitou chorobu. Neexistuje metodika, jak odhalit, co přesně v tomto jednotlivém případě alergii způsobilo. Podle mne bychom prostě neměli plýtvat prostředky na hledání něčeho, co stále nemůžeme najít. Navíc tu máme velkou skupinu plodin, například plodin vzniklých radiací (radiační ozáření plodin, při němž vznikají náhodné mutace, a rostlina tak získává nové vlastnosti, je jedním z používaných a nijak neregulovaných metod klasického šlechtění), u nichž nikdo nic nehledá, a všichni je jíme. Každý rok jsou v Evropě registrovány stovky nových odrůd vzniklých různými metodami a všechny pochyby, které máme u GM plodin, jsou platné i pro ty ostatní, neregulované.

Co se dnes pěstuje na polích a vzniklo to zářením?
Například téměř všechna řepka. Dnešní nízkoerukové odrůdy vznikly někdy v 70. letech. Také pivovarnický ječmen nebo pšenice, která se pěstuje na špagety. Kdybyste se chtěla dopátrat toho, co všechno vzniklo mutagenezí, kam spadá i záření, musela byste se vrátit až do 20. let 20. století. Tohle není v lidských silách regulovat.

Vy si přitom myslíte, že GMO je dokonce bezpečnější než například zmíněné ozařování.
Ano. Slyšíme námitky kritiků GMO a aktivistů typu: „Nevíme, co se v genomu stalo! Když někam vložíte nový gen, můžete poškodit geny, které tam už byly! V nové plodině vzniknou nové alergeny!“ To samé ale můžete říkat i u klasického šlechtění. Tam také pomícháte dva genomy, případně působením mutagenu vzniknou možná tisíce mutací – a vy vůbec nevíte jaké. Není potřeba to vědět a nikdo to neřeší, koncentrace alergenů se může klidně zvýšit. Ale pravděpodobnost je dost malá. U GMO naopak přesně víte, co jste v rostlině udělala, kde přesně jste ji změnila a za jakým účelem, navíc těch změn je výrazně méně.

Aktivisté by tedy podle vás měli správně brojit i proti ostatním metodám šlechtění?
Přesně tak, jsou selektivně slepí. Za riziko například považují to, že jsou GM plodiny odolné vůči herbicidům, díky čemuž mohou farmáři ničit plevele, ale na jejich kukuřici nebo sóju to nemá žádný dopad. Zdá se, že nevědí, že existují i konvenčně vyvinuté vůči herbicidům tolerantní plodiny. Existují dokonce plodiny, obvykle plevele, které si samy vyvinuly rezistenci vůči glyfosátu – bez lidského záměru či přímého zásahu. Zajímavý je případ koky, která je glyfosát-tolerantní. Ta koka, kterou pěstují drogové kartely v Kolumbii. FBI tam vyrazila někdy v roce 2004, protože glyfosát, který na koku rozprašovaly vládní jednotky z letadel, aby zničily v horách úrodu, náhle přestal fungovat. FBI měla představu, že drogové kartely si najaly vědce, aby jim vytvořili koku rezistentní na glyfosát. Ukázalo se ale, že tamní koka není GM, že se stala tolerantní přirozenou selekcí. Kolumbijci, když jim to došlo, si ji mezi sebou rychle předávali a za rok ji úspěšně pěstovali po celé Kolumbii…

Libanonsko-americký analytik rizik Nassim Nicholas Taleb, který předpověděl finanční krizi z roku 2008 a jenž se věnuje i GMO, říká: „Vědci, kteří se zabývají GMO, jistě svému oboru rozumí, avšak co jim uniká, je dlouhodobá ekologická realita; netvrdíme, že příroda je vždy nejchytřejší, pouze tvrdíme, že čas je chytřejší než vědci zabývající se GMO.“ Co na toto tvrzení říkáte?
Jeho články čtu. Těžko se s tím dá polemizovat, protože on nebere v potaz biologii. Pan Taleb nikde nedefinuje, v čem se GMO tak zásadně liší od jiných šlechtitelských technik, kde leží ona pomyslná hranice, kterou bychom dle něj neměli překračovat. Faktor času je ale určitě důležitý. Nevím, jak to chce řešit pan Taleb, problém je ovšem v tom, že my ty potraviny nepotřebujeme za tisíc let, ale teď. Mění se klima, přibývají lidé, snižuje se množství úrodné půdy… Nedokážu si představit, že by se to nechalo vlastnímu osudu. Lidstvo cíleně šlechtí od počátku zemědělství. Nikdy se to nenechalo náhodě. Jen se, pravda, mění metody, které zásahy zrychlují a zpřesňují. Souhlasím s Talebem, že čím silnější nástroje máme, tím větší pozor musíme dávat. Nové metodiky snižují rizika nečekaných výsledků. Rizika jsou nově spojená právě s těmi předvídatelnými výsledky. Můžete vytvořit něco, co jste chtěla, ale to vlastně nebude dobré…

Mluvíte o zneužití?
Dokážu si představit, že kdyby to jeden stát chtěl natřít druhému státu, vyrobí patogen, který ohrozí jeho zemědělskou produkci. Když se mluví o bioterorismu, každý si představí antrax, mnohem účinnější je ale zničit úrodu. Dnes také existuje něco, čemu se říká biohacking. V garážích, stejně jako se v nich v 80. letech skládaly počítače, se dnes dají skládat živé organismy. To, co k tomu potřebujete, není tak drahé. DNA si můžete nechat vytvořit na míru a poslat poštou. Demokratizace metod a přístupů je ale nebezpečná. Stejně tak si dokážu představit, že s dobrým úmyslem vznikne nějaká GM plodina, stane se velmi populární a začne se pěstovat na úkor jiných plodin – a to pak může mít nepředvídatelné dopady na zemědělský ekosystém, případně na spotřebitele. Tím, že máte v ruce mocnější nástroj, se zvyšuje riziko, že nedohlédnete všechny dopady toho, čeho chcete dosáhnout a co považujete za ideální stav.

Jak byste si vy představoval ideální stav, kdy by byly nové plodiny pod kontrolou, zároveň by vás ale neomezovalo množství nařízení a spousta utracených peněz?
Podle mne by se mělo řešit pouze to, jaké má nová plodina vlastnosti – bez ohledu na to, jakou metodou vznikla. Tak to má nastavené Kanada. Je jim jedno, zda jste novou plodinu našla někde na poli, nebo ji vytvořila mutagenezí či genovou manipulací, platí pro ně stejná pravidla. První odrůda s danou vlastností musí projít regulací, aby se zajistilo, že nebude mít negativní dopady na přírodu či spotřebitele. Současné regulace okolo GMO jsou podle mě dlouhodobě neudržitelné, vědci neustále přicházejí s novými a přesnějšími šlechtitelskými technikami, chcete-li technikami modifikace genomů. U těch novějších není zdaleka jasné, zda vedou ke vzniku GMO, nebo nikoliv. Navíc rozhodneme-li se, že tyto nové techniky budou brány jako GMO, nastává další problém, protože na rozdíl od transgenoze nezanechávají v genomu rostlin jednoznačné stopy – nemáte tedy žádnou šanci zpětně rozpoznat, zda byla plodina nějak upravena.

Četla jsem, že existují GM jablka, která po rozkrojení nehnědnou. To mi přijde trochu zbytečné. K čemu to potřebujeme?
Ta nehnědnoucí jablka máme taky, o patro níž (rozhovor se odehrál v Ústavu experimentální botaniky v pražských Lysolajích) je dělají, dokonce klasickým způsobem, žádná genetická modifikace. Nicméně jde o vlastnost, která nebyla záměrem šlechtění, tím je odolnost k chorobám a chuťové vlastnosti. V USA mají také nehnědnoucí GM jablka, ale populární na tamním trhu jsou i české Opály, navíc certifikované jako „nonGMO“. Tato odrůda je i stravou astronautů. A že je to zbytečnost? Pouze estetika? Nedokážu to úplně posoudit, u nás je trh dost odlišný od toho v Americe. Dokážu si ale představit, že jsou Američané líní se do jablka zakousnout...

… a rychle ho sníst?
Možná. A teď jim ho někdo nakrájí, zabalí – a ono nezhnědne. Méně se jich pak vyhodí. Tohle ale určitě není věc, které bych chtěl věnovat deset let svého života. Navíc s jabloněmi je to na dlouhé lokte – než vyrostou, než začnou plodit, uběhne pár let. Já mám tabák (tabák je využíván coby zdroj látek používaných k výrobě léčiv) za tři čtyři měsíce vyrostlý a můžu dělat pokusy.