Slavný biolog Carl Linné sestavil v 18. století systém klasifikace rostlin a živočichů, který vědci používají dodnes. Shromáždil a popsal tisíce druhů. Na všechno ovšem nestačil sám - měl sedmnáct pomocníků, kteří se účastnili námořních výprav do všech končin světa a rozšiřovali Linného sbírky.
Někteří na cestách zahynuli. Ti, kdo přežili, se dočkali uznání a akademických titulů. Kromě jednoho. Švédský biolog Daniel Rolander totiž udělal osudovou chybu: znepřátelil si svého učitele.
Vědecká komunita na Rolandera dávno zapomněla. Pokud byl v souvislosti s Linném občas zmiňován, pak jako „ten, který selhal“. Údajně měl po návratu z neúspěšné cesty do Jižní Ameriky přijít o rozum a propadnout alkoholu. Teprve nyní vychází na světlo skutečnosti, které jeho život a dílo očišťují.
Rolander se může hájit svými vlastními slovy. O úspěchu jeho výpravy totiž svědčí sedmisetstránkový rukopis jeho dříve nezveřejněného deníku nazvaného Diarium Surinamicum (Surinamský deník). Dlouhá léta bez povšimnutí odpočíval v botanické knihovně Dánského muzea přírodní historie v Kodani.
Letos uplynulo 300 let od narození Carla Linného a britské vydavatelství IK Foundation se rozhodlo při té příležitosti vydat deníky všech jeho pomocníků - včetně dosud opomíjeného Rolandera.
Deník byl ovšem v latině. James Dobreff z Lundské univerzity ve Švédsku ho spolu se třemi kolegy po dva roky překládal do angličtiny. „Nebylo to jednoduché. Jeho písmo vypadá na první pohled úhledně, ale když se do něj chcete začíst, zjistíte, že všechny obloučky jsou stejné, tečky jsou o několik písmen dál, než by měly být, písmeno t je málokdy přeškrtnuté,“ líčí Dobreff na stránkách časopisu New Scientist. „Také často škrtal a naopak dopisoval různé vsuvky. Postupně jsme si ale na jeho styl zvykli,“ pokračuje švédský expert.
Biolog v ráji
Co se tedy před dvěma a půl staletími odehrálo? Rolander přišel v roce 1744 jako devatenáctiletý nadějný entomolog na univerzitu v Upsalle, kde působil Carl Linné. Ten si mladého studenta oblíbil natolik, že ho najal jako soukromého učitele pro svého syna. Rolander díky blízkému vztahu k Linnému získal přístup k jeho obsáhlé knihovně a setkával se s učenci z celé Evropy.
O deset let později přišla Rolanderova životní šance. Carl Dahlberg, bývalý armádní důstojník a majitel plantáže v Surinamu, požádal Linného, aby mu doporučil učitele pro jeho děti. Linné ani na okamžik nezaváhal. Poslal Rolandera do Surinamu a dal mu za úkol shromáždit a popsat co nejvíc tamních druhů rostlin i živočichů.
Ctižádostivý mladík začal s úkolem dřív, než opustil Evropu. Pečlivě dokumentoval každou přírodní zajímavost, kterou potkal na cestě přes Baltské moře a přes Německo do Amsterdamu, kde se měl spolu s Dahlbergem nalodit a vyplout do Surinamu. V Amsterdamu ho ale schvátila horečka, takže cestu musel o několik měsíců odložit.
Nakonec vyrazil v dubnu 1755 a o pět týdnů později přistál u břehů Surinamu. „Velký motýl Phalaena byl prvním hmyzem, který jsem v této části světa spatřil, když časně ráno poletoval nad palubou naší lodi... Soudě podle jistých nástrojů zasvěcených hrám Venušiným, které jsem uzřel uvnitř membránovitého análního otvoru, věřím, že to byl samec, pravděpodobně hledající samici,“ zapsal si Rolander do deníku.
Přírodovědec se ocitl v ráji, který se pro něj ovšem měl brzy změnit v peklo. Švéd zvyklý na chladné podnebí špatně snášel vlhké tropické klima. Místní lékař mu poradil, aby co nejdřív odjel. „Četl mi jména a nešťastné osudy vědců, kteří sem přijeli přede mnou. Tvrdil, že nikdo z nich tu neuspěl - a nikdo se už nevrátil do Evropy,“ napsal Rolander.
Ale nenechal se odradit a následujících sedm měsíců trávil kromě nedělí každodenními výpravami do pralesa. Sbíral a pečlivě popisoval květiny a stromy, hmyz, ještěrky, ptáky, zkrátka všechno, co se mu a jeho sluhovi podařilo utrhnout, chytit nebo zastřelit. Své úlovky pojmenovával a klasifikoval podle Linného systému.
S lenochodem v posteli
Nejprve křížem krážem prochodil okolí města Paramariba, pak se vydal lodí proti proudu řeky Surinam k Dahlbergově plantáži. Odtud podnikal výpravy k dalším plantážím.
Kromě přírody našel v deníku místo i na zmínky o životě holandských kolonistů, jejich černých otroků i původních indiánských obyvatel. „Popisoval je, jako by pozoroval další živočišné druhy. Soucítil s otroky a jejich utrpením, naopak zhýralým životem holandských přistěhovalců pohrdal,“ říká James Dobreff.
Velkou pozornost věnoval léčivým účinkům některých rostlin. Do Evropy poslal keř zvaný Quassia amara (kvasia hořká), jehož dřevo indiáni používali proti horečce. Ve Švédsku se stal velice populární. Rolandera zaujaly také rostliny, které by mohly sloužit k výrobě barviv. U jednoho druhu vosy si poznamenal, že by se mohla chovat ve Švédsku a vyrábět kvalitní papír.
Přestože, nebo možná právě proto, že Rolander tak svědomitě plnil svůj úkol, považovali ho ostatní trochu za podivína. Nezabíjel šváby, místo toho je celé hodiny sledoval. Jednou si domů přivedl živého mravenečníka, jindy zase spal v jedné místnosti s lenochodem, aby mohl lépe studovat jeho chování.
Provedl také několik pokusů. Když mu místní obyvatelé tvrdili, že existuje ještěr, který mění barvu podle okolního prostředí, nevěřil jim. Před zraky mnoha zvědavců pak pokládal chameleona na různě barevné látky... a musel uznat, že se tentokrát zmýlil.
Rolanderovy sbírky utěšeně rostly, ale jeho zdravotní stav se zhoršoval. Rozhodl se proto pro návrat do Evropy dřív, než dojde na slova místního lékaře. V lednu 1756 vyplul a s odbočkou kolem Karibských ostrovů dorazil v dubnu do Holandska.
Po souši se chtěl dostat do Švédska, ale v Německu mu došly peníze. Chudý a nemocný psal žádosti o pomoc, ale ta stále nepřicházela. Tady záznamy v deníku končí...
Pokračování příběhu poskládal James Dobreff z jiných zdrojů, především z korespondence Linného přátel a žáků. „Švédská královská akademie věd nakonec Rolanderovi pravděpodobně poslala peníze na cestu domů. Do Stockholmu se dostal až v říjnu, devět měsíců po opuštění Surinamu. To, co následovalo, bylo tragédií pro něj i pro vědu,“ líčí Dobreff.
Osudový konflikt Linné chtěl co nejdřív nahlédnout do sbírek a deníku, ale Rolander měl jinou představu: odmítl svému patronovi cokoliv ukázat, dokud nedostane místo na akademii nebo prostředky na vydání deníku.
Linného coby iniciátora výpravy to ovšem rozhněvalo, považoval to za nevděk. Rolander se naopak po prožitých útrapách a zoufalém čekání na pomoc v Německu cítil nedoceněný. „Po několika měsících došla Linnému trpělivost, vloupal se k Rolanderovi a část sbírky odcizil. Tento incident vylíčil v dopise jeden student,“ říká Dobreff.
Cesty obou vědců se navždy rozešly. Rolander nějaký čas pracoval jako správce nemocniční zahrady ve Stockholmu, po několika letech byl doporučen na profesuru přírodní historie a medicíny na místní univerzitě. „Linné ale jeho jmenování zablokoval. Byl velice vlivný a pomstychtivý, znepřátelit si ho nebyl dobrý tah,“ popisuje James Dobreff. Slavnému vědci se podařilo svého bývalého pomocníka „vygumovat“ z veřejného života.
O vztahu obou biologů svědčí také to, že Linné později pojmenoval malou černou ploštici Aphanus rolandri. Aphanus řecky znamená nečestný nebo ohavný.
Rolander zkusil štěstí v Dánsku, ale ani tam se mu příliš nedařilo. Rozladěn prodal svůj deník a část sbírek botanikovi Christenu Friisovi Rottböllovi z Kodaňské univerzity. Ten na základě jeho materiálů zveřejnil několik spisů s oficiálními popisy desítek rostlin. Přestože ve svých spisech uvedl Rolanderovo jméno, akademický titul získal jen on sám.
Rolander odjel do švédského Lundu a stáhl se z veřejného života. Dočkal se pomoci několika přátel - jeden mu poskytl byt, další stravu. V ústraní žil až do své smrti v roce 1793. Linného přežil o patnáct let.
Rolanderův deník a zachovanou část sbírky odkoupila po letech z Rottböllovy pozůstalosti dánská vláda a obojí uložila do Dánského muzea přírodní historie v Kodani, kde ležel bez povšimnutí až do předminulého roku. Deník je už sice přeložen, ale vědce čeká další práce: James Dobreff letos s kolegy zahájil dvouletý projekt, jehož cílem je získat odborné posudky k jednotlivým pasážím deníku i k dochovaným částem sbírek. Vyjádřit se k nim mají botanici, ornitologové a další specialisté. „Chceme připravit dvousvazkové vydání deníku doplněné o odborné komentáře, které potvrdí, do jaké míry byl deník přínosem pro vědu,“ říká Dobreff.
Přestože se projekt teprve rozjíždí, první ohlasy znějí slibně. „Deník vypadá jako moderní vědecký záznam. Jednotlivé druhy ryb poznáte i jen podle systematického popisu, přitom Rolander nebyl odborník na ryby,“ podotýká švédský ichtyolog Anders Silvergrip.
