Tučňákům zvoní hrana

Tučňáci císařští jsou podivuhodní tvorové. Jsou největším druhem nejen ze všech tučňáků, ale i ze všech mořských ptáků. Samci mohou vážit až padesát kilogramů a měřit víc než metr.

Jejich domovem jsou ledové pláně Antarktidy. Žádný jiný pták nežije v tak extrémních podmínkách. Jako jediní se dokážou rozmnožovat v drsné antarktické zimě. Při cestách za potravou překonávají oba rodiče střídavě stakilometrové vzdálenosti a nakrmení se vracejí zpět do hnízda. (viz obrázek)

Dnes jsou tučňáci císařští poměrně běžní. V Antarktidě žije přibližně 200 tisíc párů, a tak rozhodně nepatří mezi aktuálně ohrožené druhy. Přesto se vědci obávají, že se to rychle může změnit.

Riziko vyplnění předpovědi? Jedna ku třem
Stephanie Jenouvrierová spolu s Halem Caswellem z Woods Hole Oceanographic Institution v Massachusetts se pokusili sestavit matematický model, který by zohlednil klimatické změny a jimi vyvolaný ústup ledovců a předpověděl, jaký budou mít vliv na kolonii tučňáků císařských v Adélině zemi. V této části Antarktidy, kde má Francie vědecké základny, žije na tři tisíce párů.

Experti využili klimatické projekce OSN a brali v úvahu, jak se tučňáci vyrovnali s proměnami Antarktidy v minulosti. Osud kolonie, tak jak ho nastínily výsledky výpočtů, není veselý.

Nejpravděpodobnější scénář očekává, že populace tučňáků v Adélině zemi se k roku 2100 smrskne na 400 párů, ale v krajním případě může být pokles ještě radikálnější, nejméně o 95 procent. Riziko, že se naplní ta nejpesimističtější předpověď, je nejméně 1 ku 3.

V Antarktidě je asi 40 kolonií srovnatelných s tou zkoumanou. Kdyby se budoucnost Adéliny země zobecnila pro celý šestý kontinent, znamenalo bylo to, že by se během devadesáti let běžný druh dostal na samou hranici vyhynutí. Jenouvrierová s Caswellem své výpočty zveřejnili ve vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.

Caswell připouští, že vývoj v jiných lokalitách může být méně dramatický, ale dodává: „Výsledky jsou dalším příkladem toho, jak klimatické změny mění mnoho podstatných faktorů v lokalitách, kde žijí zvířata adaptovaná na extrémní podmínky. Je to velmi podobné situaci polárních medvědů v Arktidě, dodává Caswell.