Mají totiž ve třídě, která chce fungovat jako úspěšná společnost, na starosti styk s veřejností. Tak na něm pracují a kontaktují media. Resortů se v jejich ALT třídě ale najde víc. Jiná skupinka odpovídá za vztahy mezi studenty, další řeší prospěch, tedy hlavně když někde hapruje. Něco takového na gymnáziích opravdu běžné není.
Neběžná je i organizace výuky, jež je z velké části rozdělena do bloků. Jeden se jmenuje Společnost a kultura, další Přírodní vědy, třetí Tvorba a čtvrtý Osobnostní výchova. Jako samostatné předměty se učí jen některé, konkrétně matematika, informační technologie, cizí jazyky a část českého jazyka. Přesněji jazyk, styl a komunikace. Literatura už patří do bloku Společnost a kultura, vněmž hraje roli i historie a základy společenských věd. Základem metodiky je interakce a přenesení odpovědnosti za výsledky učení na studenty, takže učitel působí v roli dramaturga či režiséra, který ale stojí v pozadí. Další výrazný rys je, že student učí studenta a skupina učí skupinu.
Jak se to žákům líbí? „Proti běžné škole, kterou jsem zažila na základce, cítím velkou svobodu,“ říká Magdalena. „Nejenže se nebojím projevit svůj názor, ale vidím, že učitelé mají o něj fakt zájem, což není běžné.“ Viktorie oceňuje, že nemusí chodit do školy s každodenním strachem ze zkoušení. „Čtyři týdny se probírá určité téma. Něco se učíme, diskutujeme o tom, prohlubujeme to a rozšiřujeme, pak je jeden týden na ověřování toho, co jsme se na učili. Zkouškové období je tak jasně ohraničené, takže člověk ví, kdy a na co se připravit, co po vás budou chtít.“ K tomu účelu slouží sylabus, tedy heslovitý studijní plán vypočítávající cíle předmětu včetně učebních materiálů s vyznačením, co je povinné a co nepovinné.
Ověřování výsledků vzdělávání se děje buď pomocí písemného testu, nebo pohovorem, v některých případech žák třeba prezentuje nějaký experiment. Hodnotí se nikoliv pomocí známek, ale pomocí procent. To proto, že je tam větší prostor pro nuance. Student si taky může lépe dávat cíle: Tohle mne zajímá, v tom bych rád dosáhl sta procent, tady by mi stačilo padesát.
Magdalena si myslí, že je to zbytečné stejně jako známkování. Podle ní by stačila zpětná vazba. „Já nepotřebuju vědět, že ten esej učitel ocenil na šedesát procent. Já bych chtěla vědět, co konkrétně té práci chybí, případně co jí přebývá, na co si dávat příště pozor.“ Zajímá ji přitom nejen názor učitele, ale i spolužáků.
Jak si na nový způsob výuky zvykají učitelé? A kde ještě vznikají alternativní třídy?
