Hrozba globálního oteplování a jeho nepředvídatelné následky vedou řadu vědců ke zkoumání podobných dějů v hluboké minulosti. Dva kalifornští odborníci zjistili, že silné oteplení, ke kterému došlo před přibližně 55 miliony let, dramaticky změnilo směr proudění mořské vody. Proudy, tato automatická „klimatizace Země“, přitom rozvádějí teplo po celé planetě a zajišťují obyvatelnost území na dalekém severu i jihu.
Na začátku třetihor během velmi krátké doby vzrostla průměrná teplota na Zemi o pět až deset stupňů. Této události se říká Paleocensko-eocénské teplotním maximum. To nastartovalo klimatické změny trvající desítky tisíc let, v jejichž důsledku vyhynulo mnoho mořských i suchozemských živočichů.
Stopy na dnech moří
Flavia Nunes spolu s Richardem Norrisem ze Scrippsova oceanografického institutu v Kalifornii řešili otázku, jak tato náhlá změna ovlivnila proudění v oceánech. Měřili obsah izotopu uhlíku C13 ze vzorků vyzvednutých ze dna čtyř oceánů. Měli také k dispozici vzorky sedimentů z vrstev, které se vytvořily v epochách před, během i po Paleocensko-eocénském teplotním maximu.
Ze vzorků lze odvodit, jaké druhy živin v daném období ve vodě převažovaly. Čím vyšší je obsah izotopu C13, tím je pravděpodobnější, že pochází z hlubokého oceánu, uvádí zpráva agentury AFP čerpající z článku v časopise Nature, který vychází dnes.
Pečlivou analýzou Nunes s Norrisem došli k závěru, že během Paleocensko-eocénského teplotního maxima se směr proudění ve světových oceánech zcela obrátil. Před klimatickou změnou směřoval zkoumaný hlubokomořský proud na jižní polokouli. Během dalších čtyřiceti tisíc let se směr proudění otočil. A trvalo celých sto tisíc let, než se směr proudu vrátil k normálu.
Sopky místo aut a továren
Co vlastně tak prudké oteplení zemské atmosféry spustilo? To zatím nikdo nemůže říct s potřebnou jistotou. Ve scénáři, který vědci považují za nejpravděpodobnější, hrají rozhodující úlohu vulkány. Na začátku třetihor probíhala horotvorná činnost velkého rozsahu. Během obřích erupcí sopky vyvrhly miliardy tun skleníkového plynu oxidu uhličitého (CO2). Do zemské atmosféry se také zřejmě dostalo velké množství metanu, jehož vliv na skleníkový efekt je ještě větší než u CO2 . Metan se uvolnil poté, co se vlivem narůstající teploty narušila půda nad rezervoáry plynu. Zmrzlá zem do té doby sloužila jako jakási zátka.
Dnes místo sopek chrlí skleníkové plyny do atmosféry průmysl, doprava i miliardová stáda dobytka. Nové poznatky mohou být varováním. „Přísun CO2. do biosféry vyvolaný spalováním fosilních paliv v moderní době se blíží odhadovaným hodnotám za Paleocensko-eocénského teplotního maxima. To vzbuzuje obavy z dalšího vývoje klimatu a z možných změn proudů,“ varují vědci. Některé pozorované jevy jim dávají za pravdu. Velkou pozornost vzbudila na konci minulého roku například zpráva britských vědců, která poukázala na nižší účinnost severoatlantického teplotního výměníku, Jeho součástí je i Golfský proud, jehož oslabení by tvrdě postihlo velkou část západní a severní Evropy.
Na začátku třetihor během velmi krátké doby vzrostla průměrná teplota na Zemi o pět až deset stupňů. Této události se říká Paleocensko-eocénské teplotním maximum. To nastartovalo klimatické změny trvající desítky tisíc let, v jejichž důsledku vyhynulo mnoho mořských i suchozemských živočichů.
Stopy na dnech moří
Flavia Nunes spolu s Richardem Norrisem ze Scrippsova oceanografického institutu v Kalifornii řešili otázku, jak tato náhlá změna ovlivnila proudění v oceánech. Měřili obsah izotopu uhlíku C13 ze vzorků vyzvednutých ze dna čtyř oceánů. Měli také k dispozici vzorky sedimentů z vrstev, které se vytvořily v epochách před, během i po Paleocensko-eocénském teplotním maximu.
Ze vzorků lze odvodit, jaké druhy živin v daném období ve vodě převažovaly. Čím vyšší je obsah izotopu C13, tím je pravděpodobnější, že pochází z hlubokého oceánu, uvádí zpráva agentury AFP čerpající z článku v časopise Nature, který vychází dnes.
Pečlivou analýzou Nunes s Norrisem došli k závěru, že během Paleocensko-eocénského teplotního maxima se směr proudění ve světových oceánech zcela obrátil. Před klimatickou změnou směřoval zkoumaný hlubokomořský proud na jižní polokouli. Během dalších čtyřiceti tisíc let se směr proudění otočil. A trvalo celých sto tisíc let, než se směr proudu vrátil k normálu.
Sopky místo aut a továren
Co vlastně tak prudké oteplení zemské atmosféry spustilo? To zatím nikdo nemůže říct s potřebnou jistotou. Ve scénáři, který vědci považují za nejpravděpodobnější, hrají rozhodující úlohu vulkány. Na začátku třetihor probíhala horotvorná činnost velkého rozsahu. Během obřích erupcí sopky vyvrhly miliardy tun skleníkového plynu oxidu uhličitého (CO2). Do zemské atmosféry se také zřejmě dostalo velké množství metanu, jehož vliv na skleníkový efekt je ještě větší než u CO2 . Metan se uvolnil poté, co se vlivem narůstající teploty narušila půda nad rezervoáry plynu. Zmrzlá zem do té doby sloužila jako jakási zátka.
Dnes místo sopek chrlí skleníkové plyny do atmosféry průmysl, doprava i miliardová stáda dobytka. Nové poznatky mohou být varováním. „Přísun CO2. do biosféry vyvolaný spalováním fosilních paliv v moderní době se blíží odhadovaným hodnotám za Paleocensko-eocénského teplotního maxima. To vzbuzuje obavy z dalšího vývoje klimatu a z možných změn proudů,“ varují vědci. Některé pozorované jevy jim dávají za pravdu. Velkou pozornost vzbudila na konci minulého roku například zpráva britských vědců, která poukázala na nižší účinnost severoatlantického teplotního výměníku, Jeho součástí je i Golfský proud, jehož oslabení by tvrdě postihlo velkou část západní a severní Evropy.
