Evoluční biolog Juan Carlos Izpisua Belmonte tato zjištění označil za výjimečný mezník, neboť podle předmětné studie je možné těmito potupy u savců podpořit regeneraci. Vědci zároveň upozorňují, že pokusy byly zatím prováděny pouze na myších a není tak zatím možné předvídat, zda tento přístup bude fungovat i u lidí.
Čeští vědci vyvinuli nový typ papíru, který ničí koronavir. Může snížit přenos infekce přes bankovky či dokumenty |
Stárnutí se v těle projevuje nepřebernými způsoby, mimo jiné i změnami chemických skupin v rámci DNA. Tyto epigenetické změny se s věkem kumulují. Někteří vědci se pak snaží podle měření těchto změn stanovovat biologický věk. Tímto způsobem hodnocení se zohledňuje biologické opotřebení a může se tedy lišit od věku kalendářního.
Tyto rozdíly pak napovídají tomu, že se epigenetické změny podílí celkových projevech stárnutí. Podle genetika Davida Sinclaira, spolutvůrce studie uveřejněné v magazínu Nature, je pak důležité stanovit si otázku: „Pokud jsou epigenetické změny spouštěčem stárnutí, můžeme změnit nastavení epigenomu? Můžeme zastavit či změnit tok času?“
Již v roce 2016 se objevily první zmínky, že by tento přístup mohl fungovat. Belmonte a jeho kolegové uveřejnili účinky 4 různých genů u myší, které byly geneticky modifikovány k rychlejšímu stárnutí. Již dříve bylo známo, že spuštění těchto genů může u buněk způsobit ztrátu jejich vývojové identity (funkce, díky které například kožní buňky vypadají a chovají se jako kožní buňky) a vrátí se do stavu podobného kmenovým buňkám. Belmonteův tým tyto geny však spouštěl jen na několik dní a poté je znovu deaktivoval v naději, že se buňky vrátí do ‚mladšího ‚stavu, aniž by došlo k vymazání jejich identity.
Výsledkem zkoumání byly myši stárnoucí pomaleji, jejichž epigenetické znaky se podobaly znakům mladších zvířat. Tato technika však má i své nevýhody. Pokud byly zkoumané myši vystaveny těmto procesům po delší dobu, začaly se u nich objevovat nádory.
Uganda vyvezla nejvíce kávy za posledních 30 let. Vědci vyvinuli rezistentní druhy |
Například genetik Yuancheng Lu se snaží najít bezpečnější cestu, jak dosáhnout obnovy buněk. Vynechal při výzkumu jeden z genů používaných týmem Belmonteho, který byl spojován s tvorbou tumorů, a umístil zbývající tři geny do viru, který je schopný dopravit je do buněk. Do tohoto postupu implementoval také tzv. přepínač, který umožnil aktivovat geny tím, že byla myším podána voda obsahující lék. Naopak nepodání léku znovu deaktivovalo činnost těchto genů.
Je známé, že savci ztrácí schopnost regenerovat složky centrální nervové soustavy v poměrně brzké vývojové fázi. Yuancheng Lu se proto rozhodl otestovat jejich postup právě na centrální nervové soustavě, přičemž zvolil zrakové nervy. Do oka myši tedy vpravil virus a pozoroval, jak se činnost tří genů projeví a zda myši umožní regenerovat poškozené nervy. První známky buněčné obnovy v oku pak dle Lua při pozorování připomínaly medúzu vyrůstající z místa poranění.
V rámci tohoto výzkumu pak došlo ke zlepšení zrakové ostrosti u myší se ztrátou zraku související s věkem nebo se zvýšeným tlakem uvnitř oka, jedním z charakteristických znaků onemocnění glaukomu oka. Tento přístup také u myší a v lidských buňkách pěstovaných v laboratoři pozměnil epigenetické vzorce do mladistvějšího stavu.
Je však stále nejasné, jak buňky přimět, aby si tento stav uchovaly.
Harvardská univerzita mezitím povolila tuto technologii bostonské společnosti Life Biosciences, která, jak říká Sinclair, provádí předklinické hodnocení bezpečnosti s cílem vyvinout ji pro použití u lidí. „Byl by to zcela inovativní přístup k léčbě ztráty zraku, ale bude pravděpodobně vyžadovat značné vylepšení, než bude možné jej bezpečně uplatnit u lidí,“ řekl Botond Roska, ředitel Ústavu molekulární a klinické oftalmologie ve švýcarské Basileji.
Historie výzkumu stárnutí je plná slepých uliček. Před více než deseti lety způsobil Sinclair rozruch tvrzením, že sloučeniny - včetně těch, které se nacházejí v červeném víně, aktivující bílkoviny zvané sirtuiny, mohou zvýšit věk dožití. Ačkoli on i další pokračují ve studiu souvislosti mezi stárnutím a sirtuiny, která byla původně pozorována u kvasinek, předpoklad, že takové sloučeniny lze použít k prodloužení lidského života, dosud nebyl potvrzen a stal se spíše kontroverzí.
„Skutečnou zkouškou pak bude, až se jiné laboratoře pokusí reprodukovat přeprogramování buněk a vyzkouší přístup v rámci dalších orgánů postižených stárnutím, jako je srdce, plíce a ledviny“ říká Judith Campisiová, buněčná bioložka z Buck Institute for Research on Ageing v Kalifornii.
Předpovídá, že by se tato data měla objevit rychle. V současné době totiž existuje mnoho laboratoří, které pracují na celém tomto konceptu přeprogramování. Můžeme doufat, ale stejně jako u jiných výzkumů je třeba tyto postupy opakovat a rozšířit.
