18. února 2010 14:26 Lidovky.cz > Relax > Věda

Vědci na stopě elixíru mládí, lidským buňkám prodloužili život čtyřikrát

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 2Diskuse
Lucas Cranach starší: Fontána mládí (1546) K bazénu s magickou Venušinou vodou jsou přiváženy na vozech a kolečkách staré ženy a na druhé straně posléze omlazené vylézají | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Lucas Cranach starší: Fontána mládí (1546) K bazénu s magickou Venušinou vodou jsou přiváženy na vozech a kolečkách staré ženy a na druhé straně posléze omlazené vylézají | foto: Reuters

Sen alchymistů přestává být iluzí. Američtí vědci experimentovali s enzymem, který dokáže čtyřikrát prodloužit život lidských buněk. Tato látka však možná také vyvolává rakovinu.

Představa, že přijdeme do lékárny a koupíme si "pilulky nesmrtelnosti", které prodlouží život o dvacet, padesát nebo i sto let, je poněkud fantastická. Pokusy publikované v Nature Genetics však dávají naději, že to jednou může být reálné.

Dlouhověkost, věno pro potomky?
"Budeme schopni omladit ,opotřebované‘ buňky ledvin, žaludku, slinivky nebo chrupavky na kloubních hlavicích," říká Woodring Wright z Texaské univerzity v Dallasu. Ví, o čem mluví. Právě on a jeho kolega Jerry Shay prodloužili život lidské buňky čtyřikrát. Znamená to snad, že by člověk mohl žít čtyřikrát déle, než je současný věkový průměr?

Teoreticky to možné je, ale prakticky jde ještě o hodně vzdálenou budoucnost. Ovšem nejde ani tak o věčné mládí jako o to, aby člověk prožil stáří bez bolesti a nemocí. V některých situacích by k tomu mohlo přispět i prodloužení životnosti určitých typů tkání těla.

Po jednotlivých orgánech by se mohla pozornost soustředit na lidské embryo, neboť ovlivnit zárodek je snazší než povzbudit k dlouhověkosti tělo dospělého člověka. Určitý zásah by mohl zaručit novorozenci ne sice nesmrtelnost, ale naději na život delší o 30 až 50 let, než je dnes běžné.

Problém spočívá v tom, že za nenarozené dítě by museli rozhodovat jeho rodiče, což je především etický problém. Lze si však představit, že by jednou mohlo být technicky možné, aby rodiče zaplatili budoucímu potomkovi velkou naději dožít se třeba sto dvaceti let. Ovšem je tu ještě jeden problém: právě u člověka je stárnutí buněk, kterému se novými pokusy podařilo zabránit, možná součástí přirozené obrany organismu proti rakovině.

Jako kovové konce zipu
Princip, kterým chtějí američtí vědci dosáhnout dlouhověkosti, je teoreticky poměrně jednoduchý. Představme si buňky jako malé továrny řízené chromozomy. Vlákno dlouhé přibližně dva metry a svinuté v jádru buňky se podobá magnetofonové nahrávce s mnoha pokyny. Geny navléknuté na vlákno dávají povely, jakým tempem v továrně pracovat nebo kdy úplně zastavit produkci.

Když výrobní zařízení zestárne, nahradí opotřebovanou buňku jiná. Ta si z vlákna opíše pokyny a "jede" dál. Právě při přepisu genetických povelů se konec vlákna opotřebovává a chromozom se tím zkracuje. Jednoho dne je už tak krátký, že buňka ztratí schopnost obnovy a umírá. Vědce proto zajímalo, co ovlivňuje trvanlivost konců vláken.

Ve třicátých letech dva američtí genetici zjistili, že chromozomy mají na koncích zvláštní strukturu, která zpevňuje trvanlivost koncových částí vlákna. Vědci přirovnali tyto útvary ke kovovým plíškům na šněrovadlech a nazvali je telomery. (Z řeckého telos konec a meros -část.) Zjistili také, že čím delší je "kovový" konec chromozomu, tím vícekrát se může buňka obnovovat a tím déle žije.

Vědci předpokládali, že délku telomery ovlivňuje zatím neznámý enzym, jehož tvorbu spouští některý z genů. V roce 1984 se jejich hypotéza potvrdila, enzym byl nalezen a nazván telomeráza. Brzy ale dostal přezdívku enzym buněčné nesmrtelnosti.

Právě s jeho pomocí přiměli Wright a Shay lidské buňky k tomu, aby si pokyny z vlákna opsaly 300x po sobě, aniž by se chromozom zkrátil pod únosnou mez. Normálně se přitom buňka dovede zkopírovat jenom sedmdesátkrát. V laboratorních podmínkách tedy žily buňky čtyřikrát déle - tolikrát bude jednou teoreticky možné prodloužit i lidský život. Dojde k tomu však teprve tehdy, až vědci dokážou protáhnout "kovové" konce všech chromozomů u všech buněk v těle.

Kdy se to povede? Další bádání bude stát jistě stamiliony dolarů a případní investoři se řídí především velikostí společenské poptávky po dlouhověkosti. Výzkumy mohou přinést dost brzy hmatatelné výsledky nikoli v souvislosti s prodloužením lidského života, ale naopak s ukrácením života rakovinných buněk. Jenže investoři, kteří po léta podporovali hledání léku proti rakovině, začínají být unaveni pomalostí pokroku; vyvstala tedy potřeba nového hesla, kterým může být právě boj proti stárnutí.

Vrátím Nobelovu cenu
Jak dokazují dosavadní studie, vytváří se enzym buněčné nesmrtelnosti jen v době, kdy je člověk embryem. Po porodu geny zastaví jeho produkci a konec chromozomu se už jenom po kouskách opotřebovává a odlamuje.

V některých buňkách se však telomeráza tvoří po celý lidský život, takže se mohou dělit donekonečna. Vědci z Yaleovy univerzity zjistili, že jde o buňky rakoviny. Okamžitě se objevila obava, že by "léčba" telomerázou mohla místo dlouhověkosti vyvolat právě tuto nemoc.

"Žádná z buněk, které žily v našich zkumavkách čtyřikrát déle než normálně, neprojevovala známky zhoubného bujení," uvádí Wright v časopisu Nature Genetics. Záhadou pro jeho tým však zůstává, proč se zkoumané buňky nezačaly nekontrolovaně kopírovat - stejně jako to dělají buňky rakovinné.

"Příčinou rakoviny jsou zřejmě ještě jiné, zatím neznámé faktory," domnívá se Wright. Jeho slova potvrzuje i Ronald DiPinho z Harvardovy univerzity, podle něhož nelze jednoznačně potvrdit, zda rakovinu vyvolává pouhá přítomnost enzymu nesmrtelnosti v buňce.

Skeptičtější je nositel Nobelovy ceny z roku 1989 Thomas Cech. Na adresu texaských kolegů říká: "Povedlo se jim prodloužit životnost zdravých buněk, ale aby vyloučili, že enzym vyvolává rakovinu, musí udělat ještě něco, zablokovat vytváření enzymu v rakovinných buňkách. Pokud se i potom budou dále nekontrolovaně kopírovat, vrátím Nobelovu cenu, protože to bude důkaz, že telomeráza hraje při zhoubném bujení druhořadou roli."

Cech dostal cenu právě za výzkumy související s telomerázou a rakovinným bujením. Telomerázu vyzkoušeli Wright a Shay na buňkách odebraných z lidské kůže. V laboratorních podmínkách proběhl pokus úspěšně, jak bude enzym působit v těle člověka, však zatím nikdo neověřil. Pokud k experimentu dojde, bude to chůze po ostré hraně. Na jedné straně hrozí riziko vyvolání rakoviny, na druhé kyne naděje na omlazení některého z orgánů.

Prodloužit život je tedy teoreticky možné, ale cesta k tomuto cíli bude ještě hodně spletitá a dlouhá.

PAVEL STRNAD, Lidové noviny
  • 2Diskuse

Co když vás auto nechá ve štychu? Nepodceňujte rozsah asistenčních služeb
Co když vás auto nechá ve štychu? Nepodceňujte rozsah asistenčních služeb

Myslíte si, že základní asistenční služby obsažené v povinném ručení nebo v havarijním pojištění opravdu stačí? Každý vám říká, kam máte volat v případě nepojízdného vozidla, ale nikdo zřetelně nevysvětlí, jak vám v dané situaci pomůže vaše pojišťovna.

Najdete na Lidovky.cz