Vědci našli vypínač hladu

Ve větší míře vzniká v nádorech, například při rakovině prsu, prostaty nebo tlustého střeva. Příčinu zatím odborníci s jistotou neznají -vznik bílkoviny nejspíš souvisí s celkovou reakcí organismu na nádorové bujení.

Vědci z nemocnice Sv. Vincenta v Sydney spolu s kolegy z tamního Garvanova ústavu nyní zjistili, že se zmíněná bílkovina váže na receptory v mozku, které dávají tělu signál, že nemá hlad. Její působení může vysvětlovat, proč pacienti s rakovinou trpí nechutenstvím a ztrácejí na hmotnosti. Výsledky výzkumu zveřejnil časopis Nature Medicine.

Když experti vstříkli obézním i normálním myším do krve bílkovinu MIC-1, přestaly mít hlad a začaly hubnout. Když jim aplikovali protilátku zmíněné bílkoviny, chuť k jídlu se jim vrátila.

„Tento výzkum nám pomohl porozumět, jak funguje část mozku, která reguluje hlad,“ uvedl ředitel neurologického oddělení Garvanova ústavu Herbert Herzog pro agenturu Reuters.

„Naše tělo vysílá složité chemické signály do mozku, který je vyhodnotí a vyšle zpětnou vazbu -v tomto případě příkaz,jez‘ nebo,nejez‘. Nyní jsme zjistili, že příkaz,nejez‘ je odpovědí na molekulu bílkoviny MIC-1,“ vysvětluje Herzog. Od myší k člověku Autoři studie doufají, že se tento poznatek může uplatnit při léčbě obezity i nemocí souvisejících s nechutenstvím a poruchami příjmu potravy.

„Je to velice zajímavá studie. Předchozí výzkumy se zabývaly vztahem látky MIC-1 ke kardiovaskulárním chorobám, ale její vliv na příjem potravy zatím nikdo nezkoumal,“ komentuje výsledky docent Martin Haluzík, odborník na výživu z 1. lékařské fakulty UK.

Zároveň ale upozorňuje, že k případnému využití bílkoviny v praxi povede ještě dlouhá cesta. „Je to teprve první experiment. Nejprve je třeba ověřit, zda se u myší neobjeví nežádoucí účinky. Teprve potom mohou začít klinické studie s lidmi,“ podotýká český expert. „Kromě toho u myší většina věcí bohužel funguje lépe než u lidí,“ pokračuje docent Haluzík.

Podobně slibných látek se podle jeho slov objeví každý rok několik, ale jejich využití v medicíně většinou zkrachuje právě na vedlejších účincích.

V případě látky MIC-1 by se mohly objevit komplikace související s obranyschopností organismu, protože bílkovina je součástí imunitního systému.

Pokud se prokáže, že se MIC-1 opravdu může uplatnit v praxi, mohla by mít její aplikace různé podoby. Jednou variantou je, že by pacienti dostávali přímo bílkovinu (v případě, že by chtěli zhubnout), nebo její protilátku (pokud by chtěli posílit svou chuť k jídlu), například ve formě tablet nebo injekce.
 Další možností je najít a využít pro tento účel už existující léky, mezi jejichž vedlejší účinky patří změna hladiny MIC-1 v krvi.