Čtvrtek 2. dubna 2020svátek má Erika 11 °C jasno Předplatné LN
Lidovky.cz > Relax > Věda

Vědci si posvítili na Sunshine

Fyzik (hraje ho Cillian Murphy) má na starosti "bombu o velikosti Manhattanu". | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Fyzik (hraje ho Cillian Murphy) má na starosti "bombu o velikosti Manhattanu". | foto: BontonfilmReprofoto

PRAHA Píše se rok 2057, Slunce vyhasíná a Země se ochlazuje. Lidé vytěžili všechen štěpný materiál na Zemi a vyrobili bombu, s jejíž pomocí má osm odvážných astronautů naši hvězdu znovu zažehnout. Takový je námět nového britského sci-fifilmu Sunshine.

Přestože jeho tvůrci přizvali ke spolupráci odborníky z NASA a z evropské laboratoře částicové fyziky CERN, dostala se do filmu řada nesmyslů. Největším z nich je už hlavní zápletka. Představa, že by naše nejbližší hvězda za padesát let umírala, je absurdní.

„Vyhasínání hvězd podobných Slunci nebylo ve vesmíru nikdy pozorováno. Jeho svítivost se naopak postupně zvyšuje a bude to tak pokračovat ještě asi pět miliard let. Ovšem už za jednu až dvě miliardy let se naše planeta vlivem skleníkovému efektu ‚uvaří‘,“ říká Michal Sobotka ze slunečního oddělení Astronomického ústavu AV ČR.

Ve filmu se o příčině vyhasínání Slunce příliš nemluví. Přesto přizvaný konzultant filmu, britský fyzik Brian Cox pracující v CERN, nabízí v tiskových materiálech distribuční společnosti vysvětlení. Poukazuje na hypotetické částice zvané Q-balls, které pronikly do Slunce a rozkládají protony a neutrony na kvarky. Bomba vyrobená z temné hmoty má Q-bally zničit, a Slunce tak znovu zažehnout. Jako rozbuška slouží polovina veškerého nukleárního materiálu, který se na Zemi nacházel – zbývající polovinu spolkla první bomba, kterou se předchozí lodi nepodařilo dovézt k cíli.

Hypotetické částice Slunci neublíží
Q-bally nejsou nesmyslným pojmem, částicoví fyzikové se jimi seriózně zabývají. Dokonce jsou jedním z kandidátů na temnou hmotu. Zatím se ale nepodařilo je prokázat, nevíme tedy, zda skutečně existují. „Zjednodušeně můžeme Q-bally přirovnat k částicím, přestože je jejich struktura složitější. Jde o hypotetický stav pole, který mohl hrát důležitou roli na počátku vesmíru,“ vysvětluje profesor Jiří Chýla, vedoucí sekce fyziky elementárních částic Fyzikálního ústavu AV ČR.

Podle teoretických předpokladů jsou velice stabilní, takže pokud skutečně vznikly zlomek sekundy po velkém třesku, pravděpodobně létají vesmírem dodnes. Slunci by ovšem nijak neublížily: prolétly by jím, podobně jako Zemí nebo lidským tělem. Je pravda, že by mohly zničit hvězdu, ale jenom neutronovou. „Pokud totiž Q-bally existují, pohybují se obrovskou rychlostí. Kdyby se velice těsně přiblížily k neutronům nebo protonům, začaly by je požírat a samy by při tom rostly. V běžné hmotě i ve Slunci jsou ale neutrony tak daleko od sebe, že Q-ball mezerami proletí a nic se nestane,“ konstatuje profesor Chýla.

Spekulace o požírání Slunce Q-ballem je tedy nesmyslná. Proti tomu v neutronové hvězdě jsou vlivem gravitace neutrony tak blízko u sebe, že by se mezi nimi Q-ball zastavil a začal je likvidovat. „Zničit jádro hvězdy by mu ovšem trvalo dlouhou dobu, odhady se pohybují od 10 milionů až po 10 miliard let. Rozhodně by to nestihl za 50 let jako ve filmu,“ konstatuje profesor Chýla.

Další výraznou slabinou je koncept bomby. Má ji tvořit temná hmota, kterou nejenže neumíme vyrobit, ale neznáme ani její strukturu. Odborníci pouze vědí, že tvoří většinu vesmíru, nevyzařuje fotony a svojí gravitací ovlivňuje viditelné vesmírné objekty.

Bomba jako Manhattan
Pro výrobu rozbušky vytěžili ve filmu všechen uran ze Země, což by se během několika let nestihlo. Nálož je navíc velká jako ostrov Manhattan a váží miliony tun. „Technologii, která by takový kolos dostala do vesmíru, si neumím představit – dnes ani za padesát let,“ uvádí Antonín Vítek, odborník na kosmonautiku z Akademie věd ČR.

Ale i kdyby se to podařilo, neměla by nálož ve Slunci žádný efekt. Pokud bychom přistoupili na myšlenku, že Slunce zevnitř „sežraly“ Q-bally, nebylo by už co zažehávat. „Navíc by taková bomba ani nebyla zapotřebí. Rychlost termojaderných reakcí závisí na hustotě plazmatu. Jestliže energie ubude, jádro se vlastní gravitací smrští, hustota vzroste a rychlost reakcí se zvýší, čímž je opět nastolena rovnováha. Hvězdy v tomto smyslu fungují spolehlivě,“ vysvětluje Michal Sobotka. Ale ani tím logické kotrmelce nekončí. Loď Icarus 2 se ve filmu přiblíží až ke sluneční koróně a bombu pošle do nitra koronární dírou u jižního pólu. Ve skutečnosti by to nemělo žádný efekt, protože otvor má i tak velmi vysokou teplotu, kolem milionu stupňů Celsia.

Tato vrstva je ovšem natolik řídká, že pevné těleso sama od sebe neohřeje. Nicméně sluneční záření má v těchto místech tak obrovskou energii, že by její účinky žádný pozemský materiál nevydržel. Filmovou loď sice chrání štít s vysokou odrazivostí, ale ve skutečnosti by se vypařila i s ním dávno před cílem.

Zbytečná cesta kolem Merkuru
Bez výtek se neobejde ani naplánovaná dráha kosmické lodi. Při průletu kolem Merkuru jedna z postav zmíní, že přiblížením k planetě dojde ke gravitačnímu urychlení. Následuje záběr s ilustrací dráhy, která Merkur několikrát obkrouží. Takový manévr by ovšem neměl smysl, kromě toho loď na cestě ke Slunci musí spíše brzdit než zrychlovat.

Icarus by totiž ke Slunci neletěl přímo. Každé těleso, které odstartuje ze Země a chce dosáhnout středu sluneční soustavy, se zpočátku setrvačností pohybuje po elipsovité dráze. „Aby se loď přiblížila ke Slunci, musela by brzdit – zažehávat motory proti směru svého letu. Tím se elipsa změní ve spirálu směřující ke středu,“ vysvětluje Antonín Vítek.

Merkur by se vyplatilo pouze minout a využít vlivu jeho gravitace ke zúžení spirály dráhy letu lodi. „Několikrát planetu obkroužit je nesmysl. Loď by se pak musela vymanit z její přitažlivosti, na což by zbytečně spotřebovala část paliva,“ vysvětluje český odborník.

V jedné z dalších scén musí astronaut bez skafandru přeskočit v kosmickém prostoru z jednoho modulu do druhého. Před skokem se obalí izolační látkou strženou ze stěny v kabině.

Jak by takové dobrodružství dopadlo doopravdy? „U člověka se teplota kapalin v jeho tkáních pohybuje kolem obvyklých 37 stupňů. Pokud by se tedy ocitl ve vakuu, vlivem podtlaku by se začaly tyto tekutiny vařit,“ upozorňuje Antonín Vítek. „Kromě toho ve vakuu sotva zadržíte dech, takže z plic unikne všechen kyslík. Do deseti sekund se do mozku dostane neokysličená krev a ztratíte vědomí,“ dodává.

Pokud by si tedy astronaut se skokem pospíšil, teoreticky by ho mohl přežít. Pravděpodobně by ho ale odnesl hůř než omrzlinou špatně zabalené ruky, jak tomu bylo ve filmu.

Sunshine je nepochybně napínavým snímkem, který laikům napoví mnoho o skutečných vlastnostech Slunce jakožto kouli neuvěřitelně žhavého plazmatu, která zaslouží respekt a bez níž se neobejdeme. „Vědecké“ pozadí filmu ovšem musíme brát s hodně velkou rezervou.

Eva Vlčková

Autor

Eva Vlčkováeva.vlckova@lidovky.czČlánky
Premium

Koronavirus ještě může překvapit, říká přední světový biolog Karel Raška

Lékař Karel F. Raška převzal 26. května 2009 v Praze Cenu Společnosti pro vědu... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Koronavirus SARS-CoV-2, který způsobuje nemoc označovanou Covid-19, nelze nijak podceňovat, říká český vědec Karel...

Premium

Luxusní auta a vily. Pohádkový život utnula mladíkům až policie

Domy a byty podvodníků ze společnosti J.O. Investment s. r. o. (na snímku je... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Jakubovi O. bylo dvacet let, když založil firmu J.O. Investment a začal podnikat. Po třech letech jezdil v kabrioletu...

Premium

Imunitou proti koronaviru. Hýčkejte si horečku a jezte více cibule, radí lékař

Lékař Luboš Pantůček- | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Můžeme se rozhodnout, zda situaci kolem nákazy smrtícím koronavirem budeme vnímat jako tragédii, či jako příležitost...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!