22. března 2014 7:00 Lidovky.cz > Relax > Věda

Na začátku byla recese. Teď se vědecký trh potýká s padělky

I vědecký trh se potýká s padělky.  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy I vědecký trh se potýká s padělky. | foto: Lidové noviny

Padělky netrápí jen výrobce luxusních hodinek, kabelek, léků či sportovních bot. Na trhu vědeckých informací se nabízejí padělky příspěvků z konferencí. Původně studentská recese začala žít vlastním životem.

Na počátku byla recese studentů z věhlasného Massachusetts Institute of Technology (MIT). V roce 2005 napsali jen tak z legrace program SCIgen, který vytvářel krátká vědecká sdělení z oblasti informatiky.

Na první pohled se text ničím neliší od příspěvků z vědeckých konferencí. Vedle názvu práce, jmen autorů a názvů jejich pracovišť uvádí i stručný přehled výsledků výzkumu včetně grafů nebo tabulek. Obsah tohoto „vědeckého sdělení“ však postrádá jakýkoli smysl. Je to počítačem generovaný blábol.

ČTĚTE TAKÉ:

Studenti podrobili produkty SCIgenu zkoušce ohněm a přihlásili se s nimi na několik mezinárodních vědeckých konferencí. Nestačili se divit. Ze dvou konferencí přišla zpráva, že vědecký výbor příspěvky posoudil, jeden vybral a zařadil na jednání. Nesmysly vyprodukované počítačem uspěly. Studenti se o legraci podělili a přes internet zpřístupnili SCIgen každému, kdo o něj projevil zájem. Netušili, co tím spouštějí.

Bláboly pomíjivé a věčné

Pro vědce jsou konference důležité. Referují na nich o nejnovějších výsledcích, dozvídají se, na čem pracují jejich kolegové. Diskutují o problémech, domlouvají spolupráci. Na tradiční přednášky jsou zvány „hvězdy“ daného oboru. Většina účastníků představí svou práci na vyvěšených plakátech, tzv. posterech. Kolem některých posterů propukají bouřlivé výměny názorů. Po jiných neštěkne pes. V záplavě posterů se snadno ztratí i „práce“ z dílny programu SCIgen.

Organizátoři samozřejmě stojí o to, aby se na jejich konferenci sešla vědecká špička a probíraly se ty nejúžasnější objevy. Nemohou ale ignorovat ani ekonomickou stránku celého podniku a nesmějí skončit v červených číslech. Každý účastník za účast na konferenci platí. Čím víc vědců konferenci navštíví, tím víc peněz se od nich vybere a tím uspokojivější je závěrečná finanční bilance.

PSALI JSME:

To vede některé organizátory k tomu, že nasadí laťku především pro výběr posterů hodně nízko nebo vezmou jednoduše každého, kdo pošle příspěvek – a zaplatí příslušný obnos. Nevadí jim, ani když příspěvek postrádá smysl. Pokud by falešný příspěvek generovaný počítačem chvíli visel jako poster na panelu v konferenčním sále a následně zmizel ze světa, nemuseli bychom se o jeho existenci ani dozvědět. Stručné obsahy všech přednášek, referátů i posterů ale vycházejí v tištěné podobě ve sbornících nebo časopisech a jsou ukládány do rozsáhlých vědeckých databází. V těch jsou pak SCI genové bláboly uloženy na věky.

Zaplevelené databáze

Francouzský informatik Labbé z grenobelské Univerzity Josepha Fouriera vyvinul speciální software, který umí ve vědeckých databázích vyhledat texty vytvářené programem SCIgen. „Není příliš těžké je najít,“ přiznává Labbé.

Program odhalující padělky zveřejnil už v roce 2012 v časopise Scientometrics. Předtím ale upozornil americký Institute of Electrical and Electronic Engineers (IEEE), že při ověřování programu našel v jejich databázích 85 produktů SCIgenu. IEEE padělky z databází vymazala a její zástupci se dušovali, že „zdokonalili posuzování příspěvků tak, aby už v budoucnu nedocházelo k přijetí příspěvků nesplňujících standardy IEEE“.
 Zjevně to moc nepomohlo. Na sklonku loňského roku sklidil Labbé další bohatou žeň padělků. V letech 2008 až 2013 jich IEEE publikovala víc než stovku. V produkci německého vědeckého nakladatelství Springer jich francouzský informatik odhalil šestnáct. Labbé opět upozornil obě vydavatelství na „SCIgenový plevel“ v jejich produkci a ta už vědecké padělky z databází odstranily.

Jak minulý týden uvedl časopis Nature, pokusil se Cyril Labbé kontaktovat jak organizátory konferencí, kteří přijali „práce“ generované programem SCIgen, tak i autory, kteří jsou na padělcích uvedení. Většina oslovených nereagovala. Pár odpovědělo výmluvou. Jeden autor například uvedl, že padělek poslal, aby ověřil, jak organizátoři prověřují kvalitu zaslaných příspěvků.

„Netušil jsem skutečné proporce tohoto problému,“ přiznal jeden ze spoluautorů programu SCIgen Jeremy Stribling, který se dnes živí jako seriózní informatik. „Ale vím, že se to stává. Občas nám někdo oznámí, že narazil ve vědeckých databázích na práce generované naším programem SCIgen.“

Vavříny pro fiktivního vědce

Jak vyplývá z Labbého analýzy, většina padělků uvádí jako autory čínské vědce a byly určeny pro vědecké konference konané v Číně. To není žádné překvapení. Pro kariérní postup na čínských univerzitách a výzkumných pracovištích musí vědec publikovat víc než jeho konkurenti. Tlak je obrovský a ne každý ho unese.

Nedávno se ukázalo, že v Číně kvete obchod s autorstvím článků publikovaných ve vědeckých časopisech. Specializované agentury za částky řádově v tisících amerických dolarů zajistí, že je plátce připsán jako spoluautor na publikaci, na jejímž vzniku se nijak nepodílel.

Paděláním příspěvků pro konference si vědec sice nenažene tolik plusových bodů, ale vyjde ho to neskonale levněji. Vpodstatě neinvestuje víc než konferenční poplatek.
Nakoupené autorství nebo padělky konferenčních příspěvků nejsou zdaleka jediné triky, které vědci používají pro posílení svých pozic. I úplný nýmand si tak může opatřit falešnou auru vědecké hvězdy.

Cyril Labbé například v roce 2010 vytvořil pomocí SCIgenu stovku falešných publikací, v kterých jako autora uvedl fiktivní osobu Ikeho Antkareho. Tyto padělky celkem snadno propašoval do vědecké databáze Google Scholar. Díky kolekci padělaných prací vyšplhal tzv. h-index fiktivního vědce na impozantní hodnotu 94. Tento prestižní ukazatel vědecké výkonnosti odráží, jak často se na práce daného autora odvolávají jiní vědci. Neexistující Ike Antkare se vyhoupl na 21. místo v žebříčku nejcitovanějších vědců světa.

Jaroslav Petr, autor je profesorem České zemědělské univerzity