Vrásky z pojistky proti rakovině

Z ochrany proti nádorům těžíme především v mládí. Krutou daň splácíme i s úroky na stará kolena. Vyplývá to z práce týmu amerických vědců vedených Judith Campisiovou z kalifornského Buck Institute for Age Research.

Buňky s poškozenou dědičnou informací jsou náchylné k nekontrolovanému množení a hrozí, že vyvolají rakovinu. Tělo jim nedovolí, aby se dále množily, a tím je vyřadí ze hry. Zastavené množení je projevem „buněčného stáří“. Moderní medicína využívá „buněčného stárnutí“ k léčbě nádorů ozařováním. Radiace poškodí buňkám dědičnou informaci, buňky zestárnou a přestanou se množit. U nádoru je to bezesporu vítaná změna.

Judith Campisiová a její kolegové zjistili, že buňky zestárlé v reakci na poškození vlastní dědičné informace vylučují do svého okolí pestrou směsici látek. Spektrum vyloučených molekul nezávisí na typu buněk, ale na jejich „věku“.
Je tedy jedno, zda stárnou neurony mozku, buňky svalu nebo krvinky. V jejich okolí se pokaždé objeví podobné látky. Nejsou to žádná „neviňátka“. Vyvolávají záněty, rozvracejí imunitní systém. V neposlední řadě nutí okolní buňky k růstu, a tím je postrkávají k nádorovému bujení.

Jde zřejmě o jeden ze základních mechanismů podílejících se na vzniku nádorů, protože geny, jejichž zvýšená aktivita napomáhá rakovinnému bujení, nutí buňku k vylučování molekul typických pro staré buňky. Stejný účinek má i výpadek v práci genů, které chrání buňku před proměnou v nádor.

Výsledky výzkumu vědců pod vedením Judith Campisiové zveřejněné v časopise PLoS Biology varují před možnými následky léčby rakoviny u pacientů, kterým ještě nebylo 50 let.

Chemoterapie nebo ozařování poškodí nejen buňky nádoru, ale donutí k zestárnutí i původně mladé a zdravé buňky. Tyto buňky pak kolem sebe šíří molekuly, jež v první fázi vyvolají jen lehký zánět. V pozdějším věku ale mohou stát u zrodu nového nádoru.

„Chemoterapie může vyléčit rakovinu, ale naše výsledky naznačují, že za to pacient může zaplatit vysokou cenu, protože tím u něj narůstá riziko návratu choroby,“ říká Judith Campisiová.

Objev mechanismu, který chrání mladé před rakovinou a v pozdějším věku nás nutí za to zaplatit, zapadá do představ o evolučních příčinách stárnutí. Přírodní výběr upřednostňuje mezi organismy nositele takových dědičných vloh, jež organismy chrání ve věku, kdy ještě můžou mít potomky. Takové vlohy jsou ve zvýšené míře předávány potomkům.

Odvrácenou tvář těchto genů v podobě chorob stáří už evoluce nedokáže eliminovat, protože za výhody mládí platí živočichové až ve věku, kdy už potomky neplodí. Směr další práce týmu je jasný: „Měli bychom udržet ve hře mechanismy, jež nás chrání před rakovinou, ale přitom se zbavit jejich nežádoucích následků, jež na nás číhají ve vyšším věku,“ říká Campisiová.