Výsledky australského výzkumu by se daly vyjádřit parafrází v češtině zdomácnělého německého přísloví o poměru velikosti dětí a mírou jejich nezvladatelnosti. Nově by mohlo znít: „Malá amydgala - malé starosti, velká amydgala - velké starosti.“
Tým kolem Nicholase Allena z univerzity v Melbourne zjistil, že častěji se impulzivně chovají ti dospívající, u kterých je vyvinutější mozkové jádro amygdala, výrazně se podílející na emocionálním životě, než oblasti, které se spojují s rozvážnějším chováním (přední cingulární kůra a orbitofrontální kůra).
Vědci v rámci své práce nejprve jednotlivé děti sledovali, natáčeli a hodnotili při rozhovorech s rodiči. Rodinné porady se přitom týkaly takových veledůležitých věcí, jako je večerka či povolený počet hracích hodin na počítači. Děti tak měly dostatek příležitostí projevit svou emocionální (ne)zralost.
Poté odborníci zkoumali některé oblasti mozku jednotlivých dětí a hledali souvislost mezi naměřenými výsledky a chováním teenagerů. Zjistili, že ti, kteří se projevovali „nejživěji“, mají oproti jiným větší amygdalu, která představuje jedno ze starších mozkových center. Výrazně se podílí na široké škále našeho jednání: od překotného chování po agresivitu až zabití.
Zdá se, že již zmíněné oblasti v přední části mozku mohou naopak pomoci přemíru emocí ovládat. Chlapcům, kteří měli méně vyvinutou oblast přední cingulární kůry v levé části mozku, vydržel vztek déle. „Mladí muži“ s menší orbitofrontální kůrou levé hemisféry reagovali zase na nepříjemné podněty nadprůměrně nevrle.
U dívek podobná asymetrie těchto oblastí vliv na agresivitu nemá. Mechanismy ovládající chování se tedy u jednotlivých pohlaví liší již od začátku puberty. Australští vědci tak trochu hájí obtížně zvládnutelné děti: „Jejich přední mozková kůra nedokáže ovládnout amygdalu, a tedy chování,“ řekla členka australského týmu Sara Whittle časopisu NewScientist.
Výsledky publikované v časopise PNAS jsou jednou z řady nedávných prací, jak komplikované a bouřlivé je dospívání mozku, ačkoliv anatomicky se mozek dvanáctiletého dítěte podobá mozku dospělého člověka. Má stejný tvar, hmotnost i zvrásnění záhybů a jednotlivá specializovaná centra jsou na svých místech. Přesto je cesta k dospělosti ještě dlouhá.
Tým kolem Nicholase Allena z univerzity v Melbourne zjistil, že častěji se impulzivně chovají ti dospívající, u kterých je vyvinutější mozkové jádro amygdala, výrazně se podílející na emocionálním životě, než oblasti, které se spojují s rozvážnějším chováním (přední cingulární kůra a orbitofrontální kůra).
Vědci v rámci své práce nejprve jednotlivé děti sledovali, natáčeli a hodnotili při rozhovorech s rodiči. Rodinné porady se přitom týkaly takových veledůležitých věcí, jako je večerka či povolený počet hracích hodin na počítači. Děti tak měly dostatek příležitostí projevit svou emocionální (ne)zralost.
Poté odborníci zkoumali některé oblasti mozku jednotlivých dětí a hledali souvislost mezi naměřenými výsledky a chováním teenagerů. Zjistili, že ti, kteří se projevovali „nejživěji“, mají oproti jiným větší amygdalu, která představuje jedno ze starších mozkových center. Výrazně se podílí na široké škále našeho jednání: od překotného chování po agresivitu až zabití.
Zdá se, že již zmíněné oblasti v přední části mozku mohou naopak pomoci přemíru emocí ovládat. Chlapcům, kteří měli méně vyvinutou oblast přední cingulární kůry v levé části mozku, vydržel vztek déle. „Mladí muži“ s menší orbitofrontální kůrou levé hemisféry reagovali zase na nepříjemné podněty nadprůměrně nevrle.
U dívek podobná asymetrie těchto oblastí vliv na agresivitu nemá. Mechanismy ovládající chování se tedy u jednotlivých pohlaví liší již od začátku puberty. Australští vědci tak trochu hájí obtížně zvládnutelné děti: „Jejich přední mozková kůra nedokáže ovládnout amygdalu, a tedy chování,“ řekla členka australského týmu Sara Whittle časopisu NewScientist.
Výsledky publikované v časopise PNAS jsou jednou z řady nedávných prací, jak komplikované a bouřlivé je dospívání mozku, ačkoliv anatomicky se mozek dvanáctiletého dítěte podobá mozku dospělého člověka. Má stejný tvar, hmotnost i zvrásnění záhybů a jednotlivá specializovaná centra jsou na svých místech. Přesto je cesta k dospělosti ještě dlouhá.
