Práce italských vědců objasňuje, proč je homosexualita v některých případech evolučně výhodná. Dědičnost homosexuality představuje paradox. Homosexuálové mají mnohem méně potomků než heterosexuálové. Přesto dědičné vlohy pro homosexualitu z lidské populace nemizí. Znamená to, že by zároveň měly přinášet i nějakou výhodu. Jenže jakou?
Italští vědci vedení psychologem Andreou Camperiem Cianim z Universitá di Padova publikovali v prestižním vědeckém časopise PLoS ONE studii, ve které přinášejí pro „paradox homosexuálů“ elegantní vysvětlení. Už v roce 2004 zjistil Camperio Ciani zajímavou věc.
Ženy, které jsou pokrevně spřízněny s homosexuálními muži, mají více potomků než ženy, které homosexuální muže v příbuzenstvu nemají. Rozdíl v plodnosti byl nezanedbatelný. Matky homosexuálních mužů porodily za život v průměru 2,7 dítěte. Matky heterosexuálních mužů přivedly na svět v průměru jen 2,3 dítěte. Podobný trend byl patrný u tet z matčiny strany. I ty byly plodnější, pokud měly mezi synovci homosexuální muže.
Ve své nejnovější studii se Ciani pokusil najít pro tento fenomén vysvětlení. Pomocí počítačových modelů vědci testovali více než dvě desítky různých situací a hledali takovou konstelaci, jejíž důsledky by se co nejvíce blížily pozorované realitě. Nakonec vyšla jako nejpravděpodobnější varianta, podle které je sklon k mužské homosexualitě podmíněn nejméně dvěma různými geny, z nichž aspoň jeden leží na té části dědičné informace, která určuje ženské pohlaví.
Stejný vliv – opačný účinek
Tyto geny působí u příslušníků opačných pohlaví různě. U žen zvyšují plodnost a u mužů ji v důsledku homosexuální orientace naopak snižují. Podobné geny s odlišným účinkem na plodnost příslušníků opačných pohlaví již byly popsány ve zvířecí říši. Vědci je odhalili nejen u hmyzu, ale dokonce i u savců.
Italští vědci jsou přesvědčeni, že „homosexuální“ varianty genu dosahují u mužů a žen opačného účinku tím, že působí na své nositele stejně – zajišťují, aby je neodolatelně přitahovali muži. Pro mužské nositele to znamená sníženou šanci na početí potomka. Pro ženy je však taková varianta genu evolučně výhodná. Díky tomu se „homosexuální“ varianta genů udrží v populaci, i když nikdy nedosáhne masového rozšíření.
Italská studie byla přijata odborníky kladně. Například americký genetik Dean Hamer z National Cancer Institute ji pro vědecký časopis Science komentoval slovy: „Je to skutečně elegantní matematická analýza, která přináší velmi jednoduché řešení paradoxu, jaký představuje homosexualita z hlediska darwinismu. To, co je pro muže ,homosexuální gen‘, je zároveň ,supernormálním genem‘ pro ženy.“
Italští vědci vedení psychologem Andreou Camperiem Cianim z Universitá di Padova publikovali v prestižním vědeckém časopise PLoS ONE studii, ve které přinášejí pro „paradox homosexuálů“ elegantní vysvětlení. Už v roce 2004 zjistil Camperio Ciani zajímavou věc.
Ženy, které jsou pokrevně spřízněny s homosexuálními muži, mají více potomků než ženy, které homosexuální muže v příbuzenstvu nemají. Rozdíl v plodnosti byl nezanedbatelný. Matky homosexuálních mužů porodily za život v průměru 2,7 dítěte. Matky heterosexuálních mužů přivedly na svět v průměru jen 2,3 dítěte. Podobný trend byl patrný u tet z matčiny strany. I ty byly plodnější, pokud měly mezi synovci homosexuální muže.
Ve své nejnovější studii se Ciani pokusil najít pro tento fenomén vysvětlení. Pomocí počítačových modelů vědci testovali více než dvě desítky různých situací a hledali takovou konstelaci, jejíž důsledky by se co nejvíce blížily pozorované realitě. Nakonec vyšla jako nejpravděpodobnější varianta, podle které je sklon k mužské homosexualitě podmíněn nejméně dvěma různými geny, z nichž aspoň jeden leží na té části dědičné informace, která určuje ženské pohlaví.
Stejný vliv – opačný účinek
Tyto geny působí u příslušníků opačných pohlaví různě. U žen zvyšují plodnost a u mužů ji v důsledku homosexuální orientace naopak snižují. Podobné geny s odlišným účinkem na plodnost příslušníků opačných pohlaví již byly popsány ve zvířecí říši. Vědci je odhalili nejen u hmyzu, ale dokonce i u savců.
Italští vědci jsou přesvědčeni, že „homosexuální“ varianty genu dosahují u mužů a žen opačného účinku tím, že působí na své nositele stejně – zajišťují, aby je neodolatelně přitahovali muži. Pro mužské nositele to znamená sníženou šanci na početí potomka. Pro ženy je však taková varianta genu evolučně výhodná. Díky tomu se „homosexuální“ varianta genů udrží v populaci, i když nikdy nedosáhne masového rozšíření.
Italská studie byla přijata odborníky kladně. Například americký genetik Dean Hamer z National Cancer Institute ji pro vědecký časopis Science komentoval slovy: „Je to skutečně elegantní matematická analýza, která přináší velmi jednoduché řešení paradoxu, jaký představuje homosexualita z hlediska darwinismu. To, co je pro muže ,homosexuální gen‘, je zároveň ,supernormálním genem‘ pro ženy.“
