Obojživelníci procházejí těžkou krizí. Z 5743 známých druhů jich 43 procent mizí, Více než 30 procent druhů je ohroženo vymřením a 168 již zřejmě vyhynulo. Příčin vymírání obojživelníků je celá řada. Od znečištění životního prostředí až po infekce. K nejzávažnějším chorobám postihujícím hlavně žáby a mloky patří onemocnění vyvolávané plísní Batrachochytrium dendrobatidis.
Původně jím zřejmě trpěly jen africké žáby. Po druhé světové válce se rozšířilo po světě s drápatkou Xenopus laevis, která se začala hojně používat v humánní medicíně k těhotenským testům. Z laboratorních chovů těchto afrických žab pronikla smrtící plíseň do volné přírody. Dnes ničí Batrachochytrium dendrobatidis obojživelníky po celém světě a některé jihoamerické nebo australské žáby už zřejmě sprovodila ze světa.
Obojživelníci jsou k plísni různě citliví. Reid Harris z James Madison University v americkém Harrisonburgu došel k závěru, že vnímavost obojživelníků k chorobě souvisí s bakteriemi, které živočich hostí na pokožce.
Harris izoloval z povrchu těla mloka různé bakterie a ty pak dále kultivoval. Nakonec mikroby nasadil na laboratorně pěstovanou plíseň Batrachochytrium dendrobatidis. Některé z testovaných bakterií dokázaly plíseň zabít. Harrise zajímalo, jestli by tyto bakterie uchránily vnímavé obojživelníky před chorobou.
Pro testy si vybral amerického mločíka Plethodon cinereus. Zvířata nejprve dvě hodiny koupal v roztoku bakterií a následně je vystavil infekci. Jak uvedl na nedávném kongresu konaném v newyorském American Museum of Natural History, zvýšila lázeň s bakteriemi Pedobacter cryoconitis šanci mločíků na přežití plísňového onemocnění o plnou třetinu.
Harris je přesvědčený, že bakterie vyrábí antibiotikum, jež plísni nedovolí, aby se v kůži rozrostla. Zdaleka ne všechny bakterie z mločí kůže ale měly příznivý efekt. Naopak. Koupel v kultuře bakterií Pseudomonas reactans citlivost mločíků k plísňové chorobě zvyšovala. Tyto bakterie zřejmě pomáhají plísni tím, že z kůže obojživelníků vytlačí mikroorganismy produkující ochranná antibiotika.
Podle amerického vědce se obojživelníkům mění spektrum kožních bakterií v důsledku stresu. Obojživelníci postižení znečištěním životního prostředí vytvářejí v kůži méně slizovitých látek, z nichž jsou kožní bakterie živy.
V těle stresovaných zvířat se také mění koncentrace některých hormonů. Ty mohou pronikat do sekretů kůže a ovlivňovat život kožních bakterií. Harris chce množit ochranné bakterie a přidávat je do jezer, rybníků nebo vodních toků, v nichž žijí ohrožené druhy obojživelníků. Snad se tak podaří zastavit jejich vymírání.
„Nemáme moc jiných možností, jak obojživelníky chránit,“ řekl Harris v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature. „Tohle je jedno z mála opatření, jež nabízí aspoň jiskřičku naděje.“ Nikdo netuší, jak dlouho ochranný efekt trvá a jak budou bakterie ve volné přírodě přežívat. Je vysoce pravděpodobné, že je bude nutné vysazovat opakovaně. Nejprve by chtěl Harris vyzkoušet ochranné bakterie na americkém skokanovi Rana muscosa, který je k plísni Batrachochytrium dendrobatidis vysoce vnímavý a čelí bezprostřední hrozbě vymření.
Celá léčba připomíná snahu změnit bakteriální flóru v lidských střevech pomocí tzv. probiotických potravin, které obsahují živé bakteriální kultury.
Snad bude ale „probiotická kosmetika“ mít prokazatelnější výsledky než probiotické potraviny, o jejich účincích je k dispozici jenom překvapivě málo nezávislých a metodicky spolehlivých studií. Obojživelníci, které netrápí jenom špatné zažívání, by potřebovali každou pomoc.
Původně jím zřejmě trpěly jen africké žáby. Po druhé světové válce se rozšířilo po světě s drápatkou Xenopus laevis, která se začala hojně používat v humánní medicíně k těhotenským testům. Z laboratorních chovů těchto afrických žab pronikla smrtící plíseň do volné přírody. Dnes ničí Batrachochytrium dendrobatidis obojživelníky po celém světě a některé jihoamerické nebo australské žáby už zřejmě sprovodila ze světa.
Obojživelníci jsou k plísni různě citliví. Reid Harris z James Madison University v americkém Harrisonburgu došel k závěru, že vnímavost obojživelníků k chorobě souvisí s bakteriemi, které živočich hostí na pokožce.
Harris izoloval z povrchu těla mloka různé bakterie a ty pak dále kultivoval. Nakonec mikroby nasadil na laboratorně pěstovanou plíseň Batrachochytrium dendrobatidis. Některé z testovaných bakterií dokázaly plíseň zabít. Harrise zajímalo, jestli by tyto bakterie uchránily vnímavé obojživelníky před chorobou.
Pro testy si vybral amerického mločíka Plethodon cinereus. Zvířata nejprve dvě hodiny koupal v roztoku bakterií a následně je vystavil infekci. Jak uvedl na nedávném kongresu konaném v newyorském American Museum of Natural History, zvýšila lázeň s bakteriemi Pedobacter cryoconitis šanci mločíků na přežití plísňového onemocnění o plnou třetinu.
Harris je přesvědčený, že bakterie vyrábí antibiotikum, jež plísni nedovolí, aby se v kůži rozrostla. Zdaleka ne všechny bakterie z mločí kůže ale měly příznivý efekt. Naopak. Koupel v kultuře bakterií Pseudomonas reactans citlivost mločíků k plísňové chorobě zvyšovala. Tyto bakterie zřejmě pomáhají plísni tím, že z kůže obojživelníků vytlačí mikroorganismy produkující ochranná antibiotika.
Podle amerického vědce se obojživelníkům mění spektrum kožních bakterií v důsledku stresu. Obojživelníci postižení znečištěním životního prostředí vytvářejí v kůži méně slizovitých látek, z nichž jsou kožní bakterie živy.
V těle stresovaných zvířat se také mění koncentrace některých hormonů. Ty mohou pronikat do sekretů kůže a ovlivňovat život kožních bakterií. Harris chce množit ochranné bakterie a přidávat je do jezer, rybníků nebo vodních toků, v nichž žijí ohrožené druhy obojživelníků. Snad se tak podaří zastavit jejich vymírání.
„Nemáme moc jiných možností, jak obojživelníky chránit,“ řekl Harris v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature. „Tohle je jedno z mála opatření, jež nabízí aspoň jiskřičku naděje.“ Nikdo netuší, jak dlouho ochranný efekt trvá a jak budou bakterie ve volné přírodě přežívat. Je vysoce pravděpodobné, že je bude nutné vysazovat opakovaně. Nejprve by chtěl Harris vyzkoušet ochranné bakterie na americkém skokanovi Rana muscosa, který je k plísni Batrachochytrium dendrobatidis vysoce vnímavý a čelí bezprostřední hrozbě vymření.
Celá léčba připomíná snahu změnit bakteriální flóru v lidských střevech pomocí tzv. probiotických potravin, které obsahují živé bakteriální kultury.
Snad bude ale „probiotická kosmetika“ mít prokazatelnější výsledky než probiotické potraviny, o jejich účincích je k dispozici jenom překvapivě málo nezávislých a metodicky spolehlivých studií. Obojživelníci, které netrápí jenom špatné zažívání, by potřebovali každou pomoc.
