Dánští vědci vedení Jorgenem Dissingem z kodaňské university otevřeli desítku vikinských hrobů na pohřebišti poblíž Galgedilu na dánském ostrově Funen. Tisíc let leželi nebožtíci v písku. Nyní promlouvají řečí písmen genetického kódu a vyprávějí o tom, co byli Vikingové zač.
Analýzy malých částí dědičné informace prokázaly, že dánští Vikingové reprezentovali po genetické stránce typické Evropany a nesli ve své DNA znaky běžně se vyskytující mezi současnými obyvateli Skandinávie. Vědci u nich odhalili i některé rysy dědičné informace, jež jsou u moderních Skandinávců velmi vzácné anebo jim zcela chybí.
Podobné varianty DNA se podařilo odhalit u severoamerických indiánů. Někteří vědci proto spekulovali, že jde o dědictví po Vikinzích, kteří v 10. století pronikli do Grónska a na Newfoundland. Dissingův tým ale zjistil, že se indiánské a vikinské varianty DNA navzájem liší natolik, že jejich společný původ lze vyloučit.
Výsledky analýzy zveřejněné v prestižním vědeckém časopise PLoS ONE nevnesly do našich znalostí o Vikinzích žádnou revoluci. Přesto je vědci považují za přelomové. K rozborům použili DNA, která mimo jakoukoli pochybnost patřila nebožtíkům vyzvednutým z hrobů. A to zase taková samozřejmost není.
Pro vědce nepředstavuje izolace a analýza dědičné informace z prastarých kostí a zubů velký problém. Stále častěji se dostává na přetřes otázka, zda izolovaná DNA skutečně patřila dávným lidem a nedostala se na ostatky teprve dodatečně při vykopávkách a dalším zpracování nálezů. Stačí jediný neopatrný dotyk ruky nebo kapka potu, a do staré kosti se vsákne DNA současného člověka. Citlivé analytické metody ji neomylně najdou.
Deset let na maskování stačí
Jorgen Dissing se přesvědčil, že i při velmi pečlivé práci je plná polovina vzorků DNA izolované ze starých lidských kostí a zubů ve skutečnosti směskou staré a novodobé dědičné informace. DNA náleží nejen nebožtíkovi, ale i lidem, kteří přišli do kontaktu s ostatky.
Vědci byli přesvědčeni, že původní DNA poznají podle toho, že se v průběhu věků postupně rozkládala, a je proto rozlámána na malé kousky. Dědičná informace současných lidí znečišťující staré kosti měla být mnohem lépe zachovalá. I tento předpoklad se ukázal jako lichý. Už za deset let se v muzejních depozitářích rozpadne novodobá DNA natolik, že ji nelze odlišit od DNA pocházející z pravěku.
Genetici se při analýzách snažili pojistit i tím, že odebrali DNA všem osobám, které přišly do styku buď s kostmi, nebo se vzorky izolované dědičné informace. Dissing se při předchozích výzkumech pojistil podobně a přesvědčil se, že to nestačí. V případech, kdy analyzovaný vzorek obsahoval DNA více osob, nebyl mezi původci kontaminace nikdo z těch, kdo přišli s kostmi a vzorky oficiálně do kontaktu.
Archeologové už nebudou připomínat dobrodruhy typu Indiany Jonese
„Původ kontaminace DNA cizích lidí zůstává nejasný,“ konstatují vědci ve studii. Z této zapeklité situace se nabízí jediné řešení. Nezbývá než u každého nového významného objevu zabránit tomu, aby se staré kosti a zuby znečistily DNA současných lidí.
Archeologové se budou stále méně podobat dobrodruhům typu Indiany Jonese. Při vykopávkách a manipulaci s nálezy stále častěji připomínají hrdiny televizních seriálů z prostředí špičkové medicíny. Nedílnou součástí výbavy moderní archeologie se stávají sterilní rukavice, roušky přes ústa, pláště, síťky na vlasy a návleky na botách. Přesně tak probíhaly i vykopávky na vikinském pohřebišti v Galgedilu a díky tomu měli vědci poprvé jistotu, že pracují s čistou DNA Vikingů.
Analýzy malých částí dědičné informace prokázaly, že dánští Vikingové reprezentovali po genetické stránce typické Evropany a nesli ve své DNA znaky běžně se vyskytující mezi současnými obyvateli Skandinávie. Vědci u nich odhalili i některé rysy dědičné informace, jež jsou u moderních Skandinávců velmi vzácné anebo jim zcela chybí.
Podobné varianty DNA se podařilo odhalit u severoamerických indiánů. Někteří vědci proto spekulovali, že jde o dědictví po Vikinzích, kteří v 10. století pronikli do Grónska a na Newfoundland. Dissingův tým ale zjistil, že se indiánské a vikinské varianty DNA navzájem liší natolik, že jejich společný původ lze vyloučit.
Výsledky analýzy zveřejněné v prestižním vědeckém časopise PLoS ONE nevnesly do našich znalostí o Vikinzích žádnou revoluci. Přesto je vědci považují za přelomové. K rozborům použili DNA, která mimo jakoukoli pochybnost patřila nebožtíkům vyzvednutým z hrobů. A to zase taková samozřejmost není.
Pro vědce nepředstavuje izolace a analýza dědičné informace z prastarých kostí a zubů velký problém. Stále častěji se dostává na přetřes otázka, zda izolovaná DNA skutečně patřila dávným lidem a nedostala se na ostatky teprve dodatečně při vykopávkách a dalším zpracování nálezů. Stačí jediný neopatrný dotyk ruky nebo kapka potu, a do staré kosti se vsákne DNA současného člověka. Citlivé analytické metody ji neomylně najdou.
Deset let na maskování stačí
Jorgen Dissing se přesvědčil, že i při velmi pečlivé práci je plná polovina vzorků DNA izolované ze starých lidských kostí a zubů ve skutečnosti směskou staré a novodobé dědičné informace. DNA náleží nejen nebožtíkovi, ale i lidem, kteří přišli do kontaktu s ostatky.
Vědci byli přesvědčeni, že původní DNA poznají podle toho, že se v průběhu věků postupně rozkládala, a je proto rozlámána na malé kousky. Dědičná informace současných lidí znečišťující staré kosti měla být mnohem lépe zachovalá. I tento předpoklad se ukázal jako lichý. Už za deset let se v muzejních depozitářích rozpadne novodobá DNA natolik, že ji nelze odlišit od DNA pocházející z pravěku.
Genetici se při analýzách snažili pojistit i tím, že odebrali DNA všem osobám, které přišly do styku buď s kostmi, nebo se vzorky izolované dědičné informace. Dissing se při předchozích výzkumech pojistil podobně a přesvědčil se, že to nestačí. V případech, kdy analyzovaný vzorek obsahoval DNA více osob, nebyl mezi původci kontaminace nikdo z těch, kdo přišli s kostmi a vzorky oficiálně do kontaktu.
Archeologové už nebudou připomínat dobrodruhy typu Indiany Jonese
„Původ kontaminace DNA cizích lidí zůstává nejasný,“ konstatují vědci ve studii. Z této zapeklité situace se nabízí jediné řešení. Nezbývá než u každého nového významného objevu zabránit tomu, aby se staré kosti a zuby znečistily DNA současných lidí.
Archeologové se budou stále méně podobat dobrodruhům typu Indiany Jonese. Při vykopávkách a manipulaci s nálezy stále častěji připomínají hrdiny televizních seriálů z prostředí špičkové medicíny. Nedílnou součástí výbavy moderní archeologie se stávají sterilní rukavice, roušky přes ústa, pláště, síťky na vlasy a návleky na botách. Přesně tak probíhaly i vykopávky na vikinském pohřebišti v Galgedilu a díky tomu měli vědci poprvé jistotu, že pracují s čistou DNA Vikingů.
