Exoplanety jsou planety mimo solární systém. V galaxii Mléčné dráhy je přitom podle odhadů 100 až 300 miliard hvězd.
Scott Gaudi z Ohijské státní univerzity a jeho kolegové představili svou teorii na výročním setkání Americké astronomické společnosti, které se v těchto dnech koná ve Washingtonu. Podle nich asi 15 procent hvězd v Mléčné dráze vytváří podobné systémy s velkými plynnými planetami na okraji.
Technika mikroočkování
"Solární systémy jako ten náš nejsou výjimečné, nejsou ale ani rozšířené," konstatoval Gaudi, který je nositelem prestižní Ceny Helen B. Warnerové za astronomii.
Statistický model, který s kolegy sestavil, vychází z jejich zkušenosti s pátráním po exoplanetách pomocí techniky zvané gravitační mikročočkování.
Ta se používá, když jedna hvězda z pohledu ze Země přechází před druhou a jako čočka přiblíží světlo vysílané vzdálenějším tělesem. Pokud okolo bližší hvězdy, která funguje jako lupa, obíhají nějaké planety, efekt se na čas zesílí. Druhým pilířem byla Gaudiho metoda výpočtů pravděpodobnosti existence exoplanet.
V praxi zatím vědci našli jen jedinou soustavu
V praxi ale Gaudiho tým s hledáním soustav podobných té sluneční zatím příliš úspěšný nebyl. Během pozorování v posledních čtyřech letech astronomové našli jedinou, která má na vnějším okraji dvě velké plynné planety podobné Jupiteru a Saturnu. Objev učinili v roce 2006 a prezentovali ho o dva roky později.
"Našli jsme jen jeden tento systém, ale teď bychom jich měli najít šest, pokud by každá hvězda měla sluneční systém, jako je náš," uvedl Gaudi. V budoucnu však očekává příval nových objevů. "I kdyby šance byla jen desetiprocentní, zůstává nám stále několik stovek milionů planetárních systémů, jako je ten náš," věří v existenci dalších slunečních soustav Gaudiho kolega Andrew Gould.
Plynní obři působí jako štít
Pátrání po soustavách obdobných té naší souvisí mimo jiné s hledáním života v kosmu. Velké plynné planety na okraji systému jsou totiž příhodné pro jeho vývoj na vnitřních skalnatých tělesech. Díky jejich obrovské gravitaci zachytávají prolétávající úlomky, komety a asteroidy, a zmírňují tak nebezpečí smrtelných nárazů do vnitřních planet.
