"Jejich vztah trvá už skoro rok, stále se vodí za ruce a usmívají se na sebe, je to obdivuhodné," řekl ředitel domova Václav Jaroš. Jejich vztah popsal jako symbiózu dvou samotářů, kteří se vzájemně našli.
Pan Jindra pochází z Vraždovy Lhotice na Pelhřimovsku. Má pouze sestru, celý život žil sám, těžko si hledal přátele. Paní Kusalová původem z Prahy je prý naprostým opakem. Byla zvyklá žít bohatým společenským životem, hrála v symfonickém orchestru, vyhledávala společnost v kavárnách, stále se maluje a pečuje o sebe. "U nás byla osamocená, protože místní babičky se šátkem na hlavě se neslučují s jejím životním stylem," uvedl Jaroš.
Čtěte také |
Oba se sblížili na akcích domova důchodců - při zábavách, tanci, výletech a zájezdech. "Začali po sobě pokukovat, ona povídala a on jako vděčný posluchač poslouchal, pak se začali vodit za ruce. Poté požádali, zda by nemohli bydlet spolu, což jsme jim po poradě s rodinami umožnili," popsal Jaroš.
Zanedlouho přišli s návrhem, že by se chtěli vzít. "Po další poradě s nimi a jejich rodinami jsme se dohodli na zásnubách jako nejpřijatelnější formě jejich vztahu," řekl Jaroš.
Na zásnubní cestu do Prahy
Snoubenci se na svůj velký den dlouho a pečlivě připravovali. Koupili si nové šaty a boty, pořídili si zásnubní prstýnky. Ty si po slavnostním obědě při krátkém obřadu předali. Pak se snoubenci přesunuli do Onšova. Špalírem a po červeném koberci prošli do místní hospůdky, kde se odehrála hlavní zásnubní oslava.
Kromě blahopřání dostali od ostatních babiček, dědečků a zaměstnanců domova jako dárek kávovou soupravu. Celý den si oba snoubenci užívali a jeho velkou část strávili na tanečním parketu. Snoubenci plánují jako zásnubní cestu výlet do Prahy.
"Svatby se v domovech důchodců občas konají. U nás je to poprvé a devadesátiletá snoubenka je docela výjimečná. V dnešní době, kdy panuje mezi lidmi hodně zla a nevraživosti a přitom se dva lidé na sklonku života najdou - to je přeci fantastické," uzavřel Jaroš.
