Zpěvák s nezaměnitelnou barvou hlasu, výtečný hráč na dvanáctistrunnou kytaru, hudební skladatel, hvězda populární hudby i neodmyslitelná opora legendární skupiny Spirituál kvintet, interpret hitů Alenka v říši divů, Máš chuť majoránky, Paráda, Není všechno paráda, Jak jdem tím zdejším světem a mnoha dalších – tak si lidé pamatují na Karla Zicha.
Střípky paměti
Nikdy nezapomenu na dva okamžiky, které s ním v mých vzpomínkách navždy zůstanou spojené. Ten první je úsměvný: jako malý kluk jsem přihlížel na Karlově mostě natáčení klipu Bowery Street a se zalíbením naslouchal Zichově zpěvu, aniž bych o něm do té doby cokoliv věděl. Tudíž následovala otázka: Kdo to vlastně je?
Druhý moment je hlubší a poněkud mrazivý: stále mám před sebou Zichův přímý pohled naplněný bolestí v den pohřbu jeho švagra Václava Bořka-Dohalského.
S Václavem jsem se potkával v posledním roce jeho života. Opět jsme se měli sejít koncem června onoho roku 2004. Avšak místo k němu domů či do restaurace Bar Bar na Kampě jsem se vydal do kostela Nejsvětějšího Salvátora na Starém Městě, kde se konalo poslední rozloučení a kde jsem také naposledy spatřil Karla Zicha.
