Ostravští vědci objevili v jantaru neuvěřitelně zachovalý hmyz z éry dinosaurů |
Je to díky fosiliím, které byly nalezeny v různých koutech světa, a je možné, že další případné nálezy tento časový údaj upřesní či posunou. Nicméně dnes můžeme říci, že se včely vyvíjely v geologickém období druhohor (konkrétně v křídě), které je pro nás známé jako éra dinosaurů. Během milionů let prošlo tělo včel proměnami a právě díky fosiliím je lze sledovat.
K rozeznání každý chloupek
Bohužel hmyz podléhá fosilizaci jen vzácně, a to přesto, že povrch hmyzího těla je tvořen velmi odolnou a pevnou kutikulou. Fosilizací rozumíme děj, při kterém je organismus nebo jeho část zachována v hornině, méně často i v minerálu v podobě fosilie čili zkameněliny. Zdrojem fosilií jsou hlavně sedimentární horniny (opuka, jílovec, pískovec) případně horniny metamorfované (břidlice), kde však díky metamorfním procesům dochází k většímu či menšímu poškození nebo deformaci zkameněliny. Pro fosilizaci je nezbytné rychlé uzavření organismu sedimentem či pryskyřicí, jinak jeho tělo rychle podlehne rozkladu. Dalšími podmínkami vzniku jsou typ tkáně organismu (kosti, krunýře, zuby a šupiny fosilizují lépe než měkké tkáně), chemismus prostředí, absence kyslíku a další. Fosilie vznikají lépe ve vodním prostředí, kde bývá organismus rychleji překryt vrstvou sedimentů. Pokud hovoříme o včelích fosiliích, jedná se zejména o nálezy včel zalitých v jantaru, tedy mineralizovaných rostlinných pryskyřicích. Jantarové fosilie jsou cenné díky zachování všech detailů těla, včetně jednotlivých chloupků. Jantar by se mohl jevit jako ideální materiál k uchování vnitřních tkání a DNA, jak to známe například z filmu Jurský park, kde byla z fosilního komára izolována dinosauří krev a použita na klonování, nicméně opak je pravdou. Pokusy ukázaly, že jantar sice perfektně zachovává tvar těla organismu, k vnitřním tkáním, natož pak k DNA již tak šetrný není. Inkluze organismů v jantaru tak představují spíše perfektní otisky s dutinou uvnitř, kde většinou zůstávají pouze zbytky tkání než kompletně zachované tělo, jak se na první pohled zdá.
Fosilní doyenky
Vědci našli v Barmě nejstarší spermii na světě, v jantaru vězela přes 100 milionů let |
Nejnovějším nálezem je třímilimetrová včela Mellitosphex burmensis zalitá v jantaru z asijského Myanmaru (stát jihovýchodní Asie, znám také jako Barma). Producentem pryskyřice zde byly pravděpodobně rostliny čeledi blahočetovitých (Araucariaceae). Stáří první včelky je asi 100 milionů let a jedná se tak o nejstaršího nalezeného zástupce taxonu. Za doyenku včelích fosilií byla dlouhou dobu považována asi 65 až 80 milionů let stará včela Cretotrigona prisca nalezená v jantaru ze svrchní křídy v New Jersey v USA. Tento jantar vyprodukovaly pravděpodobně rostliny z čeledi cypřišovitých a blahočetovitých, je poměrně zvětralý a křehký. Dominikánská republika je dalším významným producentem jantarů, které pochází mimo jiné z rostlin čeledi bobovitých, jsou staré pouze 20-30 milionů let (třetihory, oligocén až miocén) a našla se v nich miocenní fosilní včela Proplebeia dominicana obalená pylem orchidejí. Pro Evropany nejznámější je jantar z pobřeží Baltského moře. O jeho významu svědčí archeologické nálezy v oblasti Středozemního moře, kam se až od Baltu dovážel po tzv. Jantarové stezce, která vedla i tuzemskem přes Moravskou bránu směrem na Vídeň). Jantar je pravděpodobně třetihorního stáří (eocén) a ani rostlinný původ není úplně jasný, nicméně v úvahu by mohly připadat čeledi borovicovité, blahočetovité nebo pajehličníkové. Pro baltský jantar je charakteristické obrovské množství hmyzích inkluzí, včetně třetihorních včel Liotrigonopsis rozeni a Kelneriapis eocenica.
