Aby je šlo pohodlně číst, sešívali autoři jednotlivé archy obyčejnou jehlou a nití, slepovali je voskem nebo je perforovali a svazovali mašlí. Na dvoře francouzského krále Ludvíka XV. začali během 18. století používat jakéhosi předka dnešní sešívačky – zařízení, jež papíry spojilo sponkou opatřenou královskou pečetí a zdobenou zlatem či drahými kameny.
Zařízení však existovalo v toliko jednom exempláři. Teprve ve druhé polovině 60. let následujícího století se vyrojilo hned několik nových nápadů, jež byly vyrobeny ve větších počtech.
Lidé lyžovali už před pěti tisíci lety. Kdy vznikly lyže, jak je známe dnes? |
Za první opravdovou sešívačku se označuje vynález Američana George McGilla z roku 1866. K dnešní dokonalosti měl ještě daleko – šlo s ním sešít vždy jen jednu sadu listů, protože měl zásobník pouze na jedinou sponku. Tu do papíru navíc jen vpravil, ale zavřít se musela za vynaložení značného úsilí ručně. Podobný nástroj byl o dva roky později patentován v Británii a další znovu ve Spojených státech. Teprve roku 1877 přišel americký podnikatel Henry Heyl s modelem, který papíry sponou spojí a zároveň ji uzavře. Opět o dva roky později jej vylepšil opět George McGill, když vyrobil sešívačku se zásobníkem sponek, již šlo konečně použít opakovaně. Měla jednu velkou nevýhodu: vážila přes jeden kilogram.
Od té doby až do konce 30. let 20. století existovala celá řada nejrůznějších typů sešívaček, ale žádná se neukázala jako dostatečně univerzální. Většinou se stále jednalo o celkem kolohnátská zařízení a vložit do nich zásobník se sponkami bylo příliš komplikované – málem na to člověk potřeboval kladivo a šroubovák.
To vše roku 1937 změnil americký papírenský velkoobchodník Jack Linksy. Jeho Swingline Speed Stapler no. 3 se stal celosvětově nejpoužívanější sešívačkou a nahradil všechny dosavadní modely. Zásobník totiž umístil do horní části pákového systému zařízení, kam ho stačilo po odklopení víka jednoduše vložit – a hned se mohlo sešívat. Využití nakonec našla sešívačka i mimo kanceláře: najdete ji v nábytkářském průmyslu, ve stavebnictví i v každém malířském ateliéru, kde umělcům usnadňuje připínání plátna na rám.