Podle některých pramenů se ve městě dokonce našel ještě starší stříbrný šálek na vajíčko pocházející z roku 74 před naším letopočtem.
Spolu s ústupem antické civilizace však šálek na vajíčko na dlouhé stovky let zmizel z evropských stolů. comeback přišel až s vytříbenou alžbětinskou érou. anglická aristokratická kultura 16. století vyžadovala, aby se vařená vajíčka servírovala ve stříbrných šálcích. a tento zvyk časem pronikl i mezi nižší vrstvy společnosti – jen s tím rozdílem, že chudší lidé vajíčka podávali v pohárcích ze dřeva.
Volant či světelné pero. Jak vypadali předchůdci počítačové myši? |
Velkou slávu zažily servírovací šálky na dvoře francouzského krále ludvíka Xv., který na pařížském trůnu pobýval většinu 18. století. Panovník, za jehož vlády převažoval výrazně zdobný umělecký a architektonický styl rokoko, své státnické záležitosti často vyřizoval i při snídani. Své dvořany prý bavil tím, že posadil vajíčko do pohárku a jediným švihnutím nožem jej „popravil“.
ve viktoriánské anglii následujícího století se už šálky staly pevnou součástí masově vyráběných servisů nově se utvářejících značek porcelánu.
I když patřily k nejdrobnějším položkám servisů, výrobci jim věnovali nebývalou péči – šálky na vajíčka se staly nositeli trendů a módních vln, zvláště na přelomu 19. a 20. století, kdy se utvářela moderní domácnost, jak ji známe dnes. Dokonce se ujal zvyk darovat stříbrný šálek každému narozenému dítěti. Šálky dostaly nové tvary, které přineslo moderní umění a architektura, a nové materiály, jež byly výsledkem vědeckého bádání. Po porcelánu, stříbru a dřevu se dělaly ze skla, bakelitu, plastu.
v posledních desetiletích šálky na vajíčka přesáhly svůj původní účel a staly se vyhledávanými sběratelskými předměty, o nichž se píší knihy a jejichž ceny se na aukcích starožitností bedlivě sledují.
