„Nápad pochází od místní rodiny Brücků. Viděli to v nějakém západoněmeckém městě, kde byla radnice před Vánoci využita jako adventní kalendář. Pak spočítali okna radnice u nás a zjistili, že to vychází úplně přesně. V prvním a druhém patře budovy je jich 24,“ vysvětluje jeden z pořadatelů zdejších vánočních trhů Andreas Krause.
Poprvé se takto bílá budova radnice z let 1471 až 1478 proměnila v roce 2003. Nápad se rychle ujal a v dnešní době je již zavedenou tradicí. „Moc měst něco takového nemá. Od té doby, co jsme s tím před 15 lety začali, je míšeňský vánoční trh velmi dobře navštěvovaný,“ říká Krause, podle něhož v předvánočním období do města s necelými 30 000 obyvateli dorazí každoročně kolem 100 000 turistů.
Řada z nich je i z Česka, což je koneckonců každý večer slyšet na vánočních trzích v centru města, které je vzdálené asi 50 minut jízdy autem od českých hranic. Pocit vskutku domácké předvánoční atmosféry českým turistům může dodávat i trdelník, který se na trzích prodává, nebo hudba z pohádky Tři oříšky pro Popelku, která zde pravidelně zní.
Byla to právě tato pohádka, natáčená i na nedalekém zámku Moritzburg, která hrála důležitou roli při sobotním otevření prvního okna na radničním adventním kalendáři. Za každou z modrých okenic označených zlatými čísly se totiž skrývá motiv jedné pohádky; tou první byly letos Tři oříšky pro Popelku.
Kromě téměř pohádkové atmosféry při otevírání adventního kalendáře může řadu ze stovek lidí, kteří mu o víkendu v 15:30 a ve všední dny v 17:00 přihlížejí, lákat i možnost něco vyhrát. „S adventním kalendářem je totiž spojena i loterie a každý večer je možné vyhrát jednu nebo dvě ceny,“ vysvětluje Krause. Za los v ceně dvou eur (52 korun) je letos možné získat třeba poukazy do restaurací, na nákupy nebo cesty v hodnotě vždy nejméně 150 eur (3 900 korun). Výtěžek z loterie je pak věnován na veřejně prospěšné projekty.
Prakticky jediným, kdo tak v Míšni v předvánočním období přijde možná trochu zkrátka, jsou úředníci a úřednice zdejší radnice, kteří musí počítat s tím, že se jim nějakou dobu nebude dostávat denního světla. Přivykat si na něj znovu mohou až s postupným otvíráním jednotlivých oken adventního kalendáře. „Ti lidé ale mají lampy,“ říká s úsměvem Krause, podle něhož to nikdo hořce nenese.