„Nečekali jsme, že se toho dne dostaneme domů živí,“ prohlašuje Alí s jedním z kotoučů pevně sevřeným v ruce. „Kdyby přišli na to, že jsme ty snímky schovali, zabili by nás,“ dodává v dokumentu AFP tento šedesátník, který ve filmové společnosti pracuje 36 let.
Členové teroristického hnutí Taliban, které během své brutální vlády v letech 1996 až 2001 zakázalo zábavu, včetně kina a hudby, několik filmových kotoučů před odchodem skutečně spálili. Nepodařilo se jim ale najít asi 7000 cenných snímků. Ty Alí a jeho kolegové poschovávali na různých místech v areálu společnosti Afghánský film v Kábulu.
‚Když na vás střílí, je to noční můra‘. Jako mariňák přežil Afghánistán, koncert ve Vegas ne |
Filmové pásky obsahují dlouho ztracené filmy a dokumentární záběry Afghánistánu z dob předtím, než zemi zpustošilo násilí. O dvě desetiletí později jsou nyní tyto kotouče znovu zpřístupněny divákům prostřednictvím digitalizace.
Tento projekt oživí nesmírně populární afghánské celovečerní snímky, jejichž tématem jsou často milostné příběhy. Zároveň představí mladým Afgháncům jejich zemi v době míru, který oni sami nikdy nepoznali. Na digitalizaci nahrávek čítajících desetitisíce hodin přitom dohlíží generální ředitel společnosti Afghánský film Muhammad Ibráhím Árify.
„Kotouče byly ukryté v plochých krabicích označených jako indické či západní filmy a v sudech zakopaných v zemi,“ vysvětluje Árify. Podle něj byly mnohé z nich skladovány v zazděných místnostech nebo také pod falešnými stropy.
Digitalizace filmu zabere až čtyři dny
Árify říká, že jeho filmová společnost má nyní 32 000 hodin 16milimetrových filmů a 8000 hodin 35milimetrových filmů, ale katalogizace stále probíhá, protože řadoví Afghánci dále přicházejí se snímky, které sami ukryli před Talibanem.
„Nedokážu odhadnout, jestli skončíme s 50 000 hodinami nebo se 100 000 hodinami,“ říká Árify. Proces digitalizace je nesmírně časově náročný. Nejprve se musí filmy zbavit prachu a škrábanců. Potom se zaznamená jeho název, datum výroby a číslo kotouče. Svou roli hraje i to zda se jedná o hraný či dokumentární snímek. Nakonec se záběr po záběru převede do digitální podoby.
„Pokud se jedná o celovečerní film, může celý proces zabrat až čtyři dny. Pokud se jedná o filmový týdeník, pak stačí jeden den,“ uvádí zaměstnanec společnosti Fájiz Lútfí. Projekt byl zahájen v letošním roce. Árify doufá, že by celý proces mohl být dokončen během dvou let.
Připomínají Afghánistán před válkou
„Jsme velmi hrdí na to, co děláme, protože převodem obrazové historie naší země do digitální podoby přivádíme mrtvou afghánskou kulturu znovu k životu,“ vysvětluje Lútfí.´
Dokumentární snímky pokrývají období od 20. let do konce 70. let minulého století. Zobrazují dobu před sovětskou invazí, krvavou občanskou válkou, vládou Talibanu a šestnáctiletými boji vládních vojsk podporovaných mezinárodními silami proti islamistickým povstalcům.
Na záběrech je vidět Afghánistán, který se radikálně liší od toho dnešního. Rozesmáté rodiny pořádají pikniky v parcích, v ulicích se procházejí ženy v minisukních a nikde kolem není ani stopy po betonových zdech budovaných na obranu proti explozím, kterými je teď hlavní město Kábul poset.
Promítání bude i ve válečných zónách
„Byl jsem dojatý, když jsem ty záběry sledoval, protože já mám na svou zemi jen špatné vzpomínky. Neměl jsem to štěstí žít v takových dobách,“ vzpomíná 34letý Árif Ahmádí, který navštívil nedávné promítání na americkém velvyslanectví v Kábulu.
První afghánská televize, kde jsou zaměstnané jen a pouze ženy |
Společnost Afghánský film se rovněž chystá, že zorganizuje promítání snímků i v odlehlých vesnicích, kde není televize ani internet, a to navzdory tomu, že 40 procent území stále nemá vláda pod kontrolou a ovládají je povstalci nebo o ně bojují.
Pro starší Afghánce budou filmy připomínkou šťastných časů a pro mladou generaci letmým pohledem na minulost Afghánistánu, která může podpořit naděje na lepší budoucnost. „Budeme riskovat a navštívíme každý kout naší země. Chceme, aby děti viděly, jak Afghánci kdysi žili,“ říká Árify.
