"Je to pěkně odporné," řekl Jan Schneider z Iowa City, jehož trápí jinan vysazený před jeho kanceláří. Město je jedním z mnoha ve Spojených státech, kde v 70. letech minulého století úřady jinany vysázely. Po několika bezproblémových letech obyvatelé zjistili, že ze stromů padají velká semena ve skořepinách. Ta jsou pak původcem lepkavého, slizkého a zapáchajícího nepořádku. Podle některých nevábný odér připomíná zkažená vejce, podle jiných naopak zvratky.
Některá města začala proto jinany porážet, další naopak za stromy stojí a dokonce vysazují nové. Pokácet zbývající jinany v Iowa City byla pro město jasná volba. "Nebyla tady jiná možnost," prohlásil Terry Robinson, vedoucí lesního odboru města. Pro radnici znamenal ginkgo hygienický problém.
Technické služby musely místa pod stromy neustále čistit. "Bylo jedno, co jsme dělali, dvě vteřiny po našem odchodu byla další (semena) na zemi a někdo do nich mohl šlápnout." Ke stejnému závěru došli zástupci Eastonu v Pensylvánii, kde se jinanů zbavili před rokem. Na nevábná semena si stěžovali chodci, připomínky měli i řidiči, kteří pod stromy parkovali. Šéfka plánování města Becky Bradleyová vysvětlila razantní krok bezpečnostními riziky, kvůli kluzkým slupkám se mohl někdo zranit. A také samozřejmě puchem. "Není to věru přátelský odér," řekla.
Stromy zapáchají jako žluklé máslo
Obránci jinanů zdůrazňují, že ne všechny stromy způsobují problémy a že tento druh má mnoho předností. Ginkgo, který pochází z Asie, je neuvěřitelně odolný. Několik jich přežilo výbuch atomové bomby v Hirošimě v roce 1945. Jinan se také dokáže vypořádat se smogem a škůdci.
Na rozdíl od jiných druhů stromů v Americe je jinan dvoudomý. To znamená, že jeden jedinec vytváří pouze samičí květy, další zase jen samčí. A právě samičí ginkgo plodí problémová semena. Jsou pokryta dužnatou vrstvou, která obsahuje kyselinu máselnou, kapalinu nepříjemného zápachu. Tato kyselina je také například ve žluklém másle.
Problémem je, že občas projde samčí strom metamorfózou, po které začne produkovat zapáchající semena. To se podle Robinsona stalo právě v Iowa City po několika bezproblémových desetiletích. Výzkum ve Virginii ukázal, že taková proměna je vzácná, dochází k ní asi u jednoho ze sta samčích stromů.
Univerzita v Portlandu ve státě Oregon přijala nevonící stromy jako součást života. Podle mluvčího vzdělávacího ústavu Kevina Myerse občas kvůli zápachu někdo nahlásí, že u stromů asi něco uhynulo, motorové pily ale kvůli tomu nikdo startovat nehodlá. Navíc mají stromy opravdu nádherné listy, dodal Myers.
