„V nostalgické představě času před tím, než se naše ruce protáhly o chytré telefony, vzpomínáme na chvíle, kdy jsme k sousedům zašli pro trochu mouky raději než do obchodu, protože jsme s nimi mohli prohodit pár slov o tom, co se kolem děje, když jsme se víc koukali kolem sebe a nejen do nekončícího feedu instagramových postů. Tato kniha je možná tak trochu analogovým Instagramem, možná sbírkou urbánních legend, které náhle nabírají mnohem přesnější obrysy,“ doplňuje jeden z kolektivu autorů Jen Kratochvil.
Lidovky.cz: Co by nám o Letné portréty místních obyvatel měli říct?
Myslím, že je důležité zdůraznit, že se jedná právě o portréty v improvizovaném studiovém prostředí letenské galerie Berlínský model. Mohli bychom se vypravit za lidmi do jejich domovů nebo na místa, která mají rádi nebo kde pracují. Bylo pro nás ale důležité odstranit z fotografie všechny dodatečné informace a postihnout jen tváře, které nakonec budou v knize vytištěny v poměru jedna ku jedné. Měli jsme pocit, že přímý pohled do očí o člověku řekne mnohem víc, než rozmlžené kulisy v pozadí. K příběhům, dojmům a vztahu k místu se dostáváme až v rozhovorech.
Jen KratochvilJen Kratochvil působí jako nezávislý kurátor současného umění ve Vídni a v Praze. Má za sebou širokou škálu realizovaných výstav a festivalů. Spolupracuje s velkými muzei i nezávislými galeriemi a v posledním roce rozšířil svoje aktivity o učení, konkrétně na pražské FAMU. Věnuje se převážně práci s uměleckým filmem a fotografií a ve vídeňské galerii Significant Other, kterou založil společně se svoji ženou Laurou Amann, se zabývá vazbou mezi uměním a architekturou. Na přípravě knihy s vydavatelstvím Yinachi spolupracují fotograf Hynek Alt, kurátor Jen Kratochvil a grafický designér Richard Bakeš. Výzkum řídí sociolog Jan Schmid, odborný garant projektu. Všechny informace najdete na webu www.jednactvrt.cz. |
Lidovky.cz: Podle jakého klíče byly vybrány konkrétní osoby a je například nějaké povolání, které v konečné výběru převládá?
Výběr proběhl na základě dlouhodobého komplexního sociologického výzkumu přímo v ulicích Letné, stejně jako na internetu. Jde nám o to postihnout co nejširší generační i profesní sféry. Často k nám chodí barmani, majitelé obchodů, galerií, prádelen a krejčovství, ale stejně tak na první pohled anonymní, přesto s Letnou velmi osobitě provázaní lidí, kteří tady strávili část života nebo jim zkrátka na Letné záleží a spoluutváří její ambient.
Lidovky.cz: Výzkum se týkal také míst, kde se lidé nejčastěji setkávají. Kam na Letné podle výzkumu máme zajít, abychom aspoň na 50 % potkali někoho známého?
Místa, kde se lidé potkávají se hodně různí, může to být dětské hřiště v parku vedle školky, Technické muzeum nebo oblíbená hospoda či kavárna. Drtivá většina našich respondentů popisuje Letnou jako svébytné maloměsto, vlastně takovou vesnici, kde na každém rohu potkáte minimálně jednu známou tvář. Což je pro některé moc příjemné, jiní si naopak stěžují na venkovskou ztrátu soukromí a anonymity.
Lidovky.cz: Než samotná kniha vznikne, projde vaším atelierem 250 osob. Je rozhovor s každým stejný, máte připravené otázky? Které rozhovory pro vás byly zatím nejzajímavější?
Každý člověk, který projde naším studiem má svůj individuální postoj a názory, podle toho se i za běhu formují otázky. Chceme si s lidmi povídat, ne jim dávat dotazník k zodpovězení, to už proběhlo v rámci předchozího stupně projektu, v přípravném výzkumu. Teď jde o důvěru, příjemné prostředí a pocit bezpečí, bez kterých by žádné rozhovory nemohly vzniknout, nebo aspoň ne takové, jaké si je přejeme mít. Všechna tahle neformální povídání byla zatím moc příjemná. Jednou se dozvíte od mladé studentky, kam ráda chodí na pivo a kde má kamarády, jindy od starého pána vyslechnete příběh požáru Veletržního paláce nebo popis Letné na začátku 50. let. Je to vážně radost mít možnost tyhle zážitky sdílet.
Lidovky.cz: Kniha si klade za cíl, posílit sousedské vazby, s nadsázkou říkáte, že se chce stát analogovým Instagramem. Někdo ale na Instagramu být nechce, naopak druhý je vidět jen na Instagramu, ale venku jej nepotkáte. Co když kniha zkreslí reálný pohled na čtvrť podobně jako virtuální realita?
To srovnání s Instagramem spíš než k samotnému virtuálnímu prostředí odkazuje ke skutečnosti, že byly doby, kdy jsme konstantně připojení a propojení sociálními sítěmi nebyli. Říká, že ať jste lev salónů nebo zarytý introvert, patříte do určitých společenských vazeb, komunit a mikrokomunit, které každá svým způsobem spoluutváří místo, kde žijete. Je jasné, že jakýkoli výběr, ať pevně podpořený daty, je napadnutelný. Mluvíme o 250 vybraných ze čtvrti, kde žijí tisíce lidí. Spoustu tváří bude chybět a jsme si toho vědomi. Samozřejmě bychom úplně nejraději mluvili úplně s každým, ale to už bychom se pak nebavili o knize, ale o mohutném archivu. 1/4 Letná je o průřezu společností a pokud budete mít pocit, že někdo chybí, jistě máte pravdu, ale právě těch 500 očí, které na vás budou hledět ze stránek hotové knihy říkají, že tady nejsou sami a všude kolem nich je nespočet dalších lidí, bez kterých by tento projekt nemohl vzniknout.
Lidovky.cz: V posledních letech se neustále řeší téma gentrifikace. I v knize asi bude zastoupen podíl starousedlíku a nových obyvatel. Setkáváte se při rozhovorech se vzpomínkami na staré dobré časy, nebo naopak s nadšení z nových pořádků? Jaká nálada mezi lidmi převládá?
Snad nikdo neopomene zmínit jak se Letná proměňuje a že se stává pro starousedlíky nebo mladé lidi čím dál víc ekonomicky nedostupná. Tohle téma je jednou z páteřních os celé knihy.
Lidovky.cz: Doufáte, že se tento nápad rozšíří i do dalších čtvrtí? Které čtvrti by mohly následovat?
Myslím, že musíme napřed dokončit Letnou a pak se dívat dál, ale už teď, vzhledem ke spokojenosti a nadšení jednotlivých respondentů i nás samotných si myslíme, že tenhle model má potenciál pokračovat dál a to jak za blízkými, tak i vzdálenými hranicemi Prahy. Kdo ví, třeba na Letnou jednou naváže třeba Brno nebo Mexico City, kdo ví, jsme otevření a doufáme, že tento příběh se Stromovkou nekončí.